Žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2026 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 99 257,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 522,50 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 97 134,13 Kč od 10. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 595,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 99 257,52 Kč od 10. 3. 2026 do zaplacení na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky.2. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 15. 6. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7506152564 (dále jen „smlouva“). Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaná mimo jiné stvrdila, že se s úvěrovými podmínkami seznámila, všechna jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi.3. Před uzavřením smlouvy byla žalobcem řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobce naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (viz více v příloze nazvané karta klienta), výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru (viz více v příloze nazvané „ověřování bonity MLS“), důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Z registrů a databází jsou shromažďovány klientské informace, jako je např., existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Zákon o spotřebitelském úvěru ve svém novelizovaném znění od 1. 1. 2024 dává věřiteli výslovně možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i žalobce, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobce tak mimo jiné využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Ve statistických modelech jsou využívány a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat.4. Žalovaná byla dle smlouvy oprávněna čerpat revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, a to ve výši 2,60 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky (např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce). Splatnost pravidelné měsíční splátky byla 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 100 000 Kč a na splacení úvěru uhradila částku 3 097 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1. úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil ke dni 2. 12. 2025. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na předžalobní výzvu žalobce. Dlužná částka ve výši 99 257,52 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 97 134,13 Kč, poplatků za pojištění ve výši 693,39 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Dále žalobce požaduje příslušenství, a to úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 14 522,50 Kč a dále úrok ve výši 11,50 % ročně (v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) z dlužné jistiny 97 134,13 Kč od 10. 3. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 99 257,52 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, ke dni 9. 3. 2026 v žalobě již kapitalizovaný.5. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. Zejména byl vyzván k předložení listin, které byly při uzavírání smlouvy žalovanou předloženy pro potřeby posouzení její celkové majetkové situace a z nichž žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházel. Na výzvu žalobce předložil výpis z účtu žalované vedený u , Anonymizováno, . za období květen 2025.6. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila, i když předvolání k jednání jí bylo spolu s žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 7. 7. 2026 na adresu jejího bydliště dle evidence obyvatel. Žalobce se z jednání soudu omluvil a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho přítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti účastníků.7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy metodikou žalobce ohledně posuzování úvěruschopnosti klienta (Ověření bonity MLS), potvrzením oddělní rizik žalobce ze dne 9. 3. 2026 (Karta klienta) s úvěrovou zprávou, výpisem z účtu žalované u , právnická osoba, . za období květen 2025, úvěrovou smlouvou ze dne 15. 6. 2025 (, Anonymizováno, půjčka – revolvingový úvěr č. 7506152564), úvěrovými podmínkami žalobce, výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou žalobce žalované ke splacení celého úvěru ze dne 2. 12. 2025 včetně poštovního podacího archu a předžalobní výzvou zástupce žalobce ze dne 15. 1. 2026 včetně poštovního podacího archu.Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.8. Účastníci uzavřeli dne 15. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované bezúčelový revolvingový úvěr do celkové výše úvěrového rámce 100 000 Kč. Žalovaná je ve smlouvě o úvěru označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem průkazu totožnosti. Splatnost úvěru byla ve smlouvě sjednána v měsíčních splátkách ve výši 2,597 % z dlužné částky (tj. 2 597 Kč). V části smlouvy přehled služeb, poplatků a odměn byly sjednány poplatky za služby. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splátek, přičemž měsíční úhrada za pojištění byla sjednána na 8,9 % z minimální splátky úvěru. V části smlouvy důsledky nesplácení úvěru bylo sjednáno hrazení účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (maximálně ve výši dlužné částky). Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované způsobem popsaným v přílohách k žalobě, a to Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartě klienta. Podle potvrzení oddělení řízení rizik žalobce vycházel z toho, že zdroj příjmu klienta (žalované) je zaměstnanecký poměr a výše příjmu je 24 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti je 60 000 Kč, stav klienta svobodná, počet dětí 1, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 29 500 Kč, druh bydlení podnájem. Ze zprávy o ověření bonity MLS vyplývá, že žalobce vycházel při výpočtu MLS klienta z příjmu klienta 27 000 Kč, splátek jiným společnostem 8 250 Kč, splátek v HC 200 Kč, z životního minima dospělých členů domácnosti 5 995 Kč a výše splátky schváleného úvěru 2 597 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti pak žalobce vycházel z příjmu klienta 27 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti 60 000 Kč, splátek jiným společnostem včetně HC 8 450 Kč, z měsíčních výdajů na bydlení dle žádosti 14 500 Kč, životního minima členů domácnosti 11 560 Kč, a výše splátky schváleného úvěru 2 597 Kč. Z předloženého účtu žalované vedeného u , Anonymizováno, . za období květen 2025 vyplývá, že v daném měsíci měla žalovaná na účtu kreditní položky v celkové výši 22 913 Kč, a to od Technické služby TRU ve výši 19 583 Kč, od Úřadu práce , adresa, Kč a od soukromé osoby 3 000 Kč. Debetní položky činily celkem 48 852,40 Kč a na konci měsíce vykazoval účet záporný zůstatek (debet) ve výši 25 393,40 Kč. Současně z uvedeného účtu lze seznat výdaje žalované na bydlení, a to nájem ve výši 10 000 Kč, zálohy na služby 2 040 Kč a výdaj na elektřinu 2 000 Kč, výdaj na internet 290 Kč. Dále z výpisu vyplývá úhrada splátky úvěru ve výši 1 660,28 Kč a pojištění úvěru 200 Kč a odchozí okamžitá platba 3 015,25 Kč společnosti , právnická osoba, . Žádné další doklady k výši příjmů žalované a k výši jejích běžných životních nákladů nebyly doloženy. Podle žalobce žalovaná načerpala na základě úvěrové smlouvy celkem částku 100 000 Kč a na poskytnutý úvěr zaplatila celkem 3 097 Kč, což odpovídá výpisu čerpání, splátek a úhrad. Zároveň z výpisu vyplývá, že žalované byla účtována smluvní pokuta a náklady vymáhání již v říjnu a listopadu 2025. Přípisem ze dne 2. 12. 2025 vyzval žalobce žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě předmětné smlouvy. Naposledy vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2026, která byla žalovaná odeslána dne 16. 1. 2026, jak vyplývá z poštovního podacího archu. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že na úvěr uhradila více, než tvrdí žalobce.9. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené 15. 6. 2025 částku v celkové výši 100 000 Kč a na tuto poskytnutou částku žalovaná uhradila pouze 3 097 Kč. S ohledem na označení žalované ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení žalobce předložil potvrzení oddělní rizik žalobce s úvěrovou zprávou a dále výpis z běžného účtu žalované , Anonymizováno, . za období květen 2025. Dle předložených dokladů žalobce vyšel z výše příjmu žalované, která nebyla řádně ověřena. Z výpisu z účtu žalované za pouhý jeden měsíc předcházející měsíci poskytnutí úvěru, který žalobce předložil, vyplývá podstatně nižší příjem žalované ze zaměstnaneckého poměru, než udává Karta klienta a zejména výpočet , jméno FO, klienta, a to cca 20 000 Kč, nikoli tedy 24 000 Kč, resp. 27 000 Kč. Kromě nemalých výdajů žalované na stávající splátky jiným společnostem a žalobci ve výši 13 685 Kč, pak z výpisu z účtu vyplynuly výdaje na bydlení ve výši cca 14 000 Kč. Žalovaná měla na účtu vysoký debetní zůstatek. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad současně vyplývá, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru již od druhé splátky splatné v srpnu 2025 a následně již na úvěr neuhradila ničeho. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. Žalovaná zcela nepochybně nebyla schopna poskytnutý úvěr splácet, což vyplývalo z informací a dokladů, které měl žalobce před poskytnutím úvěru k dispozici. Žalovaná byla nesolventní a její výdaje vysoce převyšovaly její pravidelný příjem. To ostatně dokládá i skutečnost, že z poskytnuté částky 100 000 Kč splatila pouhých 3 097 Kč.11. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože lze uzavřít, že žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 15. 6. 2025 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě. Protože žalobce poskytl žalované částku 100 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat.12. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 100 000 Kč bylo vráceno pouze 3 097 Kč, když žalovaná netvrdila a neprokázala, že by zaplatila více, než tvrdí a prokazuje žalobce. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 96 903 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.13. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky ve výši 2 354,52 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 14 522,50 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 97 134,13 Kč od 10. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 595,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 99 257,52 Kč od 10. 3. 2026 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.14. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 96 903 Kč (97,60 % ze žalované částky bez příslušenství), neúspěšný byl co do částky 2 354,52 Kč (2,40 % ze žalované částky bez příslušenství). Tzv. čistý úspěch žalobce tak činí 95,20 % (97,60 % - 2,40 %). Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 971 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta soud postupoval podle § 7 bodu 5vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 5 100 Kč. Paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby činí dle § 13 odst. 4 AT částku 450 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 16 650 Kč. Na nákladech zastoupení by tak žalobci při plném úspěchu ve věci náleželo 20 621 Kč. Soud žalobci přiznal 95,20 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 3 780,40 Kč a na nákladech zastoupení 15 850,80 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 3 328,70 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 22 959,90 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).15. Lhůta k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na nečinnost žalované, která neuvedla důvody pro lhůtu delší, stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.