76 C 22/2022-18 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky [částka], což odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla částku [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni uvedenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to formou týdenních splátek po [částka]. Žalovaná zaplatila žalobkyni v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízená zcela pasivní. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaná ani žalobkyně se k jednání nedostavily a ani nepožádaly z důležitého důvodu o odročení jednání. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující: 5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru datované dnem [datum], [číslo], (dále jen„ Smlouva“), soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a žalobkyní. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a závazek žalované tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná podpisem Smlouvy potvrdila, že převzala celou částku. 6. Z listiny označené jako Evidenční karta klienta podepsané žalobkyní a žalovanou dne [datum] soud zjistil následující. Žalobkyně zde zachytila proces posouzení úvěruschopnosti žalované. Zaměstnavatelem žalovaného má být společnost [právnická osoba], příjem žalované je tvořen mzdou ve výši [částka] měsíčně, měsíční výdaje na bydlení činí [částka] a dále životní minimum ve výši [částka]. Údaje týkající se typu bydlení žalované, rodinného stavu, počtu členů domácnosti, počtu nezaopatřených dětí, v jakém pracovním poměru má být žalovaná zaměstnána, zcela absentují. 7. Z nedatované předžalobní výzvy a tabulky odeslaných přípisů má soud za prokázané (ověřeno dle podacího čísla na [webová adresa]), že dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy. 8. Soud doplnil dokazování o Statistiku spotřebních výdajů domácností vypracované Českým statistickým úřadem pro rok 2020, z níž se podává, že pro domácnost s jedním členem s nižším vzděláním bez dětí činí roční spotřební výdaj částku [částka] (po odečtení nákladů na rekreaci a kulturu a vzdělání), čemuž odpovídá měsíční výdaj [částka]. Soud dále doplnil dokazování o lustraci interního systému ISAS, čímž zjistil, že v době před podpisem Smlouvy byla s žalovanou u zdejšího soudu vedena exekuce pod sp. zn. 54 EXE 4941/2019. 9. Z listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. 10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná převzala celou částku. Žalovaná zaplatila žalobkyni v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení pohledávky do 7 dnů od doručení výzvy odeslané dne [datum]. 11. Soud ani po provedeném doplnění nedospěl k závěru, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované (viz dále). 12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zák. č. 257/2016 Sb.“) 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet 14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Soud se předně zabýval otázkou, zda původní věřitel dostál své povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného. Aplikoval přitom zákon o spotřebitelském úvěru. 20. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). 21. Ustanovení § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé,