19 C 215/2019-98 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 18. 7. 2019 se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci jsou bývalí manželé, kteří předmětné nemovitosti nabyli do SJM. Dne 7. 4. 2015 uzavřeli písemnou dohodu o vypořádání zaniklého SJM. Žalovaný však nedostál svých povinností v dohodě uvedených, tedy po skončení manželství nadále nehradil veškeré dluhy, které vznikly za trvání manželství, ačkoli se k tomu písemně zavázal. Žalobkyně proto odstoupila dne 4. 9. 2018 od dohody uzavřené 7. 4. 2015 pro podstatné porušení dohody, neboť dluhy, které se zavázal hradit žalovaný, byly vymáhány exekuční cestou po žalobkyni. I kdyby od dohody odstoupeno nebylo, nebyla mezi účastníky platně uzavřena dohoda ohledně vypořádání předmětných nemovitostí, nemovitosti nebyly v rámci dohody vypořádány a po uplynutí zákonné tříleté lhůty přešly na základě nevyvratitelné zákonné domněnky do podílového spoluvlastnictví účastníků, ačkoli tato skutečnost není zaznamenána v katastru nemovitostí. Žalobkyně je vyloučena z užívání nemovitostí, které obývá bezplatně výlučně žalovaný, přičemž mu tak vzniká majetkový prospěch na úkor žalobkyně. Žalovaný nečiní žádné kroky k vypořádání spoluvlastnictví účastníků, není ochoten poskytnout součinnost k prodeji nemovitostí a rozdělení výtěžku. Na výzvu právního zástupce žalobkyně k řešení situace nereagoval. Žalobkyně nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví, dohodu s žalovaným shledává nemožnou. Žalobkyně má za to, že žalovaný nemá dostatečné prostředky k poskytnutí přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl, ty nemá ani žalobkyně, přičemž nemá o výlučné vlastnictví nemovitostí zájem. Navrhuje proto, aby soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi účastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. 2. K námitkám žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že i kdyby odstoupení žalobkyně od dohody účastníků bylo neplatné, nezakládá tato vada nemožnost zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (viz. § 1140 o.z.). Tvrzení žalovaného o splácení závazků je nepravdivé. Pokud by byly řádně spláceny, nebyly by exekučně vymáhány. Není pravdou, že by nemovitost obsahovala dvě samostatně bytové jednotky a že by ji takto bylo možno rozdělit, spoluužívání nemovitostí účastníky není s ohledem na jejich vzájemné vztahy možné. Děti účastníků o nemovitosti nemají zájem, proto není důvod je pro ně zachovávat. 3. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že by porušoval povinnosti z dohody ze dne 7. 4. 2015 a že by od ní platně odstoupila, když žalovaný úvěry, k jejichž splácení se v dohodě zavázal, splácí. Platí tedy nadále vypořádání dle této dohody. I kdyby žalovaný své povinnosti z dohody porušoval, odstoupení žalobkyně ze dne 4. 9. 2018 je neplatné, neboť k němu nedošlo bez zbytečného odkladu v souladu s § 2002 odst. 2 o.z. Exekuce na majetek žalobkyně byla vedena dávno před tím, než žalobkyně zaslala odstoupení od dohody. Žalovaný nesouhlasí s prodejem nemovitostí, chce je zachovat pro děti. Současně žalovaný žalobkyni nikdy nebránil v užívání nemovitostí, kde jsou v podstatě 2 samostatné bytové jednotky. Navrhl zamítnutí žaloby. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, navrhl jeho vypořádání vyčleněním bytových jednotek v domě, které je dle jeho názoru snadno proveditelné. Současně nařízený soudní prodej nemovitostí nemá smysl za situace, kdy na nich vázne předchozí exekuce, neboť předchozí exekuční příkaz k prodeji nemovitostí bude mít z hlediska pořadí přednost před exekucí případně nařízenou na základě soudního rozhodnutí. 4. Soud účastníkům poskytl opakovaně časový prostor pro mimosoudní řešení, kdy řízení bylo dvakrát přerušeno na společný návrh účastníků za účelem pokusu o mimosoudní vyřešení věci společným prodejem nemovitostí, a to od 2. 