14 C 218/2022-50 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 123 Kč, úroku z prodlení 1 117,46 Kč (úrok z prodlení 8,25% ročně z částky 12 600 Kč od 7. 1. 2021 do 28. 1. 2022), úroku 4 313,19 Kč (28,20% ročně z částky 12 600 Kč od 18. 11. 2020 do 28. 1. 2022) Kč, úroku z prodlení 8,25% ročně z částky 12 600 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku 28,2% ročně z částky 12 600 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 7. 1. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle částky 15 000 Kč uhradit souhrnný poplatek ve výši 10 323 Kč (včetně úroku ve výši 28,20% ročně) vše formou 45 týdenních splátek po 563 Kč se splatností poslední z nich do 17. 11. 2020. Žalovaný neplatil dluh řádně a včas, zaplatil jen 4 200 Kč, nadále dluží částky požadované žalobou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 1. 2020 (včetně příloh) uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 3 994 Kč (úroková sazba 56% ročně), poplatky 6 329 Kč, vše formou 45 týdenních splátek po 563 Kč počínaje od první splátky splatné 5 dní po uzavření smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky v hotovosti. 4. Ze zákaznické karty-žádosti žalovaného o úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala od žalovaného informace týkající se jeho příjmů, výdajů. Vycházela z ověřeného příjmu žalovaného 22 076 Kč měsíčně, neověřených příjmů domácnosti 7 000 Kč, neověřených výdajů žalovaného 13 700 Kč. Příjem žalovaného 22 076 Kč byl podle záznamu v kartě ověřen pracovním smlouvou a výplatními páskami žalovaného z října a listopadu 2019. Dále bylo právní předchůdkyni známo, že žalovaný je svobodný, nežije s rodiči a hradí nájem bytu. 5. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh jen 4 200 Kč, první platbou 2 400 Kč dne 9. 1. 2020, druhou platbou 600 Kč dne 16. 8. 2020, třetí platbou 600 Kč dne 18. 9. 2020 a naposled platbou 600 Kč dne 30. 12. 2020. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek 28. 1. 2022 (včetně seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 včetně podacího archu pošty ze dne 24. 2. 2022, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Výzva došla žalovanému dle § 573 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) dne 28. 2. 2022 Lhůta k zaplacení marně uběhla dne 3. 3. 2022. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2022 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. 9. Z informace o zpracování osobních údajů nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti ve věci. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti, neboť spor se týkal jiné věci. 10. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala. Soud vzal za prokázané zákaznickou kartou - žádostí o úvěr, že v době uzavření smlouvy s žalovaným vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení jeho úvěruschopnosti z částečně neověřeného příjmu domácnosti 7 000 Kč a zcela neověřených výdajů 13 700 Kč měsíčně, ačkoliv jí bylo známo vedle běžných životních výdajů hradí žalovaný také nájem bytu. Přesto zůstaly výdaje žalovaného zcela neověřeny např. výpisem z bankovního účtu žalovaného nebo nájemní smlouvou. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 25 323 Kč uhradil jen 4 200 Kč. 11. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 13. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 z. č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhu, tak jak ukládá § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na jediném zdroji příjmu při neověření výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 15 000 Kč po odečtení úhrad 4 200 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 10 800 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části týkající se nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání-úroky, poplatky (10 323 Kč, úrok 4313,19 Kč, úrok 28,2% ročně z částky 12 600 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení) shledána nedůvodnou. 14. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak jak ukládá § 87 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho, zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy § 87 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle z. č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě výzvou ze dne 30. 1. 2022 do 3. 3. 2022, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni (která vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek) vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. ve výši 11,75% ročně od 4. 3. 2022. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 4. 3. 2022 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta. 15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého byla žalobkyně při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu úspěšná pouze z 51% oproti žalovanému, který byl úspěšný z 48,8% a při takto vyrovnaném úspěchu obou stran soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení