14 C 116/2022-36 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 24 208 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 208 Kč od 31.7.2021 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 30.6.2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle částky 20 000 Kč uhradit souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 208 Kč nejpozději do 30.7.2021. Žalovaná však povinnost nesplnila a nadále dluží 24 208 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021 vstoupila žalobkyně do postavení věřitele žalované. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30.6.2021 včetně smluvních podmínek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou, že [právnická osoba] se zavázala přenechat žalované částku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 279,83 % ročně ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti, vše do 30.7.2021. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7.7.2021 včetně smluvních podmínek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou, bylo zjištěno, že [právnická osoba] se zavázala přenechat žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem 255,99 % ročně pevná sazba ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti, vše do 30.7.2021. Obě smlouvy byly uzavřeny prostředky komunikace na dálku a mezi stranami byl smluven jako jeden z více i okamžik uzavření smlouvy odesláním peněžních prostředků na registrovaný bankovní účet žalované. 4. Z výpisu z bankovního účtu [číslo] bylo zjištěno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] byla dne 7.7.2021 poukázaná platba 14 000 Kč a dne 30.6.2021 platba 6 000 Kč. Dále z bankovního účtu vyplynulo, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy dne 30.6.2021 ověřovala, zda je žalovaná majitelem účtu č. [bankovní účet]. 5. Ze zprávy [obec] [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že bankovní účet č. [bankovní účet] je veden na žalovanou, a na tento účet byla připsána platba od [právnická osoba] ve výši 6 000 Kč dne 30.6.2021 a ve výši 14 000 Kč dne 7.7.2021. 6. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] s právní mocí od 13.6.2022 k doplnění tvrzení a předložení důkazů o tom, jakým způsobem a jaké informace získala o schopnosti žalované splácet úvěr s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně však nepředložila žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy s žalovanou byla seznámena s příjmy a výdaji žalované, na základě kterých posuzovala její úvěruschopnost výpočtem, neboť se dle svých tvrzení vycházela jen z prohlášení žalované a z lustrace z dostupných databází. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 29.3.2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.1.2022 včetně podacího lístku pošty ze dne 14.1.2022 bylo zjištěno, že [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. 9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 14.1.2022 včetně podacího lístku pošty ze dne 14.1.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do tří dnů. Z této výzvy ve spojení s podacím lístkem pošty vzal soud dle § 573 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) vzal soud za prokázané, že výzva se dostala do dispozice žalované dne 17.1.2022 a lhůta splatnosti marně uplynula dne 20.1.2022. 10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná (vyjma obsahu smlouvy ze dne 7.7.2021), neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud neměl pochybnosti o vůli právní předchůdkyně žalobkyně a žalované uzavřít smlouvy o úvěru prostředky komunikace na dálku, neboť peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalované, v den totožný s datem uzavření na listinách a v souladu se smluvním ujednáním v textu smlouvy byly tímto okamžikem uzavřeny obě smlouvy. U smlouvy ze dne 7.7.2021 se však rozcházela výše peněžních prostředků, které měla právní předchůdkyně poskytnout žalované. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 7.7.2021 na bankovní účet žalované pouze částku 14 000 Kč a nikoliv částku 20 000 Kč, jak bylo uvedeno v textu smlouvy, konstatoval soud, že díky sjednanému okamžiku uzavření smlouvy, kterým bylo odeslání částky na bankovní účet žalované, byla uzavřena mezi stranami dne 7.7.2021 smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jen částku 14 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 14 000 Kč společně se sjednaným úrokem do 30.7.2021. 11. Jak bylo již shora uvedeno, ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovanou sama zjišťovala její příjmy a výdaje. Z těchto důvodů právní předchůdkyně žalobkyně nemohla ani posoudit úvěruschopnost žalované, neboť neměla nezbytné, spolehlivé, dostatečné informace a smlouvu s žalovanou uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud poznamenává, že i kdyby byla prokázána existence prohlášení žalované, její negativní lustrace v rejstřících, prohlášení spotřebitele nezbavuje právní předchůdkyni žalobkyně povinnosti vyžadovat od žalované nezbytné a spolehlivé informace zejména o jejich příjem a výdajích dle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalované splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaná dle skutkových tvrzení neuhradila na dluh ničeho. 12. Podle § 2991 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 14. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované smlouvu ze dne 30.6.2021 peněžní prostředky 6 000 Kč a smlouvou ze dne 7.7.2021 peněžní prostředky 14 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30.7.2021 a zaplatit úroky. Současně se tyto smlouvy řídily i úpravou z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinnou v době jejich uzavření, neboť dle § 2 z.č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhu tak, jak ukládá § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Soud se odchýlil od svého dřívějšího názoru, dle kterého porušení citované povinnosti zakládalo relativní neplatnost smlouvy, které se mohla žalovaná dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy tak, jak je uvedeno v § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., a to díky výkladu čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsaženém v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C -679/18 tak, jak byl uveden v usnesení Nejvyšší soud České republiky ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Podle tohoto výkladu články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodn