Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20 648 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že se žalovanou dne 3. 9. 2025 prostřednictvím svých internetových stránek uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí poskytla částku 11 100 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 328 Kč ve třech měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 5. 12. 2025. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 220 Kč. Uzavření smlouvy žalobkyně dokládala elektronickou žádostí žalované, odsouhlasením smluvních podmínek a zadáním kódu PIN zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, . Současně tvrdila, že před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované, její bankovní účet a řádně posoudila její úvěruschopnost.Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nebude doplňovat další skutková tvrzení ani důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované. Připustila, že tato okolnost může vést k závěru o neplatnosti smlouvy. Pro takový případ setrvala na alternativním nároku na vrácení částky poskytnuté žalované jako bezdůvodného obohacení a dále požadovala zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení.Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť věc bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a byly splněny podmínky § 115a o. s. ř. Žalovaná se k žalobě ani k výzvě soudu nijak nevyjádřila.Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce a všeobecnými obchodními podmínkami, dokladem o převodu částky 11 100 Kč na účet žalované a upomínkami. Z těchto důkazů vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 3. 9. 2025 částku 11 100 Kč a že žalovaná tuto částku dosud nevrátila. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na podkladě konkrétních a dostatečných informací o jejích příjmech, výdajích, závazcích a dalších rozhodných okolnostech.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem mimo jiné peněžitá zápůjčka nebo úvěr poskytované spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Posouzení vychází zejména z porovnání příjmů, výdajů, závazků a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s povinností podle § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné plnění z právního důvodu, který odpadl.Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi v prodlení požadovat úrok z prodlení, jen pokud řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti.Soud věc posoudil jako vztah ze spotřebitelského úvěru. Žalobkyně sice v žalobě obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřila, avšak k tomuto tvrzení nepředložila žádné konkrétní podklady. Na výzvu soudu výslovně uvedla, že další skutková tvrzení ani důkazy k této otázce doplňovat nebude. Nebylo proto prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru získala a vyhodnotila dostatečné a spolehlivé údaje o příjmech, výdajích, závazcích a celkové finanční situaci žalované. Žalobkyně tak neprokázala splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.Za této situace je smlouva o zápůjčce podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně proto nemá nárok na plnění sjednaná v neplatné smlouvě, zejména na poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 328 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 220 Kč ani náklady za upomínky ve výši 2 000 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy však žalované vznikla povinnost vydat to, oč se na úkor žalobkyně obohatila. Jelikož žalobkyně prokázala poskytnutí částky 11 100 Kč a žalovaná její vrácení netvrdila ani neprokázala, soud žalobkyni přiznal tuto částku jako bezdůvodné obohacení.Soud nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Nejsou proto naplněny podmínky § 1970 občanského zákoníku pro přiznání úroku z prodlení. Žaloba byla proto ve zbývající části, tj. co do částky 9 548 Kč a požadovaného zákonného úroku z prodlení, zamítnuta.Žádný z účastníků netvrdil okolnosti odůvodňující určení jiné doby k vrácení jistiny. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit částku 11 100 Kč v obecné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně měla úspěch jen částečný, přibližně v rozsahu jedné poloviny uplatněného peněžitého nároku, a úspěch žalované byl obdobný. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.