Předmětem řízení je zaplacení částky 33 040 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru s poplatky dle Smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou dne 27. 8. 2025 pod č. 603715002, na základě které byl žalované poskytnut téhož dne úvěr ve výši 22 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 4. 12. 2025, a to společně se smluvním úrokem ve výši 11 040 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení, když do data splatnosti úvěr nesplatila a zaplatila toliko dne 13. 10. 2025 částku 6 222 Kč, kterou žalobkyně v rozsahu částky 1 100 Kč započetla na jistinu a ve zbytku na příslušenství. Žalovaná byla o zaplacení právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 21. 4. 2026.2. Podáním ze dne 12. 8. 2026 vzala žalobkyně žalobu v rozsahu částky 1 100 Kč zpět s tím, že nadále navrhuje, aby bylo žalované uloženo za povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 940 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši p.a. z částky 31 940 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 900 Kč a smluvního úroku ve výši 11 040 Kč. Soud proto v tomto rozsahu řízení zčásti zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I.3. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu dne 10. 8. 2026 postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 24. 8. 2026.4. V tomto řízení vzal soud na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 27. 8. 2025 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru č. 603715002, kterou byla žalované poskytnuta bezhotovostním převodem částka 22 000 Kč na účet žalované s tím, že byl úvěr poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců. Žalovaná však nesplácela sjednanou částku řádně a včas, když uhradila pouze dne 13. 10. 2025 částku 6 222 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 18. 4. 2026.5. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze Smlouvy o úvěru s obchodními podmínkami, z výpisu z běžného účtu žalobkyně, z výzvy k zaplacení ze dne 4. 12. 2025, ze Smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, a z předžalobní výzvy s potvrzením o jejím odeslání.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je po částečném zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalované dále zčásti důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože sporná pohledávka jí byla písemnou smlouvou postoupena původním věřitelem, společností , právnická osoba, Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě Smlouvy o úvěru částku ve výši 22 000 Kč, a to bezhotovostním převodem. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně netvrdila, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu následně žalobkyně doplnila, že původní věřitel sdělil, že úvěruschopnost prověřoval v době před sjednáním smlouvy o úvěru, přičemž vycházel z dokladů poskytnutých žalovanou. Na základě této lustrace v dostupných registrech a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Žalobkyně je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost, přičemž nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti.11. Soud současně dospěl k závěru, že řádné prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru právním předchůdcem žalobkyně prokázáno nebylo. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Tím spíše věřitel shora uvedenému požadavku nedostojí za situace, kdy neposuzuje úvěruschopnost dlužníka vůbec, respektive ke svým tvrzením nepředloží žádné důkazy. Nelze mít tedy za to, že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované.12. Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 27. 8. 2025 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.13. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku 22 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 22 000 Kč bylo vráceno 6 222 Kč, když žalovaná neprokázala (a ani netvrdila), že by na úvěr uhradila více. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované celkem částku 22 000 Kč, ze které žalovaná do podání žaloby zaplatila 6 222 Kč. Žalované byla proto uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 778 Kč.14. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta, protože tento nárok měl základ v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž žalobkyně se nemůže domáhat (nad rámec vydání shora uvedeného bezdůvodného obohacení) plnění, které bylo sjednáno v neplatné smlouvě.15. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce žalobou po částečném zpětvzetí žaloby nárokoval částku 31 940 Kč s příslušenstvím a rozsudkem mu byla přiznána pouze částka 15 778 Kč, poměr úspěchu a neúspěchu je tak u obou účastníků téměř rovnocenný, proto právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků řízení.17. Lhůta k zaplacení přisouzené částky byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalované v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.18. Žalobkyně se žalobou původně domáhala zaplacení částky 33 040 Kč, kdy z tohoto předmětu řízení zaplatila soudní poplatek ve výši 1 322 Kč. Žalobkyně však uhradila poplatek v nesprávné výši, když má být vyměřen z částky 20 900 Kč, představující dlužnou jistinu po částečném zpětvzetí žaloby. Z této částky pak činí soudní poplatek dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků částku 1 045 Kč.19. Dle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku 50 Kč, s výjimkou uvedenou v odstavci 2.20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uhradila na soudním poplatku více, než činila její poplatková povinnost, rozhodl soud o vrácení přeplatku na soudním poplatku tak, jak je uvedeno ve výroku V tohoto rozsudku. Dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.