15 C 139/2022-25 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky ve výši 90 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] vedeném pro [katastrální uzemí] [příjmení], a to zejména pozemku p.č. [anonymizováno] [číslo], jehož součástí je stavba [adresa]. Žalobce opakovaně uzavíral se žalovanými nájemní smlouvu ke specifikovaným nemovitostem určeným k bydlení; naposledy pro období roku 2019. Žalované užívaly předmětné nemovitosti do konce srpna 2020 včetně, kdy nemovitosti vyklidily a předaly žalobci. Žalované byly dle smlouvy povinny hradit sjednané nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně, nejpozději 20. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalované však nájemné nehradily pravidelně, své platby snižovaly. Po vyklizení předmětné nemovitosti tak na nájemném zůstal dluh ve výši 45 000 Kč (za měsíc březen [rok] ve výši 5 000 Kč, za měsíce duben – srpen [rok] ve výši 8 000 Kč za každý měsíc). Pro liknavé plnění smluvních povinností žalovanými uplatnil žalobce dikci odst. 3 nájemní smlouvy, dle které jsou žalované pro případ prodlení s úhradou nájemného povinny hradit žalobci smluvní pokutu ve výši 1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Nejpozději od [datum] jsou žalované v prodlení s úhradou nájemného ve výši 45 000 Kč, smluvní pokuta při stanovené denní sazbě činí 450 Kč, za období od [datum] do [datum] tedy vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 273 150 Kč, přesto však uplatňuje nárok na smluvní pokutu pouze v omezené výši, a to v částce 45 000 Kč. Protože žalované na dlužné nájemné přes výzvy ničeho neuhradily, obrátil se žalobce se svým nárokem na soud. 2. Žalované se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřily. 3. Protože účastníci konkludentně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, ze kterých učinil skutková zjištění a z nich níže uvedený závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobce poskytl žalovaným do dočasného úplatného užívání dle smlouvy ze dne [datum] dům [adresa] v obci [obec], jako součást pozemku p.č. [anonymizováno] [číslo] dále pozemek parcela č. [anonymizováno] [číslo], parcela [číslo] parcela [číslo] parcela [číslo] pozemky ve zjednodušené evidenci, PK parcela [číslo] PK parcela [číslo] vše v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek] Nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou od [datum] do [datum], při výši měsíčního nájemného ve výši 8 000 Kč měsíčně. V odstavci 3 byla pro případ prodlení s úhradou nájemného ze strany žalovaných ujednána smluvní pokuta ve výši 1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalované pak dluží na nájemném nejméně od [datum]. 5. Žalované neuhradily nájemné za dobu užívání předmětu nájmu zcela a řádně, proto byly dopisem ze dne [datum] žalobcem prostřednictvím jeho právního zástupce vyzvány k uhrazení dlužné částky nájemného ve výši 45 000 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 9 482 Kč a smluvní pokuty ve výši 45 000 Kč. Výzva byla žalovaným zaslána dne [datum] ([anonymizována dvě slova]). 6. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalované v řízení neoznačily žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalované z důvodu procesní pasivity neodporovaly, ani je nikterak nezpochybnily. 7. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav podle těchto zákonných ustanovení: <i>8. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou zavazuje pronajímatel přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>9. Dle § 2235 odst. 1 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.</i> <i>10. Dle § 2239 o.z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která ej vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.</i> <i>11. Dle § 2246 odst. 1 o.z. si strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.</i> <i>12. Dle § 2285 o.z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dní, kdy měl nájem bytu skončit a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.</i> 13. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k názoru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena nájemní smlouva ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. o.z., na jejímž základě poskytl žalovaným jako výlučný vlastník nemovitostí specifikovaných shora v odstavci 4 odůvodnění tohoto rozhodnutí k jejich dočasnému úplatnému užívání za účelem zajištění bytových potřeb. Předmětný smluvní vztah pak v souladu s ustanovením § 2285 o.z. pokračoval i po uplynutí doby nájmu, která byla v nájemní smlouvě sjednána, neboť žalobce žalované nevyzval k opuštění předmětu nájmu, resp. tuto skutečnost netvrdil a nedoložil. Soud má tedy za to, že nájemní vztah mezi žalobcem a žalovanými trval až do srpna 2020 včetně, kdy byl předmět nájmu vyklizen a předán žalobci. 14. Žalované řádně a včas neuhradily nájemné, která bylo sjednáno v souladu s ustanovením § 2246 odst. 1 o.z. ve výši 8 000 Kč měsíčně, když za měsíc březen 2020 uhradily pouze částku 3 000 Kč a za měsíce duben – srpen [rok], kdy nájemní vztah skončil, neuhradily ničeho. V části týkající se dlužného nájemného, proto shledal zdejší soud nárok žalobce jako důvodný a v tomto rozsahu podané žalobě vyhověl, když dle § 1970 o. z. jsou žalované povinny zaplatit žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši ke dni prodlení s úhradou každého jednotlivého měsíčního nájemného v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V souladu se zněním § 1872 o.z. jsou žalované povinny plnit předmětnou platební povinnost společně a nerozdílně. 15. V části týkající se požadované smluvní pokuty ve výši 45 000 Kč shledal zdejší soud nárok nedůvodným a v daném rozsahu žalobu zamítl, a to z tohoto důvodu: Podle § 2239 o.z. nelze utvrdit žádnou povinnost nájemce sjednáním smluvní pokuty, tuto nelze platně sjednat ani pro případ prodlení s úhradou nájemného. Veškeré sankce přípustné v nájemním vztahu jsou stanoveny zákonem. Proto nelze platně v nájemní smlouvě ujednat smluvní pokutu, nadto (ač se v této věci o smluvní úrok nejedná, nicméně je velmi blízký smluvní pokutě) ani smluvní úrok vyšší, nežli je úrok zákonný. Neplacení nájemného lze tak pouze sankcionovat výlučně zákonným úrokem z prodlení, příp. výpovědí nájemní smlouvy (§ 2288 odst. 1 písm. a) o.z.) (Srovnej závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2059/2018 ze dne 5.6.2019). Proto soud nárok na požadovanou smluvní pokutu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl co do výše dlužného nájemného ve výši 45 000 Kč s příslušenstvím (ke dni 6. 9. 2022 kapitalizované pro účely výpočtu nákladů řízení ve výši 9 504,89 Kč) úspěšný, neúspěšným pak byl co do výše požadované smluvní pokuty 45 000 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalobce byl úspěšný z 55 % a neúspěšný ze 45 %, proto mu náleží 10 % nárokovaných nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 600 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 14 100 Kč (3 x 4 700 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 300 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku činí 100 % náhrady nákladů řízení celkem částku ve výši 21 750 Kč. Jelikož podle poměru úspěchu a neúspěchu má žalobce nárok pouze na 10 % této náhrady nákladů řízení, pak mu byla přiznána částka ve výši 2 175 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou žalované povinny nahradit náklady řízení společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 17. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. a III. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.