5 C 61/2026-47 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 1. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 30 460 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 20. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že jedenkrát měsíčně bude muset žalovaný uhradit úrok z nesplacené výše jistiny přirostlý za předchozí období, úroková sazba činí 40 % měsíčně a RPSN úvěru činí 5 518,07 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena společnosti , právnická osoba, . a tato společnost následně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 předmětnou pohledávku vůči žalovanému žalobci. Žalovaný dosud žalobci spornou částku nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce se k jednání soudu nařízenému na 5. 5. 2026 nedostavil, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.3. Žalovaný nezpochybnil nárok uplatněný žalobou ohledně jistiny úvěru s tím, že předmětná smlouva je v části týkající se úroků neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem ke své nepříznivé finanční situaci požádal, aby mu bylo umožněno plnění v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, neboť není schopen vyšší splátky hradit.4. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 2. 2024, všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, žádostí žalovaného o předmětný úvěr, formulářem pro standardní informace o úvěru, potvrzeními o vyplacení úvěru z 20. 2. 2024 a 3. 4. 2024, smlouvami o postoupení pohledávek z 2. 6. 2025 a 10. 6. 2025, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 22. 7. 2024, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou z 20. 7. 2025, výpisy z účtu žalovaného u , právnická osoba, ., a potvrzením této banky z 21. 1. 2026. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 20. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která je posouzeno podle obsahu spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému ve dvou splátkách spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že jedenkrát měsíčně bude muset žalovaný uhradit úrok z nesplacené výše jistiny přirostlý za předchozí období, úroková sazba činí 40 % měsíčně a RPSN úvěru činí 5 518,07 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 byla pohledávka vůči žalovanému postoupena společnosti , právnická osoba, . a tato společnost následně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 předmětnou pohledávku vůči žalovanému žalobci. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy dosud žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce dne 21. 3. 2024 před zahájením řízení 4 800 Kč, zbývající část závazků dosud nesplnil.5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.6. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s žalobcem vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že úroková sazba byla sjednána na 40 % měsíčně a RPSN úvěru činila 5 518,07 % ročně. Tato úroková sazba mnohonásobně převyšuje úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 15 200 Kč. Dnem následujícím po splatnosti jistiny, tedy dnem 23. 7. 2024, se žalovaný vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž k tomuto dni činila zákonná výše úroků z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí 12,75 % ročně. Ohledně částky 15 200 Kč a zákonných úroků z prodlení od 23. 7. 2024 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a vzhledem k souhlasu žalobce s umožněním plnění žalovanému ve splátkách i nepříznivé finanční situaci žalovaného, který má dluhy ve výši asi 120 000 Kč, mu uložil zaplatit přiznanou částku v měsíčních splátkách po 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., za použití ustanovení § 146 odst. 2 věta právní o.s.ř., neboť žalobce byl v řízení úspěšný pouze ohledně necelé poloviny předmětu řízení a podíl úspěchu a neúspěchu účastníků byl ve věci téměř stejný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.