29 C 271/2025-21 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu , datum, , domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, ), jež nárok na ni postoupila, poskytla žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, úvěr. U něj ovšem žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, a proto se žalobkyně obrátila na soud, aby jí byla přiznána částka, kterou žalovaný dosud zůstává dlužen.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že na základě písemné smlouvy č. , hodnota, datované dnem , datum, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku , částka, , přičemž její převzatí žalovaný potvrdil svým podpisem [viz smlouva]. Ze stejného dne pochází žádost, z níž plyne, že žalovaný bydlí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , pracuje jako , Anonymizováno, s příjmem , částka, a jeho výdaje činí , částka, , z čehož , částka, připadá na jiné splátky a , částka, na jiné výdaje. Současně měl žalovaný předložit bankovní výpisy za měsíce , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, [viz , Anonymizováno, , Anonymizováno, ]. Žalovaný na svůj dluh uhradil , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, [viz , Anonymizováno, , Anonymizováno, ]. Původní věřitel uzavřel s žalobkyní , datum, smlouvu, na jejímž základě měl v návaznosti na zaplacení úplaty postoupit pohledávku za žalovaný [viz příloha] na žalobkyni [viz cit. smlouva]. Podle postupní smlouvy měla notifikaci za původního věřitele odeslat žalobkyně do 20 pracovních dnů [viz cit. smlouva], pročež tuto notifikaci [viz notifikace] žalobkyně odeslala , datum, [viz podací lístek].4. Soud provedl dokazování i dalšími důkazy, nicméně z těchto pro rozhodnutí soudu neplynou žádná další relevantní skutková zjištění.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva , Anonymizováno, , Anonymizováno, podle § 2390 a násl. o. z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit.9. S ohledem na změnu v osobě věřitele se soud nicméně musel zabývat otázkou, zda je žalobkyně k uplatnění nároku za žalovaným aktivně legitimována. Žalobkyně předložila řádnou (úplnou a neupravenou) smlouvu o postoupení pohledávky zahrnující ujednání o tom, že notifikaci provede žalobkyně, a konečně také takový notifikační úkon, jenž byl vyhotoven a předán k poštovní přepravě. Existence notifikačního úkonu a dokladů o právu jej odeslat, jakož i o jeho odeslání je pro prokázání postoupení zcela postačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně je tedy v řízení aktivně legitimována.10. Dále se soud zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva, jež je předmětem řízení, je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.11. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti uvedla zcela generická tvrzení, která neobsahují žádné relevantní skutečnosti mající vazbu výhradně na žalovaného. K takto velmi koncisně tvrzenému ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navíc předložila toliko žádost o úvěr, a to bez jejích příloh. Z nich vyplývá příjem žalovaného a údajné výdaje, které se soudu jeví jako přinejmenším nevěrohodné. Nelze odhlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost relevantní dokumenty uchovávat po dobu 5 let. S ohledem na právní domněnku dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nezbytné, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal.12. O příslušná procesní poučení stran nedostatků posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjdeli v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku.13. Ustanovení § 118a o. s. ř. ovšem upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). , adresa, spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí