14 C 173/2022-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 492Kč s úrokem z prodlení 244,22Kč (úrok z prodlení za období od 15.5.2022 do 29.6.2022), úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 16 492Kč od 30.6.2022 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 19.11.2021 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku do 30 dnů a to včetně smluvených poplatků. Žalovaný dluh nesplnil a nadále dluží 15 000Kč na jistině, 842Kč na poplatcích, 200Kč na účelně vynaložených nákladech a 450Kč na smluvní pokutě, 244,22Kč na úroku z prodlení (11,75% ročně z částky 16 492Kč od 15.5.2022 do 29.6.2022). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o úvěru č. žádosti [číslo] ze dne 19.11.2021 zjistil, že se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému částku ve výši 15 000Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně poplatkem za poskytnutí úvěru 495Kč do 19.12.2021 Součástí smlouvy byla i ujednání o jiných poplatcích, nákladech na vymáhání a smluvní pokutě. 4. Ze sazebníků poplatku bylo zjištěno, že upravoval poplatky totožně, jako bylo sjednáno ve smlouvě. 5. Z formuláře pro standartní informace bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z příjmu žalovaného 45 000Kč, avšak tento příjem nebyl verifikován ani hovorem s žalovaným, ani nebyl ověřen zaměstnavatel (oboje nebylo žalobkyní vyžadováno) a žalovaný nedokládat žádné dokumenty k posouzení. Současně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný není veden jako dlužní v registrech a jeho výdaje jsou tvořeny životním minimem 3860Kč, výdaji na bydlení 4523Kč a výdaji na jiné splátky ve výši 15 018Kč. Z úvěrové zprávy žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyni před uzavřením smlouvy s žalovaným bylo známo, že žalovaný byl již dvakrát odmítnut s žádostmi o osobní úvěr ve výši 60 000Kč z 25.10.2021, ve výši 1 000 000Kč z 26.7.2021, nadále je zavázán splácet úvěr ve výši 800 000Kč splátkou po 15 000Kč (dosud nesplaceno 781 763Kč), splácí revolvingový úvěr 30 000Kč (19.10.2021) a úvěr na kreditní kartě 40 000Kč (31.10.2021). 7. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že poskytla žalovanému (na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě) částku 15 000Kč dne 19.11.2021. Totožné zjištěné bylo učiněno i z potvrzení o provedené platbě. Jelikož soud neměl pochybnosti o majiteli účtu, zamítl návrh na doplnění dokazování dotazem u [právnická osoba] 8. Z přehledu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 14.4.2022 včetně doručenky pošty ze dne 20.4.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Ve vztahu k tomuto důkazu soud dle § 573 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník konstatoval, že výzva se dostala do dispozice žalovaného dne 25.4.2022 a lhůta k úhradě dluhu uběhla dne 25.5.2022. 10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti či pravosti a zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala. Potvrzení o ověření bonity klienta ve spojení s úvěrovou zprávou, však neprokazovalo, že by žalobkyně při uzavíráním smlouvy s žalovaným posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, neboť při existenci stávajících dluhů (viz úvěrová zpráva) žádným způsobem neověřovala příjem žalovaného ve výši 45 000Kč (ani hovorem s žalovaným, dotazem u zaměstnavatele, vyžádáním dokladů od žalovaného), což je základní údaj k přijetí závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Z těchto důvodů žalobkyně nemohla ani řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a smlouvu s žalovaným uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud poznamenává, že negativní lustrace v rejstřících dlužníků nezbavuje žalobkyni povinnosti vyžadovat od žalovaného nezbytné a spolehlivé informace zejména o příjmech a výdajích dle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný dle skutkových tvrzení neuhradil na dluh ničeho. 11. Podle § 2991 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o.z., neboť žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky 15 000Kč, aby je užil podle libosti a žalovaný se zavázal po čase (do 19.12.2021) vrátit věc stejného druhu. Současně se tato smlouva řídila i úpravou z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinnou v době jejich uzavření, neboť dle § 2 tohoto zákona, šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhu, tak jak ukládá § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Soud se odchýlil od svého dřívějšího názoru, dle kterého porušení citované povinnosti zakládalo relativní neplatnost smlouvy, které se mohl žalovaný dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tak jak je uvedeno v § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., a to díky výkladu čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsaženém v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak byl uveden v usnesení Nejvyšší soud České republiky ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Podle tohoto výkladu články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do této výše, neboť ostatní nároky odvíjející se od neplatných smluvních ujednání (výše poplatků, nákladů na vymáhání, smluvní pokuta) byly nedůvodné. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou ze dne 14.4.2022, ocitl se po uplynutí lhůty tj. od 26.5.2022 v prodlení dle § 1968 o.z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. ve výši 11,75% ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 26.5.2022 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta. 14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když neúspěch žalobkyně spočíval v poměrně nepatrné části (9%), a proto náleží žalobkyni plné právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 492 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 25