Žalobou podanou dne 10. 3. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném (po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 2. 4. 2026) zaplacení částky 44 487 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 44 487 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 9 410,61 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 40 719,13 Kč od 31. 7. 2025 do 23. 8. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 719,13 Kč od 24. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 7. 2025 dosáhne částky 161 510,40 Kč.2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9103381006 Žalovaný smlouvu podepsal dne 5. 2. 2025. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 41 000 Kč a k vyplacení úvěru došlo dne 5. 2. 2025. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,09 % p. a. splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 804 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2025, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění byly ze strany žalovaného uhrazeny v době od 29. 4. 2025 do 29. 4. 2025 celkem částky v souhrnné výši 7 000 Kč.3. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 1, 3 a 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 1, 3 a 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 3x 200 Kč).4. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, dle kterého pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné 25. 5. 2025. K datu 29. 7. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 47 245,49 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy měl žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 31. 7. 2025 do zaplacení. Žalobce požadoval tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 10 489,50 Kč. Konečně žalobce požadoval úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 719,13 Kč od 31. 8. 2025 do zaplacení. Žalobce požadoval tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,09 % p.a. za dobu od 31. 7. 2025 do zaplacení.5. V rozsahu nároku č. I/1 žaloby (částky 49 342 Kč) vzal žalobce žalobní návrh zpět co do částky 4 855 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 855 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení, v rozsahu nároku č. 2 specifikovaného v bodě I čl. IV (smluvní pokuta ve výši 10 489,50 Kč) vzal žalobce žalobní návrh zpět co do částky 1 078,89 Kč a v rozsahu nároku č. 3, specifikovaného v bodě I čl. IV žalobního návrhu (úrok ve výši 78,09 % ročně z částky 40 719, 13 Kč od 31. 7. 2025 do 23. 8. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 40 719,13 Kč od 24. 8. 2025 do zaplacení) vzal žalobce žalobu zpět co do úroku ve výši 58,09 % ročně z částky 40 719,13 Kč od 31. 7. 2025 do 23. 8. 2025. O částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby bylo pravomocně rozhodnuto usnesením čj. 116 C 8/2026-48.6. K jednání dne 31. 8. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, proto soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru ze dne 5. 2. 2025 s dodatkem č. 1, včetně oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 2. 2025 ke smlouvě o úvěru č. 9103381006 a splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru s podacím archem a dodejkou, předsmluvním formulářem, potvrzeními o provedení transakcí, dokladem totožnosti žalovaného, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, výzvou k zaplacení – upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 25. 4. 2025, 25. 6. 2025, 28. 7. 2025, oznámením o zesplatnění ze dne 29. 7. 2025, včetně podacího archu a předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 20268. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 41 000 Kč, které byly žalovanému dne 5. 2. 2025 převedeny bezhotovostně na jím označený účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně se sjednaným úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 2 804 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2025. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou 1., 3., 4. a poté každé následující ze splátek. Na úvěr uhradil dne 29. 4. 2025 celkem 7 000 Kč.9. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného byly provedeny listinné důkazy, a to občanský průkaz žalovaného, výpisy záznamu z registru SOLUS a NRKI, prohlášení klienta, potvrzení o provedení transakce (mzda vyplacená v listopadu 2022 a prosinci 2022) a hodnocení klienta. Z těchto soud zjistil, že lustrací žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ve veřejně přístupných registrech nebyly žalobcem zjištěny žádné negativní informace o žalovaném. Žalobce ověřil měsíční příjem žalovaného za poslední dva měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy z potvrzení o provedení transakce, ze kterých zjistil průměrný měsíční příjem žalovaného. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného žalobce vycházel z prohlášení žalovaného.10. