14 C 40/2023-39 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 962 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 320,08 Kč (za období od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023), úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 962 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 14. 5. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 30 dnů včetně smluvených poplatků. Žalovaný dluh nesplnil a nadále dluží 19 999 Kč na jistině, 5 063 Kč na poplatcích, 300 Kč na účelně vynaložených nákladech a 600 Kč na smluvní pokutě, 320,08 Kč na úroku z prodlení (15 % ročně z částky 25 962 Kč od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy o úvěru„ ID žádosti [číslo] - ID klienta [číslo]“ uzavřené dne 14. 5. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, podepsané SMS kódem zjistil, že se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč do 13. 6. 2022 Součástí smlouvy byla i ujednání o jiných poplatcích, nákladech na vymáhání a smluvní pokutě. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (RPSN dosahovala 48,3 %). 4. Ze sazebníku poplatků bylo zjištěno, že upravoval poplatky totožně, jako bylo sjednáno ve smlouvě. 5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému (na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě) částku 20 000 Kč dne 14. 5. 2022. Totéž bylo zjištěno i ze sdělení [právnická osoba] ze dne 20. 3. 2023. 6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na dluh uhradil pouze 4 Kč (14. 5. 2022 1 Kč, 10. 6. 2022 1 Kč, 14. 6. 2022 1 Kč a 13. 7. 2022 1 Kč). 7. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 11. 2022 a podacího archu pošty ze dne 7. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 25 962 Kč do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Ve vztahu k tomuto důkazu soud dle § 573 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník konstatoval, že výzva se dostala do dispozice žalovaného dne 10. 11. 2022 a lhůta k úhradě dluhu uběhla dne 5. 12. 2022. 8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z příjmu žalovaného 38 000 Kč, avšak tento příjem nebyl verifikován ani hovorem s žalovaným, ani nebyl ověřen zaměstnavatel (oboje nebylo žalobkyní vyžadováno) a žalovaný nedokládal žádné dokumenty k posouzení. Současně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný není veden jako dlužní v registrech ISIR, NRKI, SOLUS ani CRIBIS a jeho výdaje jsou tvořeny životním minimem 4 250 Kč, výdaji na bydlení 6 929 Kč, výdaji na splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC 697,84 Kč a výdaji na jiné splátky ve výši 20 808 Kč. Z úvěrové zprávy žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyni před uzavřením smlouvy s žalovaným bylo známo, že žalovaný aktuálně splácí 2 úvěry, z nichž jeden je splátkový a tento hradí měsíční splátkou ve výši 12 752 Kč (s datem ukončení 11. 4. 2022) a nesplátkový kontokorentní úvěr (ze dne 17. 5. 2020) s úvěrovým rámcem 35 000 Kč. 9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti či pravosti a zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala. Potvrzení o ověření bonity klienta ve spojení s úvěrovou zprávou, však neprokazovalo, že by žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, neboť při existenci stávajících dluhů (viz úvěrová zpráva) žádným způsobem neověřovala příjem žalovaného ve výši 38 000 Kč (ani hovorem s žalovaným, dotazem u zaměstnavatele, vyžádáním dokladů od žalovaného), což je základní údaj k přijetí závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Z těchto důvodů žalobkyně nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a smlouvu s žalovaným uzavřela, i když existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud poznamenává, že negativní lustrace v rejstřících dlužníků nezbavuje žalobkyni povinnosti vyžadovat od žalovaného nezbytné a spolehlivé informace zejména o příjmech a výdajích dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, neboť žalovaný dle skutkových tvrzení uhradil pouze 4 Kč. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 12. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z., neboť žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky 20 000 Kč, aby je užil podle libosti a žalovaný se zavázal po čase (do 13. 6. 2022) vrátit věc stejného druhu. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinnou v době jejich uzavření, neboť dle § 2 tohoto zákona, šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhu, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši dlužných peněžních prostředků 19 996 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do této výše, neboť ostatní nároky odvíjející se od neplatných smluvních ujednání (výše poplatků, nákladů na vymáhání, smluvní pokuta) a části jistiny byly nedůvodné. 13. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou ze dne 4. 11. 2022, ocitl se po uplynutí lhůty, tj. od 6. 12. 2022 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 345,14 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše 2 491 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 039 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 962 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů