6 C 204/2021-60 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 106 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 931,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 583,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrokem 23,72 % ročně z částky 15 000 KČ od 16.1.2021 do zaplacení, neboť právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 20.9.2016 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle částky 15 000 Kč uhradit úrok 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, vše formou 58 týdenních splátek po 457 Kč se splatností poslední z nich do 31.10.2017. Žalovaný neplatil dluh řádně a včas. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20.9.2016 včetně smluvních podmínek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným, že [právnická osoba] se zavázala přenechat žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně) poplatkem za administrativní činnost 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč a životní pojištění 406 Kč, vše formou 58 splátek po 457 Kč. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky při podpisu smlouvy. 5. Ze zákaznické karty ze dne 20.9.2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala od žalovaného informace týkající se jeho příjmů a výdajů a vycházela z příjmu 23 733 Kč měsíčně, dalšího příjmu domácnosti 9 800 Kč měsíčně a výdajů žalovaného 17 500 Kč měsíčně. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 15.1.2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12.2.2021 včetně podacího lístku pošty ze dne 15.2.2021 bylo zjištěno, že [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovaného k zaplacení do 10 dnů ode dne doručení oznámení, výzva mu byla doručena na adresu [adresa žalovaného], což je adresa neodpovídající trvalé adrese, ani adrese uvedené ve smlouvě. 8. Z výzvy k plnění a z dokladu o odeslání obou ze dne 13.5.2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, výzva mu byla doručena na adresu [adresa žalovaného], což je adresa neodpovídající trvalé adrese, ani adrese uvedené ve smlouvě. 9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. 10. Soud vzal za prokázané zákaznickou kartou ze dne 20.9.2016, že právní předchůdkyni žalobkyně mohlo být při sjednávání smlouvy s žalovaným zřejmé, že žalovaný není schopen ze svého příjmu 23 733 Kč měsíčně hradit nejen svoje výdaje ve výši 17 500 Kč měsíčně, ale také sjednané splátky ve výši 457 Kč týdně (tedy 1 828 Kč měsíčně při počtu 4 splátek. Ze soudní evidence ISAS je jednoznačně patrno, že žalovaný totiž měl další výdaje zde neuvedené, které by byly právní předchůdkyni žalobkyně patrny, pokud by výdaje žalovaného řádně ověřila. Žalovaný, jak je patrno z výpisu soudních řízení, dlouhodobě čelil exekucím a jiným soudním řízením, avšak právních předchůdkyně žalobkyně se spolehla pouze na jeho vyjádření, že žádné splátky úvěrů nemá. Toto si však nijak neověřila, ačkoliv ji nic nebránilo výdaje žalovaného ověřit alespoň např. výpisy z účtu. Stejně tak zůstaly neověřeny tzv. jiné příjmy žalovaného, když z předložené katry zákazníka není možné zjistit, o jaké příjmy se mělo jednat. Přesto mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč na základě smlouvy ze dne 20.9.2016, kterou se zavázal vrátit společně s úrokem 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně) poplatkem za administrativní činnost 3 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč a životní pojištění 406 Kč, vše formou 58 splátek po 457 Kč. 11. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny přenecháním peněz smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému zastupitelnou věc (peníze), aby je užil podle libosti (ve smlouvách nebyl sjednán účel) a po čase vrátil věc stejného druhu společně s úroky sjednanými dle § 2392 odst. 1 o.z. Současně se tyto smlouvy řídily i úpravou z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinnou v době jejich uzavření, neboť dle § 2 z.č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv nedostatečně zkoumala zejména výdaje žalovaného. Z úřední činnosti je soudu znám, že žalovaný nejméně od roku 2010 čelí opakovaným exekucím, které byly mj. nařízeny i pro neplnění závazku žalovaného vůči žalobkyni. Exekuce byla mj. nařízena i v letech 2015, tedy v době, která předcházela uzavření předmětné smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým prohlášením žalovaného, že nemá žádné závazky, ovšem toto si neověřila ani doložením např. výpisu z účtu. Je však povinností poskytovatele úvěru si okolnosti ověřit i z jiných zdrojů, než z pouhého prohlášení účastníka, a pouze v případě, že takové skutečnosti ověřit nelze, je možné se na prohlášení účastníka spolehnout. Toto však není daný případ, když minimálně výpisy z účtu či výpis z centrálního registru exekucí mohly a měly být při uzavírání smlouvy předloženy. V takovém případě porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Soud se odchýlil od svého dřívějšího názoru, dle kterého porušení citované povinnosti zakládalo relativní neplatnost smlouvy, které se mohl žalovaný dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy tak, jak je uvedeno v § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., a to díky výkladu čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsaženém v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C -679/18 tak, jak byl uveden v usnesení Nejvyšší soud České republiky ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Podle tohoto výkladu články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč po odečtení úhrad 2 400 Kč (rozsah splácení byl prokázán tabulkou umoření) a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 12 600 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil ke dni splatnosti, ocitl se dnem následujícím dle § 1968 o.z. v prodlení a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně. Žaloba byla ve zbývající části týkající se nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého byla žalobkyně úspěšná jen z 38 % oproti žalovanému, který byl úspěšný z 62 %. Jelikož žal