35 C 83/2020-63 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, jak jej uplatnila žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2019, na zaplacení částky 28 417,54 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Dle žalobkyně její nárok vznikl z titulu užívání bytu [číslo] o souhrnné podlahové ploše 66,4 m2, nacházející se v 6. nadzemním podlaží v Budově, v obytném domě na adrese [adresa žalovaného] (dále jen„ byt“), který je ve vlastnictví žalobkyně, žalovaným na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2012, ve znění dodatků č. 1 až 5, a to na dobu určitou do 28. 2. 2017, a dále z titulu užívání téhož bytu po skončení nájmu do dne 30. 4. 2017, kdy byl žalobkyni ze strany žalovaného byt předán. Z titulu užívání bytu na základě nájemní smlouvy pak žalobkyně nárokuje jednak za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 na vyúčtovaných službách spojených s užíváním bytu částku ve výši 22 331,17 Kč, splatnou dne 31. 7. 2017 dle předloženého vyúčtování, když žalovaný za toto období na vzniklou spotřebu ve výši 63 019,17 Kč uhradil pouze 40 688 Kč; a dále nárokuje za období od 1. 1. 2017 do 30. 4. 2017 na službách spojených s užíváním bytu částku ve výši 5 979,37 Kč, splatnou dne 31. 7. 2018 dle předloženého vyúčtování, když žalovaný za toto období na vzniklou spotřebu ve výši 19 436,37 Kč uhradil pouze 13 457 Kč, přičemž z žaloby není zřejmé, jaká část těchto služeb připadá na nárok z titulu užívání bytu na základě nájemní smlouvy a jaká část na nárok z titulu po ukončení nájmu. Nakonec žalobkyně nárokuje za období 04/ 2017 náhradu paušální částky 107 Kč, která není předmětem vyúčtování, jako platby za služby spojené s užíváním bytu - domovník, správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV, splatnou dne 20. 4. 2020. Žalovaný na popsané nároky přes zaslanou předžalobní výzvu ničeho nezaplatil, a proto se žalobkyně domáhá jejich zaplacení spolu se zákonným úrokem za období po jejich splatnosti. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se ač řádně předvolán bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud věc proto projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”). V nepřítomnosti účastníků soud provedl důkaz předloženými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující: 3. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 16. 4. 2020 (na č. l. 6) soud k věci zjistil, že se jedná o právnickou osobu, jejímž předmětem podnikání je mj. pronájem nemovitostí, a která je totožná s vlastníkem pozemku p. [číslo] v katastrálním území Ústí nad Labem, jehož součástí je právě též objekt k bydlení, v němž se nachází předmětný byt, jak soud zjistil z informací o pozemku ze dne 16. 4. 2020 (na č. l. 7). 4. Z nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2012 (na č. l. 8-12) soud k věci zjistil, že ta byla uzavřena dne 31. 5. 2012 mezi účastníky a jejím předmětem bylo užívání dotčeného bytu žalovaným pro období tří měsíců od 1. 6. 2012, a to za současné povinnosti žalovaného platit měsíční nájemné ve výši 4 030 Kč, a dále měsíční zálohy ve výši stanovené jednostranným měsíčním podáním žalobkyně, které se stává součástí smlouvy, a to s tím, že zálohově placené platby podléhají vyúčtování vždy každého 30. června následujícího kalendářního roku. Jak soud zjistil z dodatku č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 31. 8. 2012 (na č. l. 13), byl tímto nájem prodloužen do 28. 2. 2013 bez dalších změn smluvního vztahu; dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 14. 2. 2013 (na č. l. 14) byl nájem prodloužen do 28. 2. 2014 bez dalších změn smluvního vztahu; dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 26. 2. 2014 (na č. l. 15) byl nájem prodloužen do 28. 2. 2015 a spolu s tím bylo měsíční nájemné stanoveno částkou 4 086 Kč, bez dalších změn smluvního vztahu, dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 19. 2. 2015 (na č. l. 16) byl nájem prodloužen do 28. 2. 2016 bez dalších změn smluvního vztahu; a dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 28. 2. 2016 (na č. l. 17) byl nájem prodloužen do 28. 2. 2017 bez dalších změn smluvního vztahu. 5. Z evidenčních listů nájemníka ze dne 31. 5. 2012 (na č. l. 18), ze dne 31. 8. 2012 (na č. l. 19) a ze dne 14. 2. 2013 (na č. l. 20) pak soud zjistil, že se jedná o podání žalobkyně, kterými byly stanoveny žalobkyní platby spojené s užíváním bytu, a to na platbách za domovníka, správu vodoměru SV a správa vodoměru TUV celkem 107 Kč měsíčně, a dále byly žalovanému stanoveny zálohy za osvětlení, SV do TUV, studenou vodu, teplou užitkovou vodu. Žalovaný stvrdil evidenční listy svým podpisem. Evidenční listy zjevně nekorespondují s výší nájemného, konkrétně s jeho navýšením od 27. 2. 2014, což však soud posoudil jako bez vlivu na předmět řízení (nároky plynoucí ze služeb spojených s užíváním bytu, nikoliv nájemného). 6. Z protokolu o předání a převzetí bytu (na č. l. 21) soud zjistil toliko, že žalovaný řádně předal byt zást. žalobkyně a ten byt převzal, což stvrdili svými podpisy na listině. Naopak z listiny nikterak nevyplývá, kdy došlo k předání a převzetí bytu, neboť listina neobsahuje jakoukoliv dataci předání/převzetí, datum ke kterému došlo k ukončení nájmu, ani jakékoliv jiné datum. 7. Z opisu karty úhrad nájemného z bytu za období [číslo] (na č. l. 22-24) soud zjistil, že se zjevně jedná o výtisk z evidenčního systému žalobkyně, obsahující seznam evidovaných plateb ve vztahu k bytu a žalovanému, který neobsahuje žádný zjevný autentifikační znak (např. podpis zúčastněných) a neplynou z něj pro věc zjevně a konkrétně žádné rozhodné skutečnosti, když soud nemohl žalobkyni v její nepřítomnosti poučit o nutnosti doplnění návrhu tohoto důkazního prostředku. 8. Z vyúčtování služeb za období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2016 ze dne 19. 4. 2017, včetně dodejky, (na č. l. 25-26) soud zjistil, že v souvislosti s užíváním bytu vyúčtovala žalobkyně žalovanému na službách spojených s jeho užíváním za rok 2016 částku 63 019,17 Kč, když nedoplatek ve výši 27 813 Kč (včetně dluhu z minulých let) požadovala zaplatit do 31. 7. 2017, vyúčtování bylo žalovanému odesláno 28. 4. 2017. Z vyúčtování služeb za období 1. 1. 2017 – 30. 4. 2017 ze dne 20. 4. 2018, včetně dodejky, (na č. l. 27-29) soud zjistil, že v souvislosti s užíváním bytu vyúčtovala žalobkyně žalovanému službách spojených s jeho užíváním za uvedenou část roku 2017 částku 19 436 Kč, když nedoplatek ve výši 29 158 Kč (včetně dluhu z minulých let) požadovala zaplatit do 31. 7. 2018, vyúčtování bylo žalovanému odesláno s uložením na poště dne 2. 5. 2018. 9. Jak soud zjistil z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6. 3. 2020 včetně dodejky (na č. l. 30-31), touto vyzvala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalovaného k zaplacení částky 27 313 Kč, jako nezaplacené pohledávky z titulu užívání bytu na základě shora popsané nájemní smlouvy, ve znění jejích dodatků, a to do sedmi dnů od doručení výzvy. Právní důvod vzniku pohledávky ani odůvodnění její výše výzva neobsahuje. Výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 3. 2020. 10. Po provedeném dokazování, při zvážení všech důkazů samostatně i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: 11. Žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2012, ve znění dodatků č. 1 až 5, byt ve vlastnictví žalobkyně, a to v období od 1. 6. 2012 do 28. 2. 2017, jak vzal soud za prokázané z předložené nájemní smlouvy a jejích dodatků. Z těchto soud také zjistil povinnosti žalovaného platit vedle nájemného též služby spojené s užíváním bytu, podléhající ročnímu vyúčtování, ve výši dle předložených evidenčních listů. Za žalované období tak vnikla žalovanému povinnost v roce 2016 zaplatit žalobkyni na uvedených službách dle příslušného vyúčtování částku 63 019,17 Kč, na kterou však, jak žalobkyně uvedla, uhradil (na zálohách) pouze částku 40 688 Kč a nedoplatek ve výši 22 331,17 Kč. Ve výši zaplacení popsané pohledávky soud vyšel z žalobních tvrzení, když žalovaný netvrdil zaplacení pohledávky v jiné (vyšší) výši, ani taková úhrada nevyplynula z provedeného dokazování. Splatnost pohledávky je pak dána v souladu s nájemní smlouvou a vyúčtování dnem 31. 7. 2017. Naopak z provedeného dokazování nelze postavit najisto zda, popřípadě v jaké výši, vznikl žalovanému nedoplatek na službách s užíváním bytu za dobu trvání nájmu v roce 2017, tj. od 1. 1. 2017 do 28. 2. 2017, když žalobkyně vyúčtovala tyto služby pouze ve vyúčtování za období od 1. 1. 2017 do 30. 4. 2017, tedy včetně období po skončení nájmu, přičemž zároveň uvedla, že žalovaný za uvedené období v souvislosti s užíváním bytu uhradil částku 13 457 Kč, tj. částku překračující i zálohy za uvedené dva měsíce. Nakonec se žalobkyni nepodařilo ani prokázat, že žalovaný užíval byt právě až do 30. 4. 2017, když taková skutečnost nebyla prokázána žádnou z důkazních listin, z nichž sice vyplynulo účtování služeb i za toto období, ale nikoliv samotné užívání bytu žalovaným, vzhledem k tomu, že protokol o předání/převzetí bytu nebyl jakkoliv datován. Soud proto vyšel toliko z užíváním bytu jen po dobu trvá