70 C 206/2022-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 560 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] [číslo] (dále jen„ Smlouva 1“), na základě které mu poskytla částku 14 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli úvěr spolu s částkou 11 200 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 800 Kč, jednak odměnu za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, a to formou šedesáti týdenních splátek po 420 Kč počínaje dnem 21. 4. 2020 a konče dnem 8. 6. 2021. Žalovaný zaplatil toliko 5 880 Kč, přičemž poslední jeho úhrada byla provedena dne 13. 7. 2020. Pohledávka ze Smlouvy 1 uplatněná žalobou tak sestává z částky 19 320 Kč (z toho jistina 14 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 5 320 Kč) a příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku 1 677,38 Kč (20,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 9. 6. 2021 do 7. 1. 2022), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 683,38 Kč (8,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 9. 6. 2021 do 7. 1. 2022), dále smluvního úroku ve výši 20,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a konečně zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 14 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedenou žalobou uplatnila pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne 13. 7. 2020 (dále jen„ Smlouva 2“), na základě které žalovanému původní věřitel poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli úvěr spolu s částkou 9 600 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 400 Kč, jednak odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to formou šedesáti týdenních splátek po 360 Kč počínaje dnem 20. 7. 2020 a konče dnem 6. 9. 2021. Žalovaný zaplatil toliko 360 Kč, přičemž poslední (a současně první) úhrada byla provedena dne 15. 7. 2020. Pohledávka ze Smlouvy 2 uplatněná žalobou tak sestává z částky 21 240 Kč (z toho jistina 12 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 9 240 Kč) a příslušenství v podobě kapitalizovaného smluvního úroku 960,63 Kč (23,43 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 9. 2021 do 7. 1. 2022), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 348,50 Kč (8,50 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 9. 2021 do 7. 1. 2022), dále smluvního úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a konečně zákonného úroku z prodlení 8,50 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávky původního věřitele za žalovaným z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. 2. Na základě výzvy soudu (usnesení ze dne 20. 10. 2022, č. j. [číslo jednací]) doplnila žalobkyně svou žalobu o upřesnění tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele před uzavřením obou smluv o úvěru. Uvedla, že původní věřitel vycházel z informací sdělených žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka; žalovaným sdělené údaje ověřil pomocí dokumentů označených v kartě. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Získané údaje podrobil původní věřitel skóringovému modelu zahrnujícímu kritéria vycházející ze statistických dat, který schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnotil. V kartě zákazníka ze dne 10. 4. 2020 žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou jako dělník ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční čistý příjem činil 21 812 Kč, neměl vyživovací povinnost k jiné osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani půjčku či zápůjčku u jiné společnosti. V kartě zákazníka ze dne 13. 7. 2020 žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu určitou jako dělník ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční čistý příjem činil 24 651 Kč, žil v nájmu, neměl vyživovací povinnost k jiné osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani půjčku či zápůjčku u jiné společnosti. Na základě těchto údajů dospěl původní věřitel k závěru, že žalovaný bude schopen oba úvěry splácet. Neměl přitom důvod mít pochybnosti o správnosti žalovaným uvedených údajů. Žalobkyně má za to, že neprokázání splnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, jimiž byly podle tvrzení žalobkyně ověřovány údaje sdělené žalovaným při sepisu žádostí o úvěry; odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, čj. 5 Co 231/2020-97, s tím, že postačuje, že ověřovací listiny byly pracovníku původního věřitele předloženy při vyplňování karet zákazníka. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení zcela pasivní. 4. Soud věc projednal dne 13. 12. 2022 v nepřítomnosti účastníků (v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně svou neúčast na jednání předem písemně omluvila aniž žádala o odročení, zatímco žalovaný, ač k jednání řádně a včas předvolán, se bez omluvy k jednání nedostavil. 5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující: 6. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru datované dnem 14. 4. 2020 soud zjistil, že byla podepsána žalovaným a zástupcem původního věřitele. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 200 Kč vrátit v pravidelných šedesáti týdenních splátkách po 420 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. 7. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru datované dnem 13. 7. 2020 soud zjistil, že byla podepsána žalovaným a zástupcem původního věřitele. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 600 Kč vrátit v pravidelných šedesáti týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. 8. Z oznámení [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] (původního věřitele) o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 a podacího lístku má soud za prokázané, že původní věřitel žalovanému oznámil, že postoupil pohledávky za ním ze smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] na žalobkyni, a že vyzval žalovaného k zaplacení dluhů z uvedených smluv v celkové částce 47 760 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 4. 2. 2022. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku má soud za prokázané, že dne 19. 4. 2022 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek ze smluv u úvěru [číslo] [číslo] nejpozději do 29. 4. 2022. 10. Z Karty zákazníka datované dnem 10. 4. 2020, podepsané pracovníkem původního věřitele a žalovaným, soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neuvedl, jakým způsobem zajišťuje své bytové potřeby (ve formuláři je však uvedeno, že toto absentující tvrzení bylo„ ověřeno“ nájemní smlouvou). Domácnost s žalovaným sdílel„ jiný rodinný příslušník“, a že žalovaný uvedl, že nevyživuje žádné dítě a domácnost s ním nesdílí žádná nezaopatřená osoba. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do 31. 10. 2020 u [právnická osoba] [obec], [IČO], na pracovní pozici„ dělník“, a sice od listopadu 2018. V kartě se uvádí, že zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. Žalovaný uvedl, že měl čistý měsíční příjem 21 812 Kč, výdaje na bydlení měsíčně 6 500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 5 000 Kč. Z těchto údajů určil pracovník původního věřitele použitelný příjem ve výši 10 312 Kč. V kartě se uvádí, že příjem žalovaného byl ověřen výplatními páskami. V kartě bylo zaškrtnutím příslušného políčka označeno, že žadatel prohlásil, že proti jeho osobě nejsou vedeny exekuce. 11. Z Karty zákazníka datované dnem 13. 7. 2020, podepsané pracovníkem původního věřitele a žalovaným, soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu (ve formuláři je uvedeno, že toto tvrzení bylo ověřeno nájemní smlouvou). Domácnost s žalovaným sdílel„ jiný rodinný příslušník“, a že nevyživuje žádné dítě a domácnost s ním nesdílí žádná nezaopatřená osoba. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do 31. 10. 2020 u [právnická osoba] [obec], [IČO], na pracovní pozici„ dělník“, a sice od ledna 2019. V kartě se uvádí, že zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. Žalovaný uvedl, že měl čistý měsíční příjem 24 651 Kč, v