9 C 203/2019-210 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 11. 2019 a doplněnou na základě výzvy soudu podáním ze dne 2. 3. 2020 domáhal rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, která byla žalobci ze strany žalované doručena dne [datum], je neplatná. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedl, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] s pracovním zařazením technolog na dobu určitou s tím, že dodatkem k pracovní smlouvě ze dne [datum] došlo ke změně pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou a následně dalším dodatkem ze dne [datum] došlo k další změně, kdy byl žalobce zařazen na pracovní pozici Project Team Leader. Žalovaná doručila dne [datum] žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění, (dále jen ZPr), pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, když z jeho strany došlo k porušování povinností zaměstnance stanovených v § 301 ZPr spočívajících ve falšování docházky. Tohoto jednání se měl žalobce dopustit tím, že si ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] prostřednictvím automatizovaného systému evidence odpracované doby evidoval obědovou pauzu ve večerních hodinách, ač podle žalované tuto přestávku fakticky čerpal již v předchozím průběhu pracovní doby. Žalobce měl tímto způsobem útočit na majetek žalované jakožto jeho zaměstnavatele. Žalobce však byl přesvědčen, že pro tuto výpověď nebyl žádný důvod. Svůj nesouhlas sdělil žalované a vyzval ji k dalšímu zaměstnávání a přidělování práce. Žalovaná však trvala na oprávněnosti výpovědi z pracovního poměru. Žalobce pak byl přesvědčen i o tom, že nejspíš žalovaná využila jeho pochybení, kdy mu nechtěla dát výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, když v jeho divizi došlo ke snížení počtu zaměstnanců o více jak 30 %. 2. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná činila nesporným, že žalobce byl u ní zaměstnán, stejně tak činila nesporným, že žalobci doručila dne [datum] výpověď z pracovního poměru, přičemž důvodem pro tuto výpověď bylo podle žalované nesporné porušení právních předpisů žalobcem v souvislosti s výkonem práce, kdy si musel být žalobce vědom, v jakém čase je stanovena na jeho oddělení – divizi dlouhých palných zbraní – přestávka na oběd, která byla v čase od 12:15 hodin do 12:45 hodin. Toto však žalobce opakovaně porušoval, ač byl seznámen se všemi vnitřními předpisy žalované, kdy především pracovní řád žalované stanovil, že žalovaná byla jako zaměstnavatel povinna poskytnout všem zaměstnancům nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku na jídlo a oddech v délce 30 minut plně v souladu se ZPr, když právě z tohoto důvodu byla stanovena obědová pauza pro zaměstnance. Docházkový systém žalované byl nastaven tak, že pokud v průběhu pracovní doby nebyl zaevidován odchod na oběd, automaticky došlo k odečtu 30 minut jako přestávky na jídlo a oddech (obědové přestávky). Žalobce však toto podle žalované obcházel tím, že v docházkovém systému vyznačoval odchod na oběd a příchod z oběda, neboť si byl vědom, že systém tím přepne do manuálního chodu a tím nedošlo k automatickému odečtu 30 minut na oběd a náležela mu tak mzda i za tuto dobu, která by jinak byla odečtena. Žalobcem vyznačované odchody na oběd a příchody se podle žalované nemohly týkat obědové pauzy, když z docházkového systému a jeho přehledu vyplynulo, že například dne [datum] měl vyznačen příchod do zaměstnání v 07:3 2:29 a odchod na oběd v 17:3 2:31 tj. po cca po 10 hodinách nepřetržitě trávených v práci, kdy by došlo k odečtu 30 minut na oběd, po vyznačení odchodu ze zaměstnání. Avšak žalobce se vrátil ve večerních hodinách až ve 20:5 6:50 hodin, kdy zaznačil do systému příchod z obědu a po 17 sekundách zaznamenal odchod ze zaměstnání. Podle žalované se tak fakticky nemohlo jednat o oběd ve večerních hodinách, kdy by obědval téměř 3 a půl hodiny, které uplynuly od jeho odchodu ze zaměstnání na oběd v 17:3 2:31 hodin. Takové jednání bylo podle žalované opakované, zcela cílené s úmyslem získání proplacení přestávky na jídlo a oddech v délce 30 minut. Obdobně takto postupoval žalobce v dalších případech, které mu byly vytknuty v rámci samotné výpovědi, a kdy byly tyto skutky jednoznačně a nezaměnitelně identifikovány, přičemž vedle uvedeného data [datum], se