14 C 84/2023-54 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 308 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 210,86 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 308 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že dne 26. 8. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (v rámci níž byly sjednány i volitelné služby - tzv. Bezpečná splátku a SMS servis), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů od jejího poskytnutí včetně smluveného poplatku 660 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho a nadále dluží 20 000 Kč na jistině, 660 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 99 Kč na poplatku za bezpečnou splátku, 49 Kč na poplatku za SMS servis, 300 Kč na účelně vynaložených nákladech a 1 200 Kč na smluvních pokutách. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud z Úvěrové smlouvy„ ID žádosti [číslo] - ID klienta [číslo]“ uzavřené dne 26. 8. 2022 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, podepsané SMS kódem zjistil, že žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč do 25. 9. 2022 Součástí smlouvy byla i ujednání o jiných poplatcích, nákladech na vymáhání a smluvní pokutě. Dále bylo z této smlouvy a také z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (RPSN dosahovala 48,3 %). 4. Ze sazebníku poplatků bylo zjištěno, že upravoval poplatky totožně, jako bylo sjednáno ve smlouvě. 5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému (na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě) částku 20 000 Kč dne 26. 8. 2022. Totéž bylo zjištěno i ze sdělení [právnická osoba] ze dne 31. 5. 2023. 6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na dluh neuhradil ničeho. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2022 a podacího archu pošty ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 22 308 Kč do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Ve vztahu k tomuto důkazu soud dle § 573 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník konstatoval, že výzva se dostala do dispozice žalovaného dne 15. 12. 2022 a lhůta k úhradě dluhu uběhla dne 9. 1. 2023. 8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z příjmu žalovaného 30 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je bezdětný, příjem (neověřený) ostatních členů domácnosti činí 18 000 Kč a měsíčně hradí splátky jiným společnostem ve výši 1 500 Kč. Současně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je veden v rejstříku NRKI, jinak není veden jako dlužník v registrech ISIR, CRIBIS. Výdaje žalovaného jsou tvořeny životním minimem 4 250 Kč, výdaji na bydlení 9 261 Kč, výdaji na splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC 4 316 Kč. Životní minimum ostatních členů domácnosti pak činí 7 440 Kč. 9. Z úvěrové zprávy žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyni před uzavřením smlouvy s žalovaným bylo známo, že žalovaný aktuálně splácí 1 úvěr s měsíční splátkou ve výši 4 316 Kč (s datem ukončení 3. 6. 2026). Dále jí bylo známo, že má ukončených 37 splátkových úvěrů a 23 úvěrů z kreditních karet. 10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že v měsíci srpnu roku 2020 činila mzda žalovaného 34 012 Kč čistého. 11. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti či pravosti a zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala. Potvrzení o ověření bonity klienta ve spojení s úvěrovou zprávou, však neprokazovalo, že by žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, neboť při existenci stávajících dluhů (viz úvěrová zpráva) žádným způsobem neověřovala udávaný příjem žalovaného ve výši 30 000 Kč (ani hovorem s žalovaným, dotazem u zaměstnavatele, vyžádáním dokladů od žalovaného), což je základní údaj k přijetí závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Nelze akceptovat, aby při uzavření úvěrové smlouvy dne 26. 8. 2022 bylo vycházeno z příjmu žalovaného za měsíc srpen roku 2020. Soud považuje za přiměřené, aby žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného v době uzavření smlouvy, nikoliv aby vycházela z údajů aktuálních před 2 lety. Z těchto důvodů žalobkyně nemohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a smlouvu s žalovaným uzavřela, i když existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud poznamenává, že ani negativní lustrace v rejstřících dlužníků nezbavuje žalobkyni povinnosti vyžadovat od žalovaného nezbytné a spolehlivé informace zejména o příjmech a výdajích dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závěr o důvodných pochybnostech o schopnosti žalovaného splácet úvěru je podpořen i zjištěním o faktickém splácení, když žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. 12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 14. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 o. z., neboť žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky 20 000 Kč, aby je užil podle libosti a žalovaný se zavázal po čase (do 25. 9. 2022) vrátit věc stejného druhu. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinnou v době jejich uzavření, neboť dle § 2 tohoto zákona, šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši dlužných peněžních prostředků 20 000 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do této výše, neboť ostatní nároky odvíjející se od neplatných smluvních ujednání (výše poplatků, nákladů na vymáhání, smluvní pokuta) a části jistiny byly nedůvodné. 15. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou ze dne 9. 12. 2022, ocitl se po uplynutí lhůty, tj. od 10. 1. 2023 v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 90 % oproti žalované, která byl