8 C 79/2020-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky, a to z titulu nezaplaceného úvěru, kterou poskytla žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. Žalovaná celkem čerpala částku ve výši 45 640 Kč, přičemž se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % dlužné částky, minimálně 500 Kč (tv. Komfort čerpání), resp. 10 splátkami ve výši 1 771 Kč měsíčně (tzv. Extra čerpání), a to vždy k 17. dni v měsíci. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení déle než 30 dnů. Jelikož žalovaná řádně úvěr nesplácela, žalobce ji vyzval k zaplacení do 30 dnů upomínkou ze dne [datum], a následně dopisem ze dne [datum], od smlouvy odstoupil. ke dni [datum], kdy se celý úvěr stal splatný ve výši 49 818,21 Kč, z nichž požaduje jistinu ve výši 42 467,69 Kč, úrok 5 536,28 Kč, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 114,24 Kč. Žalobce dále uvedl, že posoudil schopnost žalované řádně splácet na základě informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, když v tomto typu úvěru informace žalobce neověřuje, pokud odpovídají tabulce předpokládaných příjmů dle statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí. V případě, že by soud neshledal smlouvu jako platně uzavřenou, v každém případě by měl žalobce nárok z bezdůvodného obohacení, které představuje celá poskytnutá jistina, neboť žalovaná nevznesla námitku vypořádání smlouvy (k tomu odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod č.j. 75 Co 4/2020-56). Dále žalovaná nic neuhradila, a to ani na výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po dobu řízení zůstala nečinná. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], na které se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované. Z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že obsahem smlouvy je závazek žalobce poskytnout žalované úvěrový rámec pro revolvingový úvěr ve výši 45 000 Kč, který se zavázala žalovaná splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % dlužné částky zaokrouhlené ke konci předchozího měsíce na celé desetitisíce nahoru (min. 500 Kč), a to vždy k 17. dni v měsíci, se základní úrokovou sazbou 22,68 % ročně s měsíčním poplatkem 50 Kč; a dále v rámci revolvingového úvěru specifické čerpání úvěru na zboží ve výši 17 710 Kč, který se žalovaná zavázala splácet 10 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 771 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci s úrokem 37,42 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a poplatek 600 Kč za náhradu nákladů za vymáhání splatného závazku a 100 Kč za upomínku. Žalovaná uvedla, že má příjem 15 000 Kč měsíčně a náklady na bydlení 4 500 Kč. 5. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem úvěr ve výši 45 640 Kč a uhradila do [datum] částku ve výši 3 771 Kč. 6. Z upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celé částky s tím, že žalobce odstoupil od smlouvy a to ke dni [datum]. 7. Z předložených důkazů soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dne [datum], na jejímž základě byla poskytnuta žalované celkem částka ve výši 45 640 Kč, ze které žalovaná uhradila částku 3 771 Kč. Jelikož splácení nebylo v souladu s uzavřenou smlouvou, žalobce oznámil žalované, že od smlouvy odstupuje ke dni [datum] a žádal uhradit celý dluh. Žalobce ověřil úvěruschopnost žalované toliko dotazy na žalovanou v žádosti o úvěr, které fakticky neověřoval, neboť informace sdělené žalovanou nepovažoval za nedůvěryhodné. Z dalších důkazů ve věci soud nezjistil žádné významné skutečnosti. 8. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), resp. o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu v daném případě žalobce neprokázal, že, postupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 ZSÚ), když se spokojil s informacemi sdělenými žalovanou, aniž by je přiměřeně ověřil (§ 84 ZSÚ). Smlouvu o zápůjčce proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění žalobcem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobci také úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v upomínce žalobkyně. 9. S námitkou žalobce, že rozsah bezdůvodného obohacení představuje v takovém případě celá poskytnutá jistina, když žalovaná nevznesla námitku vzájemného plnění, se soud neztotožňuje. Soud si je vědom, že úprava § 2993 o.z. na rozdíl od úpravy bezdůvodného obohacení v ust. § 457 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nevyžaduje při uplatnění žalobního nároku z bezdůvodného obohacení vyjádření vzájemné podmíněnosti Soud si je vědom i skutečnosti, že je na žalované, aby případně ona vznesla námitku zániku závazku jeho zaplacením. Avšak za situace, kdy sám žalobce tvrdil a dokládal důkazy, že oproti poskytnuté částce x mu byla žalovanou již zaplacena částka y, přičemž soud shledal smlouvu jako neplatnou, nezbývá mu než aby vycházel ze zjištěného skutkového stavu. [příjmení] bene, když žalobce uplatnil v žalobě rovněž jistinu po odečtu přijatých úhrad. Na tomto závěru nic nemění ani jiný právní názor vyjádřený Krajským soudem v Ostravě - pobočka v Olomouci v rozhodnutí ze dne 28.5.2020 pod č.j. 75 Co 4/2020-56. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 46 928,19 Kč (jistiny, a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]). Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 8 240,77 Kč (část jistiny, poplatky, smluvní pokuta a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 830 Kč, přičemž tato částka představuje cca 70,12 % z jejich celkové výše 8 313,62 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 85,06 %, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 14,94%). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 772 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 500 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), a dále za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty započatých 45 tis. Kč (§ 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a.t.) ve výši 1 x 2 900 Kč (za účast na soudním jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t.), a náhradou hotových výdajů za úkon 1 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.), a dále cestovné na soudní jednání dne [datum] ve výši 256,30 Kč; t.j. 1/4 z částky 1 025,03 Kč při účasti na 4 soudních jednáních, na trase [obec] - [obec] a zpět, ujeto bylo celkem 180 km při použití motorového vozidla Lancia Delta, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 4,7 l [číslo] km motorové nafty, při ceně 31,80 Kč, a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel 4,20 Kč/km dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., a dále náhrada za promeškaný čas strávený cestou za 6 započatých půlhodiny po 100 Kč, tj. celkem 150 Kč za účast na 4 soudních jednáních (dle § 13 a § 14 a.t.). To vše navýšené o částku 1 135,32 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (