34 C 502/2021-25 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu domáhala na žalované zaplacení částky 8 800 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdce [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které ji poskytl částku 7 000 Kč, kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy. Smlouvou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 7 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 872 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná uhradila částku 4 026 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně na jistině požadovala částku 5 188,68 Kč a na souhrnném poplatku 4 565,32 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě k této výzvě nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud při své rozhodování vycházel ze závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek společnosti poskytnout žalované půjčku ve výši 7 000 Kč a závazek žalované tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 872 Kč vrátit společnosti v pravidelných 53 týdenních splátkách ve výši 224 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. dni od uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že převzala celou částku půjčky v hotovosti. Žalovaná uhradila částku 4 026 Kč, přičemž ta byla použita na jistinu v rozsahu 1 811,32 Kč a na souhrnný poplatek v částce 1 260,68 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. 5. Dle ustanovení § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 87/2012 Sb., občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 6. Podle ustanovení § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle ustanovení § 658 odst. 1 o. z., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis 9. Podle § 3 o. z., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 10. Podle § 39 o. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle § 41 o. z., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Na základě zjištěného skutkového stavu věci ve spojení se shora citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je smlouvou o půjčce ve smyslu ust. § 657 o.z. Jestliže žalobkyně tvrdila, že žalovaná převzala půjčku v hotovosti při uzavření smlouvy, podporuje listina obsahující text smlouvy o půjčce žalobkyně tvrzení a ta skutečnost, že žalovaná smlouvu o půjčce podepsala, svědčí pro závěr, že předmět půjčky od právního předchůdce žalobkyně skutečně převzala, proto soud neměl pochybnosti o uzavření smlouvy o půjčce. Ve smlouvě si účastníci sjednali úroky dle § 658 o. z., které byly smluvně označeny za souhrnný poplatek. Tento činil 4 872 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek, tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčení jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky. Jen těžko si lze totiž představit, že by právní předchůdce žalobkyně jakožto podnikatel půjčoval peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši přesahujícím 60% ročně. V daném případě úrok přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak třikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednaný souhrnný poplatek je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 o.z. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 14. Jelikož tedy nebyla platně uzavřena smlouva v části týkající se úroku z půjčky (souhrnného poplatku), ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 7 000 Kč, má žalobkyně právo na vrácení této částky. Žalovaná uhradila částku 4 026 Kč, která byla v rozsahu částky 1 811,32 Kč použita na úhradu jistiny. Žalobkyně má tedy právo na částku 5 188,68 Kč představující nevrácenou část peněžité půjčky, přičemž od této částky je třeba odečíst zbývající platbu ve výši 1 260,68 Kč použitou na úhradu souhrnného poplatku. Žalovaná je tedy povinna uhradit 3 928 Kč (výrok I.). Tím, že žalovaná nevrátila peněžní prostředky ve stanovené lhůtě, ocitla se v prodlení. Žalobkyni tak byl dle § 517 odst. 2 o. z. přiznán úrok z prodlení ve výši stanovené § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb., od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou. Soud tedy žalobkyni přiznal kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 3 928 Kč (výrok I.). 15. Vzhledem k tomu, že žaloba v části souhrnného poplatku (úroku) byla soudem shledána za neplatnou, byla žaloba zamítnuta co do částky 4 872 Kč skládající se z části souhrnného poplatku ve výši 3 611,32 Kč a z již uhrazené částky na jistině ve výši 1 260,68 Kč použité právním předchůdcem žalobkyně na úhradu souhrnného poplatku (výrok II.). Zároveň soud zamítl i zákonný úrok z prodlení z této částky. 16. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad III.) se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. když žalovaná byla ve věci úspěšnější, má tak vůči žalobkyni v obecné rovině částečný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná však v průběhu řízení zůstala zcela pasivní a žádné náklady ji tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 18. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.