33 C 166/2021-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 146 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 202815 uzavřené po posouzení úvěruschopnosti žalované dne 6. 12. 2015 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], když na dluh uhradila toliko 3 400 Kč, a dále se domáhala zaplacení částky 7 708 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 202611 uzavřené po posouzení úvěruschopnosti žalované dne 21. 9. 2015 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], když na dluh uhradila toliko 6 444 Kč. 2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Soud nařídil jednání na den 11. 10. 2021 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti a současně požádala o odročení pro případ, že soud shledá, že žalobkyní tvrzené a dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro plné vyhovění žalobě. Soud neshledal žádost o odročení důvodnou. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. [právnická osoba], a žalovaná se dne 21. 9. 2015 dohodly, že tato společnost zapůjčí žalované částku 8 000 Kč a zřídí jí doplňkové životní pojištění [název] [anonymizováno], za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 5 920 Kč a poplatek za pojištění ve výši 232 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 58 týdenních splátkách, sjednali si úrok ve výši 23,72 % ročně; žalovaná převzala téhož dne částku 8 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o půjčce č. 202611). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr společnosti [právnická osoba], údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedla, že bydlí v nájmu v rodinném domě, nevlastní motorové vozidlo, stará se o jedno nezaopatřené dítě nar. 2011, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako operátorka; dále uvedla, že jí pravidelné měsíční příjmy v souhrnné částce 17 300 Kč tvoří: příjem ze zaměstnání – 11 500 Kč, rodičovský příspěvek – 3 800 Kč a alimenty – 2 000 Kč, a její běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 8 600 Kč tvoří: nájemné – 3 000 Kč, výdaje domácnosti – 5 400 Kč a výdaje na telefon – 200 Kč; dle dokumentu podepsaného žalovanou i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy výplatními páskami, výpisem z účtu, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a SIPO (zjištěno z karty zákazníka z 21. 9. 2015). [právnická osoba], a žalovaná se dne 6. 12. 2015 dohodly, že tato společnost zapůjčí žalované částku 6 000 Kč, za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 3 546 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 43 týdenních splátkách, sjednali si úrok ve výši 20,98 % ročně; žalovaná převzala téhož dne částku 6 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o půjčce [číslo]). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr společnosti [právnická osoba], údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedla, že bydlí v podnájmu v rodinném domě, nevlastní motorové vozidlo, stará se o jedno nezaopatřené dítě nar. 2011, je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako operátorka; dále uvedla, že jí pravidelné měsíční příjmy v souhrnné částce 16 800 Kč tvoří: příjem ze zaměstnání – 11 000 Kč, rodičovský příspěvek – 3 800 Kč a alimenty – 2 000 Kč, a její běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 10 903 Kč tvoří: nájemné – 3 000 Kč, výdaje domácnosti – 6 500 Kč, splátky půjček – 1 098 Kč a výdaje na telefon – 305 Kč; dle dokumentu podepsaného žalovanou i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy výplatními páskami, výpisem z účtu, nájemní smlouvou a SIPO (zjištěno z karty zákazníka z 6. 12. 2015). Dne 6. 12. 2019 se společnost [právnická osoba], a žalobkyně dohodly, že výše specifikované pohledávky za žalovanou se postupují na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 vč. relevantních částí přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno psaním ze dne 6. 12. 2019, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 13 854 Kč do 10 dnů od jeho doručení, a které bylo za účelem doručení žalované podáno na poště dne 7. 1. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019 a z podacího lístku č. RR2579159827F). 5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soudu však není zřejmé, jak žalovaná doložila výši svých příjmů a výdajů. Z žaloby neplyne, že by původní věřitelka ověřila solventnost žalované nahlédnutím do centrální evidence exekucí či jiné podobné databáze. K tomu měla původní věřitelka přistoupit i s ohledem na skutečnost, že žalovaná mezi své příjmy (pravděpodobně za účelem zvýšení pravděpodobnosti vyhovění žádosti o zápůjčku) opakovaně zařadila také výživné (na nezletilé dítě), který však rozhodně jejím příjmem není, dále opakovaně uvedla mezi svými příjmy rodičovský příspěvek, přestože její nezletilé dítě se narodilo 3-4 roky před uzavřením smluv, a současně uvedla své výdaje ve velice nízké výši dávající tušit jejich nepravdivosti. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatelky o zápůjčky. 6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala o poskytnutí zápůjček dne 21. 9. 2015 a dne 6. 12. 2015, přičemž v obou případech uvedla své příjmy a výdaje, avšak tyto zcela nedoložila. [právnická osoba], v obou případech nevyžadovala doložení tvrzených příjmů a výdajů a nahlédnutím do přístupných databází solventnost žalované. [právnická osoba], poskytla žalované dne 21. 9. 2015 zápůjčku v částce 8 000 Kč, na niž žalovaná uhradila 6 444 Kč, a dne 6. 12. 2015 zápůjčku v částce 6 000 Kč, na niž žalovaná uhradila 3 400 Kč. Dne 6. 12. 2019 se společnost [právnická osoba], dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětné pohledávky za žalovanou převádí na žalobkyni. Téhož dne společnost [právnická osoba], sepsala výzvu k zaplacení dluhů ze smluv o zápůjčce a dne 7. 1. 2020 ji podala na poště k doručení žalované. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. [právnická osoba], a žalovaná v obou případech uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouvy byly uzavřeny mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejich předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se v obou případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 30. 11. 2016 (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. 9. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. 11. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému za