14 C 370/2022-22 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13 924 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku celkem 24 960 Kč (půjčka 15 000 Kč, souhrnný poplatek 9 960 Kč), a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy uplynutím 52 týdnů od data podpisu, tj. [datum]. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila pouze 11 036 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena [právnická osoba] S.á.r.l., následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobci. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné jistiny 13 924 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se na jednání k věci vyjádřila tak, že smlouvu uzavřela, aby pomohla paní [příjmení], která pracovala pro [právnická osoba]. Půjčku měla splácet paní [příjmení], asi řádně nesplácela. Žalovaná by si v té době na sebe půjčku nevzala, protože byla na mateřské dovolené. Dále namítla, že žaloba přichází až po takové době, namítla promlčení. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení. Vzhledem k tomu, že tuto námitku lze posoudit jako důvodnou již jen na základě tvrzení v žalobě, soud ve věci neprováděl dokazování (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2353/2009). Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Jelikož dle tvrzení žalobce měla být smlouva o půjčce uzavřena dne [datum], soud věc posoudil podle právních předpisů platných do [datum]. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 100 odst. 1 občanského zákoníku právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dle tvrzení žalobce byla uzavřena smlouva o půjčce (§ 657 občanského zákoníku) dne [datum], přičemž půjčka spolu se souhrnným poplatkem měla být vrácena v 52 týdenních splátkách, tj. poslední splátka (a tedy celá půjčka) měla být splacena do [datum]. Jednotlivé splátky se promlčují samostatně (§ 103 občanského zákoníku), každopádně nejpozději dnem následujícím po splatnosti poslední splátky počala běžet tříletá promlčecí doba, která uplynula dnem [datum] (§ 122 odst. 2 občanského zákoníku). Následujícím dnem tak byly všechny splátky promlčeny. Pro úplnost soud uvádí, že práva se promlčují spolu s příslušenstvím jako celek, tj. okamžikem promlčení pohledávky se promlčí i právo na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2, § 121 odst. 3 občanského zákoníku – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3477/2006). Žaloba byla podána u soudu dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby. Jelikož žalovaná vznesla námitku promlčení, nelze právo věřiteli přiznat (§ 100 odst. 1 občanského zákoníku). Soud proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.