obdobného jednání žalobce dopustil ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalovaná tak byla přesvědčena, že ze strany žalobce jednoznačně k naplnění důvodů pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) ZPr, neboť se jednalo o vědomé, úmyslné jednání směřující k poškození žalované spočívající v útoku na její majetek. Žalovaná nesouhlasila ani s tím, že žalobce by možnost systému využíval pouze v případech, kdy fakticky nečerpal v průběhu dne přestávku na jídlo a oddech, neboť nic mu nebránilo, aby tak činil, jeho práce nevyžadovala soustavný výkon, nejednalo se o práci, kterou by případně žalobce nemohl přerušit. Trvala na tom, že se v případě žalobce jednalo o závažné porušení právních předpisů v souvislosti s výkonem jeho práce a tedy výpověď byla zcela důvodná. 3. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů a nesporných tvrzení účastníků, která považoval v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), za svá vlastní skutková zjištění, následující skutková zjištění: 4. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, že žalobce u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy od [datum] na pracovní pozici technolog, když tato skutečnost vyplývala právě i z této pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že původně pracovní poměr na dobu určitou se touto dohodou změnil na dobu neurčitou. Na základě další dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] pak došlo s účinností od [datum] ke změně druhu práce u žalobce a stejně tak byla nově stanovena základní měsíční mzda, když od uvedeného data začal pracovat u žalované na pracovní pozici Project Team Leader se základní měsíční mzdou ve výši [částka]. 5. Mezi účastníky také nebylo sporu o tom, že žalobce obdržel od žalované na pracovišti výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce ze dne [datum], kterou odmítl, respektive odmítl podepsat její převzetí, avšak tato skutečnost nemohla mít vliv na platnost doručení výpovědi žalobci dne [datum]. Důvodem pro výpověď pak bylo jednání žalobce spočívající v závažném porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, když z jeho strany došlo k porušování povinností zaměstnance stanovených v § 301 ZPr spočívajících ve falšování docházky. Tohoto jednání se měl žalobce dopustit tím, že si ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] prostřednictvím automatizovaného systému evidence odpracované doby evidoval obědovou pauzu ve večerních hodinách, ač podle žalované tuto přestávku fakticky čerpal již v předchozím průběhu pracovní doby. Žalobce měl tímto způsobem útočit na majetek žalované jakožto jeho zaměstnavatele. 6. Z vyjádření - dopisu ze dne [datum], který byl adresovaný ze strany žalobce žalované k rukám Ing. [jméno] [příjmení], ředitele divize ŘLZ, bylo soudem zjištěno, že žalobce tímto dopisem vyjadřoval nesouhlas s výpovědí, popíral, že by jakýmkoliv způsobem chtěl útočit na majetek žalované, když skutečně během dne přestávku nevyužíval a stravoval se podle vlastních specifických potřeb. Neměl jakýkoliv úmysl zneužívat systém docházky, když pod dohledem kamerového systému si řádně vyznačil odchod na oběd, přičemž v některých mnoha dalších případech ani zákonnou přestávku fakticky nečerpal s tím, že i přes tuto skutečnost došlo k odečtu 30 minut. Zároveň požádal žalovanou o další přidělování práce, kdy trval na dalším zaměstnávání. Z podacího lístku (kopie podacího lístku) soud bezpečně zjistil, že dopis žalované byl dán k poštovní přepravě dne [datum], což ostatně potvrdila i žalovaná, která uvedla, že tento dopis jí byl doručen. 7. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalobci ze strany žalované zastoupené Ing. [jméno] [příjmení], ředitele řízení lidských zdrojů, bylo soudem zjištěno, že žalovaná sdělila žalobci, že nadále trvá na podané výpovědi z pracovního poměru ve smyslu § 52 písm. g) ZPr a dále jej upozornila, že pracovní poměr končí uplynutím dne [datum], tedy uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty. 8. Z oznámení o změně doby výdeje jídel, přestávky na oběd s platností od [datum] soud zjistil, že žalovaná vydala toto oznámení jako vnitřní předpis zaměstnavatele vztahující se k rozvržení doby na výdej jídel v jídelně žalované podle jednotlivých středisek, přičemž pokud šlo o oddělení (pr