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a prokázání, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doplnila, že z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 36 700 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 10 989 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 24 711 Kč. Dále byla prověřena úvěrová historie žadatele v databázích NRKI, SOLUS, formulář hodnocení klienta, informativní výpisy z bankovního účtu, dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a na základě kterých bylo ověřeno, že žalovaný má pracovní poměr a má tak zajištěn stálý příjem a jimiž byl ověřen stálý příjem žalovaného. Pokud jde o příjmy, tyto pak byly dle žalobce ověřeny informativním potvrzením , právnická osoba, o připsání platby na účet ve výši 41 843 Kč dne 6. 12. 2024, částky ve výši 33 701 Kč dne 9. 1. 2025, dne 8. 10. 2024 částky ve výši 32 481 Kč a dne 8. 11. 2024 částky ve výši 34 827 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak žalobce spoléhá na prohlášení žalovaného, kterým se zavazuje přiznat veškeré své příjmy, ale i výdaje, a to pravdivě a bez jakéhokoli zatajení svých případných dalších závazků.11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobce prokázal, že žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru celkem částku 41 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutý úvěr vrátil více než částku 7 000 Kč, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.19. Žalobce ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal, avšak ve vztahu k příjmům vycházel z prohlášení žalovaného o pracovním poměru a informativních potvrzení o provedené platbě na účet žalovaného od společnosti MONETA Money bank. Lze přisvědčit, že za měsíce říjen 2024 až leden 2025 je dle informativního výpisu zaslána od plátce: , č. účtu, jednorázová částka (zřejmě mzda), avšak jednak není zřejmé, zda je plátcem právě žalovaným tvrzený jeho zaměstnavatel a zda jde vůbec o mzdu žalovaného a nikoli třetí osoby.20. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak k jejich prověření žalobce i v doplnění vyjádření odkazuje na informace uvedené žalovaným a tato tvrzení ani k opakované výzvě soudu více nedoplnil a neoznačil k nim žádné důkazy.21. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného (žalobce nepodrobil otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování, respektive splnění této povinnosti v řízení neprokázal), je smlouva ze dne 5. 2. 2025 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.22. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobce ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobcem požadovaný úrok z úvěru ve výši 78,09 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobcem a nárok žalobce tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580 a § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobce by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměl zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobce a žalobce úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu § 577 občanského zákoníku nepřipadá dle soudu v úvahu a na situaci nic nemění ani skutečnost, že žalobce po částečném zpětvzetí žaloby požadovala úrok toliko ve výši 20 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.23. Protože žalobce vyplatil žalovanému částku 41 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný uhradil toliko 7 000 Kč, je tak povinen žalobci vrátit částku 34 000 Kč.24. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 34 000 Kč (41 000 Kč – 7 000 Kč). Soud proto žalobci přiznal částku 34 000 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.), když zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.25. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II.).26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce žalobou požadoval částku 59 831 Kč (k částečnému zpětvzetí žaloby došlo nikoli pro chování žalovaného) a rozsudkem mu byla přiznána pouze částka 34 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl tedy 57 % ku 43 % ve prospěch žalobce). Žalobce tak má právo na náhradu 14 % nákladů, které musel v řízení vynaložit. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 992 Kč a nákladech zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby po 3 500 Kč včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč. Konečně bylo přiznáno cestovné za použití vozidla k jednání soudu ve výši 792 Kč (trasa Hradec Králové – Trutnov a zpět, celkem 100 km) v souladu s písemným vyúčtováním zástupkyně žalobce a náhrada za čas promeškaný cestou k jednání 600 Kč (celkem 4 x 30 minut po 150 Kč). Zástupkyně žalobce doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 17 192 Kč. Daň činí 3 610,32 Kč. Celkem tak žalobkyně na nákladech vynaložila 23 794, 32 Kč a žalovaný je povinen ji nahradit již zmíněných 14 % z nich, tj. 3 331,20 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).27. Pokud se žalobce domáhal náhrady nákladů za právní úkony spočívající v částečném zpětvzetí žaloby a vyjádření soudu k prověření úvěruschopnosti žalovaného, pak soud uvádí, že za tyto úkony žalobci odměna ani režijní paušál nenáleží. K částečnému zpětvzetí žaloby došlo nikoli pro chování žalovaného a pokud jde o úvěruschopnost, pak tvrzení k jejímu řádnému posouzení včetně označení důkazů měly být již součástí žaloby samotné.28. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.