12. 2019 do 29. 10. 2020 a následně od 29. 7. 2021 do 20. 6. 2022, avšak ke společnému prodeji nemovitostí nedošlo, když žalovaný v obdobích, po která bylo řízení přerušeno, opakovaně činil obstrukce při pokusech o prodej nemovitostí. Nedošlo ani k jiné dohodě o vypořádání spoluvlastnictví účastníků. U jednání dne 7. 11. 2022 žalovaný změnil svůj postoj v řízení tak, že s ohledem na změny ve své osobní situaci již má zájem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků na předmětných nemovitostech a souhlasí s ním. Současně nemá zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, ani nemá prostředky na vyplacení vypořádacího podílu. V domě již nebydlí a má zájem se ho„ zbavit“. Na nemovitostech dle žalovaného již neváznou žádné dluhy. 5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], Katastrálním pracovištěm Trutnov pro [územní celek] a [katastrální uzemí], a to konkrétně pozemku parc. č. St. 242 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), k pozemku p. [číslo] (ostatní plocha) a k pozemku p. [číslo] (zahrada). Nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí coby nemovitosti ve společném jmění účastníků. Účastníci nabyli nemovitosti na základ kuní smlouvy ze dne 18. 3. 1998, vklad do KN je ze dne 15. 4. 1998; kupní smlouvy ze dne 29. 10. 2001, vklad je z 25. 1. 2022; a na základě kolaudačního rozhodnutí MÚ [obec] ze dne 5. 3. 2022, právní moc ke dni 8. 3. 2022. Uvedené skutečnosti vyplývají z informace z katastru nemovitostí (vlastnické právo účastníků k nemovitostem je zde zapsáno v SJM). Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 30 C 144/2013 soud zjistil, že účastníci byli manželé od 31. 7. 1993 do 12. 11. 2013, kdy bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno. Z dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ze dne 7. 4. 2015 soud zjistil, že účastníci touto dohodou hodlali vypořádat své zaniklé SJM. V článku IV. dohody se žalovaný zavázal uhradit veškeré dluhy, které vznikly za trvání manželství a které byly dále specifikovány. Pro případ, že dojde z jeho strany k prodlení se splácením úvěru na dům o více než dva měsíce, se účastníci dohodli, že následující měsíc zahájí kroky k případnému prodeji domu za účelem doplacení zbytku úvěru. V článku V. se účastníci zavázali převést darem nemovitosti, které získali za trvání společného jmění manželů rovným dílem svým dvěma dětem [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to do 1 měsíce poté, co bude zcela uhrazen dluh na nich váznoucí a na LV nebude žádné omezení či zápis, který by jim bránil v užívání nemovitostí. Přípisem ze dne 4. 9. 2018 žalobkyně odstoupila od dohody ze 7. 4. 2015 dle § 2002 odst. 1 o.z. pro neplnění závazků žalovaného z dohody k úhradě dluhů. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 31. 3. 2021 zadaného soudem soud zjistil, že obvyklá cena nemovitostí zjištěná znalcem ke dni podání znaleckého posudku činila 6.250.000 Kč [adresa], který je součástí stavební parcely [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec] není bez vysokých finančních nákladů vertikálně reálně dělitelný, je v něm umístěna jedna bytová jednotka o velikost 1+6 a dům nebyl navržen ani postaven jako stavba se dvěma prostorově oddělenými částmi, které by bylo možno považovat za jednotky ve smyslu ustanovení § 1158 a § 1159 o.z. Žalobkyně se se závěry znaleckého posudku ztotožnila, žalovaný se k němu nijak nevyjádřil. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. <i>6. Dle § 741občanského zákoníku (dále jen o.z.) nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.</i> <i>Dle § 1140 odst. 1, 2 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Dle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by s