20 C 206/2025-138 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 8. 7. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy, sjednané dne 3. 8. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve viva-credit.cz), s mezitímním postoupením na , právnická osoba, . Mělo se jednak o „revolvingový“ úvěr, mělo být čerpáno 34 641 Kč se splatností 3. 8. 2024. O úhradách se návrh nezmiňuje, implicitně však vyplývají již z faktu, že se domáhá pouze 13 329,78 Kč, coby údajné „jistiny“, a úroku z prodlení. Ve svém formulářovém návrhu uvádí, že povinnost zkoumat schopnost klienta splácet takový úvěr zkoumala skrze služby „Instantor či Kontomatik“ (které jsou pro samostatné posouzení příjmů zcela zjevně nedostatečné a ryze zavádějící), a více nic. Takový postup je při poskytování úvěr s lichevními parametry (RPSN 4 666,80 %) zcela zjevně nedostatečný, až absurdní, a neplatnost úvěru je determinována již tím. Vyzývat v případě těchto tvrzení žalobkyni k doplnění tvrzení ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) by tak zjevně bylo zbytečné, neboť popsala celý proces.2. Již v sankčním rozhodnutí od České národní banky ze dne 8. 11. 2023 byla společnost , právnická osoba, ., postižena sankcí 2 000 000 Kč, mimo jiné za to, že: v období od 16.5.2018 do 31.8.2020 nezavedla a neudržovala pravidla a postupy pro posuzování úvěruschopnosti žadatelů o spotřebitelský úvěr, která by byla vhodná z hlediska řádného poskytování spotřebitelského úvěru a přiměřená povaze, rozsahu a složitosti činností nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru a zajišťovala řádné a plynulé poskytování spotřebitelského úvěru, neboť od spotřebitelů požadovala pouze 1 doklad o příjmech anebo náhled na účet spotřebitele prostřednictvím služby Instantor za poslední 3 měsíce, v rámci automatického posouzení úvěruschopnosti, které bylo prováděno u každé žádosti o opakovaný úvěr, vycházela při určování výše příjmu z údaje o výši příjmu, který spotřebitel deklaroval, ale nedokládal a při určování výdajů vycházela výhradně z údaje o výdajích deklarovaných spotřebitelem a z paušálně stanovené částky 4 000 Kč, přičemž do konce března 2019 výdaje spotřebitele nezjišťovala vůbec ani v rámci žádosti o úvěr a vycházela tak pouze z paušálně stanovené částky výdajů 4 000 Kč (...). Je tedy zjevné, že tento věřitel pokračoval v protiprávním jednáním i v průběhu doby, kdy probíhalo takové správní řízení (a kdy již byly mnohé další společnosti postiženy za obdobné jednání)., právnická osoba, ohledem na zjevný rozpor nároku s dobrými mravy (a historii těchto nároků dle předchozích řízení) by soud platební rozkaz vydat neměl. Soud se naštěstí v rozkazním řízení domníval, že žalovaný je v zahraničí a proto jej nevydal. Dle sdělení Policie ČR ze dne 26. 9. 2025 ve sp. zn. , spisová značka, jsou úkony pátrání po žalovaném prováděny na území ČR, soud tak nemá v tuto chvíli důvod se domnívat, že žalovaný je v zahraničí.4. Soud již na tomto místě považuje za nutné uvést na pravou míru případná tvrzení této advokátní kanceláře tak, že plnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ je povinností věřitele a ten odpovídá za správnost výsledku. V této věci se soud opět obával situace, kdy advokát, původní či nový věřitel zamlčuje přijaté platby od spotřebitelů, případně je zakrývá je pod záminkou odlišného právního posouzení (a v důsledku toho tvrdí, že bylo uhrazeno na jistinu mnohem méně). Proto soud v této věci prověřoval, zda spotřebitel něčeho uhradil. Bylo zjištěno, že žalovaný již uhradil 79 272,85 Kč a konečný výsledek řízení tak byl determinován. Sériové poskytování úvěrů (tj. další typické lichevní schéma věřitelů, které uplatňuje tato žalobkyně a tento právní zástupce) soud v případě tohoto původního věřitele zatím také nezaznamenal (jak by také mohl, když úvěry nezanáší do BRKI a zřejmě ani SOLUS). Věřitel ostatně na č. l. 71 výslovně potvrdil, že žalovaný sjednal jen jediný úvěr.5. Pro úplnost je třeba konstatovat, že soud nevydává rozsudky pro uznání ve věcech této žalobkyně ze shodného důvodu, jako nevydává (resp. zásadně by vydávat neměl) platební rozkazy. V této věci naštěstí rovněž nebyl vydán - vyšší soudní úřednicí, která rozhoduje ve vlastní gesci. Senát 20C by tak neučinil (tedy ani v případě, že by žalovanému mohl být v ČR doručen). K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Z formulace platebních povinností v žalobním petitu přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem nevyplývá. Dostatečně však vyplývá z předchozích řízení této žalobkyně, která se systematicky snaží u závazků z těchto lichevních schémat před soudem navozovat dojem, že se domáhá jen jistiny, případě rozumně navýšeného příslušenství (např. požaduje lichevní úrok jen za měsíc, ačkoliv předžalobní výzvou se advokát pokoušel vylákat lichevní příslušenství za několik měsíců). Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. 11 Co 213/2021 ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal. Ani to však nelze platně učinit, aniž by byl spotřebitel nejprve soudem poučen o důvodech neplatnosti právního jednání – což v pouhém rozkazním řízení nelze naplnit. Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž vždy potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba na vydání předmětu bezdůvodného obohacení již není v současné éře „průmyslové lichvy“ neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal. Zde z obsahu spisu zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání věřitele, dlouhodobě ignorujícího povinnosti přinejmenším dle § 86 a 122 odst. 4 ZoSÚ, a překoupený , Jméno žalobkyně, . (obě tyto společnosti soud doslova zaplavují nároky s lichevními parametry) a může tedy i v tomto případě být porušena povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se také provedenými listinnými důkazy opět beze zbytku potvrdilo.6. V předchozí věci sp. zn. , spisová značka, obdobně jednajícího původního věřitele byla předložena nabídka uznání dluhu a dohody na splátkovém kalendáři od , právnická osoba, , dle které měl žalovaný zaplatit násobně více, než činila původní jistina. K tomu doložil další upomínky od téže agentury (6 kusů) se stupňujícími se požadavky. Dále se na vymáhání podílela , Anonymizováno, která zaslala dvě výzvy. Dále se na vymáhání podílela , IČO, ) se šesti výzvami, vrcholící informací „oznámení o zahájení inkasního řízení a upozornění na podezření z úmyslného maření povinnosti uhradit dluh“, „domníváme se, že došlo k , podezřelý výraz, činu úvěrového podvodu, kdy jste vědomě uvedl v omyl věřitele na základě výňatku ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., , podezřelý výraz, zákoníku“ a „pokud nezaplatíte dlužnou částku v níže uvedené lhůtě, může být proti vaší osobě zahájeno , podezřelý výraz, řízení, ve kterém vám hrozí v případě odsouzení odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty“. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , dvěma výzvami. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , třemi výzvami. Na vymáhání lichevní pohledávky se dokonce podílel i advokát , jméno FO, dvěma výzvami, který se v jeden okamžik domáhal pro klienta částky obdobně lichevně navýšené, jako všechny předchozí výzvy. Ve všech obdobně koncipovaných