8 C 170/2020-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 10 200 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 300 Kč. Účastníky řízení byl ujednán poplatek ve výši 20 % Kč za čerpání úvěru, úrok ve výši 20 % měsíčně, resp. 15 % ročně pro případ, že by se celý dluh stal splatným. Žalobkyně se domáhala úroku ve výši 6 584 Kč. Účastníky řízení byla taktéž ujednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně se domáhala smluvní pokuty ve výši 363 Kč. Žalobce eviduje zaplacení 1 200 Kč celkem, pro neplnění smlouvy úvěr zesplatnil, a žádá zaplacení vč. úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) resp. e) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] na dálku (a [datum] písemně) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky v úvěrovém rámci 50 000 Kč (při prvním čerpání do 5 000 Kč) jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1/5 dlužné částky úvěru k poslednímu dni v měsíci (v minimální výši 300 Kč). Účastníky řízení byl ujednán poplatek ve výši 20 % Kč za čerpání úvěru, a dále pak úrok ve výši 20 % měsíčně, resp. 15 % ročně pro případ, že by se celý dluh stal splatným. Účastníky řízení byla taktéž ujednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý měsíc prodlení. Mezi účastníky bylo sjednáno, že úrok se stává součástí jistiny, a při prodlení déle než 2 měsíce se stává celý úvěr splatným (zjištěno ze smlouvy [číslo]). Žalovaný čerpal úvěr 3x dne [datum] ve výši 5 000 Kč, dne [datum] ve výši 3 000 Kč, a dne [datum] ve výši 2 200 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně). Poplatek za poskytnutí úvěru je proto celkem ve výši 2 040 Kč Smluvní pokuta za prodlení k poslednímu dni měsíci červenci, srpnu a září ve výši 363 Kč. Žalovaný uhradil před zesplatněním 1 200 Kč. Do prodlení se dostal se splátkou k [datum] a [datum]. Celý dluh je tak splatný po 2 měsících prodlení ke dni [datum]. Poté již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného k vyplněné žádosti kopiemi výplatních pásek s průměrnou mzdou přes 30 000 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o (spotřebitelském) úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), V posuzované věci se jedná o spor z nesplacené smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Soud má tuto smlouvu za platně sjednanou i dle ZSÚ. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované úvěrový rámec. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou (§ 2399 o.z.), a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru (§ 1802 o.z.). Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Následkem toho byl úvěr zesplatněn (§ 1931 o.z.) v souladu se smlouvou a § 124 ZSÚ. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci poskytnuté plnění, a jejím nesplněním se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), a současně povinnost uhradit smluvní pokutu (§ 2048 o.z. s přihlédnutím k § 122 ZSÚ). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl. 6. Ohledně smluvního úroku ve výši 20 % měsíčně soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatné smluvní ujednání pro rozpor s dobrými mravy, kde zájem na ochraně spotřebitele vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 249/97). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy (v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku) musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. [příjmení] odpovídající úroku ve výši 240 % ročně, jako je tomu právě ve zkoumaném případě, je již očividně za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní. Na závěru soudu ohledně neplatnosti ujednání o úrocích nic nemění skutečnost, že si účastníci sjednali úrok ve výši 15 % ročně od splatnosti celého dluhu. 7. Soud nemohl využít moderačního ustanovení (§ 577 o. z.), neboť ve spotřebitelských vztazích přistoupit k moderaci nelze, když mezi zakázaná smluvní ujednání patří též určení ceny až na dobu plnění (§ 1814 písm. h/ o. z.). Opačný postup, tedy moderace nemravně vysokého úroku by bylo soudem posvěcené obcházení zákona. V souladu se smyslem a účelem norem chránící slabší stranu nemůže být takový výklad, který by umožnil poskytovateli úvěru smluvně požadovat nemravný úrok s tím, že v nejhorším případě nastoupí moderace a obdrží alespoň obvyklý úrok 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 11 403 Kč (jistiny, polatku za čerpání úvěru a smluvní pokuty) a 1 346,49 Kč úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]; celkem 12 749,69 Kč. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 6 584 Kč (úrok) a 777,45 Kč (úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]); celkem 7 361,45 Kč. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 604 Kč, přičemž tato částka představuje cca 26,80 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 63,40 %, vč. příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 36,60 %). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.). 9. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Konstantní praxe příslušného odvolacího soudu požaduje, aby pro splnění podmínek aplikace § 14b a.t. byly podány alespoň 3 strukturálně obdobné návrhy. Ustanovení § 14b odst. 1 a.t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně j