8 C 290/2021-57 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 1 900 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit do dne [datum] vč. poplatku ve výši 1 936,67 Kč, což neučinila, když neuhradila ničeho. Od [datum] je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala tím, že dle obchodních podmínek je klient (žalovaná) povinna doložit, že není např. v exekučním či insolvenčním řízení, jaké má dluhy a doložit své příjmy a výdaje, které lze očekávat po uzavření smlouvy. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru [právnická osoba], [IČO]) uzavřely smlouvu o úvěru ze dne [datum], jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 1 900 Kč a závazek žalované splatit jej ve lhůtě do [datum]. Dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 936,67 Kč, který byl splatný shodně jako jistina úvěru, a odpovídá úrokové sazbě více jak 1 200 % ročně. Smlouva byla uzavřena za podmínek sjednaných v rámcové smlouvě, vč. nároku žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky. Žalobkyně vyplatila částku 1 900 Kč žalované dne [datum]. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobce, a tato skutečnost oznámena žalovanému. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovanou k úhradě, a to do tří dnů. Žalobkyně netvrdila s jakým výsledkem ověřila úvěruschopnost žalovaného ani nedoložila a neoznačila žádné důkazy, ze kterých by bylo možné skutková zjištění udělat. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovanými, aniž by je přiměřeně ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora). Za situace, kdy žalobkyně zcela rezignovala na tvrzení jakým způsobem, resp. s jakým výsledkem (jakými konkrétními skutečnostmi) byla před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřována schopnost žalované úvěr splácet, ani nepředložila žádné důkazy, a to ani na dodatečnou výzvu soudu, a současně se nedostavila na nařízené první jednání ve věci, tedy nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř., soud nemůže uzavřít jinak, než že nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost nastala dne [datum]) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. 7. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení poměrně neúspěšnější (vč. příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu), ovšem dle obsahu spisu žádné náklady žalované nevznikly.