6 C 303/2023-92 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2023 domáhala ochrany rušené držby k nemovitostem uvedeným ve výroku usnesení. K odůvodnění žaloby uvedla, že užívá, a to nikoli výlučně, ve výroku uvedené nemovitosti na základě smlouvy o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998. Žalovaní jsou s touto skutečností obeznámeni a to nejméně písemným podáním žalobkyně ze dne 30. 10. 2019 adresovaným žalované č. 3 a předchůdkyni žalované č. 4 a dále ze Zápisu ze dne 29. 11. 2019 o obsahu úplného znění smlouvy o sdružení [anonymizována tři slova] ze dne 10. 6. 1998, který je založen v insolvenčním rejstříku sp. zn. [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka]. V těchto informacích je žalobkyně označena jako (nikoliv výlučný) držitel předmětných nemovitostí. Dne 30. 12. 2007 byla mezi žalobkyní a rodinným sdružením bez právní subjektivity, které zastupovala [jméno] [celé jméno žalované] (dnes [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) uzavřena dohoda o právu užívat nemovitost. Žalobkyně vstoupila do práv poctivého držitele. Žalované č. 3 a 4 v zákonné lhůtě 1 roku od prohlášení konkursu na majetek žalovaných 1 a 2 nepodaly odpůrčí žaloby, kterými by uvedeným smlouvám odporovaly. Jejich odpůrčí právo tak zaniklo ke dni 15. 11. 2019 resp. 19. 11. 2019. S odkazem na ust. § 233 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. a na ust. § 239 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb. žalobkyně konstatuje, že se žalované č. 3 a 4 nedůvodně domáhají vyklizení nemovitostí, nebo k okamžiku vydání výzvy ze dne 22. 9. 2023 a 25. 9. 2023 nedisponovaly pravomocným rozhodnutím o neplatnosti smlouvy o sdružení [anonymizováno] ze dne 10. června 1998 a dohody o právu užívat nemovitost ze dne 30. 12. 2007. Žalobkyně dále konstatuje, že právo žalovaných č. 3 a 4 domáhat se tzv. relativní neplatnosti předmětných smluv podléhá promlčení, přičemž subjektivní i objektivní promlčecí doba již uběhla. S odkazem na výše uvedené je žalobkyně přesvědčena o tom, že je oprávněnou držitelkou užívacího práva k nemovitosti, a proto nemůže být z držby vypuzena, přitom z insolvenčních rejstříků [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka] je zřejmé, že je zde okolnost, která směřuje k rušení žalobkyně držby nemovitostí, a to tím, že žalovaní č. 3 a 4 vyzvaly žalované č. 1 a 2 k vyklizení a předání předmětných nemovitostí. Tyto výzvy jsou z pohledu žalobkyně svémocným rušeným držby žalobkyně. 2. Žalovaní č. 1 a 2 se k žalobě nevyjádřili. Žalovaná č. 3 se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. K žalobě uvedla, že je na základě pravomocných soudních rozhodnutí insolvenčním správcem dlužníka – žalovaného č. 1. Držba tvrzená žalobkyní neexistuje, nebyla žádným způsobem prokázána, když z předložené smlouvy o rodinném sdružení ani dohody o právu užívat nemovitosti faktická držba nemovitostí nevyplývá. Tvrzení držby nemovitosti ze strany žalobkyně, jejíž jedinou jednatelkou a společnicí je dcera žalovaných č. 1 a 2 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalovaní jsou jejími prokuristy, je pouze dalším z obstrukčních kroků, kterými se dlužníci a s nimi spřízněné osoby snaží zmařit účel insolvenčního řízení zabránit převzetí nemovitostí insolvenčními správci. Smlouva o rodinném sdružení ze dne 10. 6. 1998 neexistuje. Tato smlouva byla v ústní podobě zachycena až v listopadu 2019 a to právě v souvislosti s tím, že insolvenční správci dlužníků- žalovaných č. 1 a 2 chtěli vykonat svá dispoziční oprávnění k nemovitostem zapsaným v soupisech majetkové podstaty. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že v dříve uzavřených písemných smlouvách (např. v nájemní smlouvě uzavřené mezi dlužníky a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 26. března 2007, v podnájemní smlouvě uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] a [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne 1. března 2010, podnájemní smlouvě uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 27. dubna 2011, nebo podnájemní smlouvě uzavřené mezi [příjmení] [příjmení] a společností [právnická osoba] ze dne 1. 1. 2016) existence této„ smlouvy“ zmíněna není. Existují přitom dvě verze písemného zachycení této smlouvy a to ze dne 29. 11. 2019 a 30. 11. 2019, které se v čl. 11 zásadně liší. Dle stanoveného účelu a ustanovení ve smlouvě o sdružení (např. čl. 1, 3 nebo 16) lze usuzovat, že jejím smyslem měl být rovněž převod vlastnického práva k nemovitostem a v takovém případě bylo ve smyslu § 46 odst. l zák. č. 40/1964 Sb. nutno takovou smlouvu uzavřít v písemné formě. Dohoda [anonymizováno], která má navazovat na smlouvu o rodinném sdružení je absolutně neplatná pro počáteční nemožnost plnění, neboť [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dříve [jméno] [celé jméno žalované]) neměla žádné oprávnění ke svěření nemovitostí do užívání žalobkyně, nemohla smlouvu s takovým obsahem vůbec platně uzavřít, neboť nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Vzhledem k personální propojenosti žalobkyně s dlužníky by žalobkyně nemohla být v dobré víře, i kdyby snad nemovitosti užívala. Žalované č. 3 a 4 neměly povinnost podávat odpůrčí žaloby, shora neboť smlouva o rodinném sdružení neexistuje, případně je absolutně neplatná, a dohoda [anonymizováno] je absolutně neplatná. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICO 20/2018 ze dne 27. 2. 2020 ani usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 101 VSPH 174/2015 ze dne 1. 6. 2015, na které se žalobkyně odvolává, nevyplývá povinnost žalované [číslo] dosáhnout před zápisem nemovitostí do majetkové podstaty pravomocných soudních rozhodnutí o neplatnosti tzv. užívacích titulů. Žalovaná č. 3 jako insolvenční správce dlužníka [celé jméno žalovaného] – l. žalovaného, na jehož majetek byl pravomocně prohlášen konkurs, má dispoziční oprávnění ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální 1/2 na nemovitostech na základě aktuálně platného zápisu pod položkou č. 5 v soupisu majetkové podstaty dlužníka (viz podání ze dne 13. 4. 2023 zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo]. Druhý spoluvlastnický podíl je sepsán v soupisu majetkové podstaty dlužnice [celé jméno žalované] pod položkou č. 12 (v insolvenčním řízení sp.zn. [insolvenční spisová značka]). Insolvenční správci tj. žalované 3 a 4 jsou jedinými osobami s dispozičním oprávněním k nemovitostem, pokud se týká jejich převzetí a správy. Převzetí a správa nemovitostí ve prospěch majetkové podstaty jsou jejich zákonná oprávnění a zároveň povinnosti. Žalovaná č. 3 zároveň uplatňuje námitku, že byla dne 1. října 2019 z držby nemovitostí vypuzena, když dlužník [celé jméno žalovaného] spolu se svým synem [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] za přítomnosti dlužnice [celé jméno žalované] vyměnil zámky u nemovitostí, což rovněž nesvědčí o tom, že by faktickou držitelkou nemovitostí byla žalobkyně (viz rozsudek Okresního soudu v Trutnově č.j. 2 T 74/2021-1483 ze dne 16. listopadu 2021, který nabyl právní moci dne 19. května 2022). Z aktuálního přípisu Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] ze dne 27. října 2023 pak vyplývá, že„ insolvenčnímu soudu není známa žádná skutečnost, která by dlužníka opravňovala ke krokům, fakticky mařícím činnost insolvenčního správce, tedy ani žádná skutečnost, která by insolvenčnímu správci neumožňovala převzetí a správu věcí zapsaných do soupisu majetkové podstaty (jak byl dlužník insolvenčním správcem vyzván dne 22.9.2023)“ Žalovaní 3 a 4 tak převzetím a správou nemovitostí realizují svá zákonná oprávnění a zároveň povinnosti ve prospěch majetkových podstat dlužníků [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované]. Žalovaná č. 4 k žalobě uvedla, že jsou spolu se žalovanou č. 3 insolvenčními správci žalovaných č. 1 a 2, kteří jsou výlučnými vlastníky předmětných nemovitostí a na jejichž majetek byl prohlášen konkurs. Dispoziční oprávnění k jejich majetku tak přešlo na žalované č. 3 a 4. V jejich jednání, nelze spatřovat svémocné rušení tvrzené držby žalobkyně, neboť pojmem„ svévolné rušení držby“ je nezbytné chápat ve smyslu„ neoprávněné“ či„ právem nedovolené“ rušení, srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4057/19 ze dne 8. 4. 2020:„ Svémoc představuje nedovolené se zmocnění věci či práva vlastní mocí“. Úkonem, v němž žalobkyně spatřuje svémocné rušení jí tvrzené držby (tj. převzetí předmětné nemovitosti), se tedy žalovaní 3 a 4 nedopouští ničeho„ právem nedovoleného“, ale naopak plní svoji zákonnou povinnost insolvenčních správců ujmout se majetku náležejícího do dlužníkovy majetkové podstaty, jak jim vyplývá ze zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. K doplnění žalovaná č. 4 uvedla, že předmětná žaloba je dalším pokusem žalobkyně jako osoby spřízněné se žalovanými č. 1 a 2 o zneužití procesního práva a obstrukční jednání, které již bylo opakovaně judikováno. Žalovaná č. 4 s ohledem na výše uvedené rovněž navrhla zamítnutí žaloby. 3. V doplnění žaloby doručeném soudu dne 7. 11. 2023 žalobkyně zejména konstatovala, že dne 31. 10. 2023 nastala nová skutečnost, která jí brání v užívání nemovitosti, když uvedeného dne došlo ze strany žalovaných