14 C 254/2022-46 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 33 126 Kč, úroku z prodlení 8,5% ročně z částky 33 126 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, nákladů na uplatnění pohledávky 2 500 Kč (za výzvy ze dne 6. 8. 2021, 13. 8. 2021, 20. 8. 2021 a 13. 9. 2021), smluvní pokuty 9 875 Kč (0,1% denně z částky 25 000 Kč od 31. 7. 2021 do 30. 8. 2022). K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovanou distančním způsobem dne 30. 6. 2021 Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla na bankovní účet žalované částku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s poplatkem 8 126 Kč do 30. 7. 2021. Žalobkyně při uzavírání smlouvy vyžadovala od žalované informace o jejich rodinných, pracovních i příjmových poměrech a případně nahlédla i do relevantních databázích, přičemž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet. Mezi stranami byla dohodnuta povinnost žalované v případě prodlení hradit účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu (čl. 2 smlouvy). Ačkoliv se stala pohledávka splatnou, žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil, že účastníci uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne 30. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce (nedílnou přílohou smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky), kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalované 7 700 Kč a žalované se zavázala tyto prostředky vrátit společně s poplatkem 2 503 Kč do 30. 7. 2021. Mezi stranami byl distančním způsobem uzavřen Dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] dne 1. 7. 2021, kterým bylo konstatováno, že strany uzavřely dne 30. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které bylo poskytnuto žalované 18 700 Kč a dále byl konstatován zájem žalované o poskytnutí dalších 6 300 Kč. Tímto dodatkem se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 6 300 Kč (do celkových 25 000 Kč) s tím, že se žalované zavázala zaplatit poplatek 2 048 Kč (z celkového poplatku 8 126 Kč) vše tj. 25 000 Kč i 8 126 Kč se splatností do 30. 7. 2021 (viz č. 1, 1.7 Dodatku). 4. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že žalovaná je majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet]. 5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně přijala z bankovního účtu č. [bankovní účet] od žalované 1 Kč dne 1. 8. 2020. 6. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že zasílala na bankovní účet č. [bankovní účet] platby celkově 25 000 Kč – 1 000 Kč dne 3. 6. 2021, 6 600 Kč dne 3. 6. 2021, 2 400 Kč dne 3. 6. 2021, 5 200 Kč dne 4. 6. 2021, 4 800 Kč dne 4. 6. 2021, 1 600 Kč dne 8. 6. 2021, 1 000 Kč dne 8. 6. 2021, 8. 6. 2021 dne 2 400 Kč. 7. V průběhu řízení byla žalobkyně vyzvána usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] s právní mocí od [datum] k doplnění tvrzení a prokázání skutečností, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou prověřovala úvěruschopnost žalované a současně byla žalobkyně poučena o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně skutečnosti dle výzvy nedoplnila a sdělila soudu, že jí má být nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2022, včetně podacího lístku pošty z téhož dne, bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů, tj. dle domněnky § 573 o. z. do 4. 8. 2022. Soud z předložených upomínek nezjistil dřívější okamžik výzvy žalované, neboť upomínky ze dne 6. 8. 2021, 13. 8. 2021, 20. 8. 2021, 29. 8. 2021, 13. 9. 2021 nebyly opatřeny dokladem o zaslání žalované. 9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy distančním způsobem. Soud neměl pochybnosti o totožnosti stran, neboť žalovaná byla majitelkou bankovního účtu uvedeného ve smlouvě (jak prokazovala zpráva z banky), z tohoto účtu byla také posílána 1 Kč a současně na tento bankovní účet byly také žalobkyní poukázány všechny dílčí platby v celkové částce 25 000 Kč. Nicméně ve věci nebylo prokázáno kolik smluv a jakého obsahu mezi sebou strany uzavřely od 1. 8. 2020, kdy se žalovaná identifikovala žalobkyni zasláním platby 1 Kč ze svého bankovního účtu, do 8. 6. 2021, kdy byla žalované naposled poukázaná platba ve výši 2 400 Kč. Zaslání plateb žalované také proběhlo dříve, než byla uzavřená smlouva o zájpůjčce mezi účastníky. Závěru o vícero uzavřených smlouvách odpovídá i konstatování v Dodatku ze smlouvě ze dne 1. 7. 2021, které současně prokazuje, dohodu stran, podle které měla žalovaná vrátit celý dluh 25 000 Kč s poplatkem 8 126 Kč do 30. 7. 2021. Jelikož žalobkyně i přes výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by posuzovala úvěruschopnost žalované, konstatoval soud, že v době uzavření Dodatku existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet, neboť právní předchůdkyně neznala jak výši příjmů žalované, její výdaje ani způsob plnění dosavadních dluhů. Závěru o existenci důvodných pochybností v době uzavření smlouvy odpovídá i skutečnost, že žalovaná na dluh ničeho nezaplatila. 10. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 12. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z., přenecháním zastupitelné věci (25 000 Kč) žalované, aby ji užila podle libosti (ve smlouvě nebyl sjednán účel) a po čase (do 30. 7. 2021) vrátila věc stejného druhu společně s poplatkem (8 126 Kč). Současně se smlouva řídila i úpravou z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 z.č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhu, tak jak ukládá § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr bez toho, že by posuzovala její úvěruschopnost. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků jistiny 25 000 Kč. Pro neplatnost smlouvy byla žaloba ve zbývající části týkající se nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání (poplatek za poskytnutí 8 126 Kč, náklady na uplatnění 2 500 Kč, smluvní pokuta 9 875 Kč) shledána nedůvodnou. 13. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalované, tak jak ukládá § 87 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná a v důsledku toho, zůstaly její možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaná se svým pasivním postojem vzdala ochrany, která je jí poskytována dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy § 87 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle z. č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaná nesplnila dluh ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě do 4. 8. 2022, ocitla se dnem následujícím v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. ve výši 15% ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 5. 8. 2022 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta. 14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého byla žalobkyně úspěšná pouze z 55% oproti žalované úspěšné z 45%, a proto soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši rozdílu 10% z celkových nákladů 3 521 Kč tj. 352,10 Kč Náklady ve výši 3 521 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatk