14 C 174/2023-51 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 57 213,20 Kč, s úrokem 9 796,76 Kč, s úrokem 15% ročně z částky 56 113,20 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení 1 896,46 Kč (za dobu od 10. 3. 2023 do 29. 5. 2023), s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 57 213,20 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 22. 9. 2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky do úvěrového rámce 68 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s úrokem formou splátek ve výši 4% z aktuální dlužné částky splatných k 20 dni každého měsíce. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované celý dluh ke dni 23. 2. 2023 zesplatnila. Žalovaná nadále dluží jistinu 56 113,20 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokuty 500 Kč, úrok 9 796,76 Kč (26,28% ročně z jednotlivých splátek za období od 24. 2. 2023 do 29. 5. 2023), úrok 15% ročně z částky 56 113,20 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení 1 896,46 Kč (od 15. dne po zesplatnění úvěru za dobu od 10. 3. 2023 do 29. 5. 2023), úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 57 213,20 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze Smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] ze dne 22. 9. 2020 (včetně příloh a všeobecných smluvních podmínek) zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do úvěrového rámce 68 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s poplatky a úrokem 26,28% ročně vše formou splátek ve výši 4% z dlužné částky splatné do 20. dne každého měsíce. Současně byly mezi stranami smluveny náklady spojené s vymáhání ve výši 100 Kč za každý měsíc, smluvní pokuta 500 Kč za každý případ prodlení a v případě zesplatnění smluvní pokuta ve výši 10% z jistiny, úroků a pojistného. 4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou posuzovala její úvěruschopnost. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně i z informací poskytnutých od žalované, která uvedla, že je svobodná, má jedno dítě, bydlí v podnájmu, je na mateřské dovolené, její příjem činí 12 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 3 500 Kč. Žalovaná byla také prověřena v registrech dlužníků. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalované byla od července 2020 do 21. 9. 2020 7x odmítnuta její žádost o úvěru, 2x byla odmítnuta její žádost o kontokorentní úvěr a z kreditních služeb v období od dubna do srpna 2020 byla žalovaná odmítnuta 4x a odvolána její žádost 1x. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z přehledu pohybů na účtu žalované za období od 30. 6. 2022 do 22. 9. 2020, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná má příjem ze sociálních dávek 12 033 Kč měsíčně, vedle běžných nákupu potravin a oblečení hradí nájemné ve výši 7 500 Kč až 15 000 Kč měsíčně a za září dosahovala zůstatku na účtu 1 819 Kč. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 67 443 Kč dne 22. 9. 2020, celkově žalovaná za období smlouvy vyčerpala částku 85 894 Kč a celkově uhradila 73 488 Kč naposled platbou 1. 11. 2022. 6. Z výzvy ke splacení ze dne 23. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 24. 2. 2023 (poštovní arch) a dle § 573 o.z. byla žalované doručena dne 27. 2. 2023. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 2. 2023 včetně podacího archu pošty bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby opětovně vyzvána k úhradě dluhu. 8. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o. s. ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud vzal za prokázané potvrzením o ověření bonity ve spojení s úvěrovou zprávou a přehledem o pohybech na účtu žalované, že již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, neboť ověřený příjem žalované ve výši 12 033 Kč tvořený sociálními dávkami je určen jen na uspokojování základních životních potřeb, tento příjem je převyšován úhradou nájemného 7 500 Kč až 15 000 Kč měsíčně, což při nízkém zůstatku na účtu žalované 1 819 Kč a množství odmítnutých žádostí o poskytnutí úvěru nasvědčuje závěru, že žalovaná nebyla při uzavírání smlouvy schopna hradit sjednané splátky ve výši 4%, které při úvěrovém rámci 68 000 Kč ve výši až 2 720 Kč. 9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 11. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalované a v její prospěch peněžní prostředky až do výše 68 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené vysokými výdaji a nedostatkem peněžních prostředků na úhradu splátek. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 85 894 Kč po odečtení úhrad 73 488 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 12 406 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky, smluvní pokuty, poplatky, shledána nedůvodnou, a proto ji soud výrokem II. zamítl. 12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté co byla žalobkyní vyzvána k úhradě výzvou ze dne 23. 2. 2023, ocitla se dnem 28. 2. 2023 v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně. Jelikož žalobkyně požadovala úroky z prodlení až od 10.3.2023 byly jí úroky z prodlení přiznány až od této doby a ve vztahu k části úroků požadovaných z jistiny převyšující 12 406 Kč byl nárok na úroky z prodlení jako nedůvodný zamítnut. 13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účast