20 C 359/2025-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 14. 11. 2025, zaplacení plnění z úvěru ze dne 10. 12. 2024, sjednaného s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, Dále se z těchto plnění domáhala úroku z prodlení od 18. 3. 2025 do zaplacení. Ke kontraktaci mělo dojít na webových stránkách , Anonymizováno, . Nárok tvoří jistina 14 000 Kč a navýšená o smluvní úrok 6 144 Kč. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb., dále jen „ZoSÚ“) splácet peněžitý závazek neuvedla v žalobě ničeho, ba co více, tak jako se u této advokátní kanceláře stává zvykem, ignorovala i výzvu soudu k doplnění těchto tvrzení, kterou obdržela 25. 2. 2026 se lhůtou 14 dnů. Ostatně již ve skutkových tvrzeních počítá s eventuálním přiznáním bezdůvodného obohacení. Je tedy zjevné, že tito věřitelé a s nimi spříznění advokáti již ani nepředstírají soulad svého počínání s právním řádem České republiky a počítají se svou beztrestností, jejíž přetrvávající důvody nejsou senátu 20C vůbec zřejmé.2. Tím bylo determinováno právní posouzení nároku – nárok na vydání toliko přijatého plnění dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) v důsledku absolutní neplatnosti úvěru. Ostatně s touto eventualitou počítal již podaný návrh. Oproti předchozím návrhům o těchto pohledávkách zde tedy nebyla formulářová tvrzení o „prověření bonity spotřebitele i skrze , Anonymizováno, která se pravidelně ukazují nepravdivými.3. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.4. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, bylo jí doručeno na adrese trvalého pobytu náhradním způsobem, obálka byla poté vhozena do označené domovní schránky. Nevyjádřila se, pouze telefonicky potvrdila, že o úvěru ví (nejde tedy o sjednání třetí osobou, jak se rovněž často děje). Potvrdila, že měla pouze jeden úvěr od , právnická osoba, , což vyloučilo snahu soudu o zjištění, zda žalovaná není obětí širšího lichevního schématu (sériové úvěry, paralelní úvěry). Spontánně se žalovaná obávala, co má dělat, pokud jí budou znovu volat – což je obvyklá situace a důvod, proč se tolik spotřebitelů snaží doslova odstřihnout od komunikačních kanálů a své adresy, což je proti těmto nárokům následně činí ještě bezbrannějšími. V uplynulých dnech senát 20C dokonce zjistil, že účastnické číslo zdejšího soudu figuruje v databázi , Anonymizováno, ., jako obtěžující volání, což může a nemusí souviset se systematickým jednáním těchto společností a jejich inkasních agentur zpracovávat oběti svých úvěrů a přesvědčovat je, že soud nárok věřitele potvrdí a spotřebitele „ztrestá“. Součástí lichevního schématu tohoto původního věřitele je nátlak na spotřebitele, aby přednostně přistoupil na odklad splatnosti či sjednání nové smlouvy a aby tak lichevní schéma mohlo pokračovat další iterací. Soud proto typická rezignace spotřebitelů, kterým bylo v předsoudní fázi vytrvale tvrzeno a vyhrožováno následky neplacení lichevního příslušenství jménem advokáta, zapsaného u České advokátní komory, nemůže překvapit.5. V předchozí věci sp. zn. , spisová značka, obdobně jednajícího původního věřitele (, právnická osoba, , dnes , Anonymizováno, , právnická osoba, .) byla předložena nabídka uznání dluhu a dohody na splátkovém kalendáři od , právnická osoba, , dle které měl žalovaný zaplatit násobně více, než činila původní jistina. K tomu doložil další upomínky od téže agentury (6 kusů) se stupňujícími se požadavky. Dále se na vymáhání podílela , Anonymizováno, která zaslala dvě výzvy. Dále se na vymáhání podílela „, IČO, ) se šesti výzvami, vrcholící informací „oznámení o zahájení inkasního řízení a upozornění na podezření z úmyslného maření povinnosti uhradit dluh“, „domníváme se, že došlo k trestnému činu úvěrového podvodu, kdy jste vědomě uvedl v omyl věřitele na základě výňatku ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku“ a „pokud nezaplatíte dlužnou částku v níže uvedené lhůtě, může být proti vaší osobě zahájeno , podezřelý výraz, řízení, ve kterém vám hrozí v případě odsouzení odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty“. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , dvěma výzvami. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , dvěma výzvami. Na vymáhání lichevní pohledávky se dokonce podílel i advokát , jméno FO, dvěma výzvami, který se v jeden okamžik domáhal pro klienta částky obdobně lichevně navýšené, jako všechny předchozí výzvy. Tím soud dokresluje situaci spotřebitelů, kteří čelí společnostem, používajícím spřízněná lichevní schémata okolo krátkodobých úvěrů, kde se věřitelé snaží pro případ soudního přezkumu (či před finančním arbitrem) zamaskovat předchozí přijatá plnění a domáhají se již údajně jen jistiny, případně jejího mírného navýšení, které sice bývá neplatně vysoké, ale alespoň neodporující omezení dle § 122 odst. 4 ZoSÚ (to však neplatí pro předžalobní výzvy od advokátů kolem těchto subjektů). I zde by se žalovaná nepochybně domnívala, že „poplatek za prodloužení“ není platbou, která by měla snížit výši jejího závazku, přičemž soudu tak takovou skutečnost prakticky nikdy žádný ze žalovaných nesdělí, i když se jinak svých práv spotřebitele domáhá. Přitom však nepřiměřeně vysoký poplatek za odklad splatnosti zjevně zakládá potřebu opětovně zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet (§ 86 ZoSÚ), což dosud nikdy soud u těchto věřitelů nezaznamenal, a následná jednání jsou tak pravidelně absolutně neplatnými jednáními. O tomto právním závěru ostatně byla již společnost , právnická osoba, , poučena v sankčním rozhodnutí od České národní banky, která jí v této souvislosti udělila pokutu 7 500 000 Kč (rozhodnutí je veřejně dostupné na webových stránkách ČNB). Těmito dalšími smlouvami/dodatky se připravuje na nevyhnutelnou platební neschopnost spotřebitele (resp. ji sama způsobuje) a současně tím obchází omezení § 122 odst. 4 ZoSÚ tak, že bude následně požadovat již pouze jistinu, mnohdy v legendou, že jde pouze o bezdůvodné obohacení a úvěrová smlouva není soudu prezentována vůbec. Zde se nároku z úvěru domáhá pouze s úrokem za krátké období. Byla však připravena inkasovat od žalované po celý rok RPSN 660 %, což nelze pojmenovat jinak, než jako úvěr s lichevními parametry. Jak bude objasněno dále, současně byla poměry žalované prokázána lichva jako taková.6. Senát 20C v prvé řadě konstatuje, že za chybné by v této věci považoval vydání platebního rozkaz, o což žalobkyně návrhem usilovala, které však soudce nemůže ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení. V této věci k tomu naštěstí nedošlo pro absenci tvrzení ve smyslu § 86 ZoSÚ. Senát 20C by v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody absolutní neplatnosti. K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Ignorování těchto skutečností (tedy v rozporu s elementární zásadou učení, zakotvenou i v § 122 o. s. ř.) je právě tím, co posiluje žalobkyni v uplatňování těchto nároků navzdory jejich rozporu hned s několika kogentními ustanoveními zákona. Senát 20C se domnívá, že ani doručení případně vydaného platebního rozkazu do vlastních rukou a nepodání odporu ze strany spotřebitele by nezaložilo plně zákonné rozhodnutí a byl by nucen podat podnět k částečnému zastavení exekuce (zdejšímu) exekučnímu soudu.7. V četných předchozích řízeních již senát 20C zjistil, že spotřebitelé mají v NRKI často zapsány i vyšší desítky záznamů od , právnická osoba, , přičemž důvodem může být jak sjednávání nových smluv (sériová a paralelní lichevní schémata), tak změny stávající smlouvy ve formě navyšování jistiny či odkládání splatnosti za poplatky. Opakovaně bylo zjištěno, že spotřebitel předchozími platbami jistinu výrazně přeplatil, jistina tak ostatně ani nebyla plněním, které by spotřebitel skutečně obdržel (pokud krátce předtím musel obdobně vysokou částku splatit) a předchozí úvěry na sebe těsně navazují (pokud není