11 C 126/2023-30 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou ze dne 25.5.2023, doplněnou podáním ze dne 1.9.2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 54 996 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 3.8.2020 smlouvu o úvěru s povinností k úhradě celkem částky 87 750 Kč. Tuto částku tvořila půjčená částka 45 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 42 750 Kč. Žalovaný se zavázal splácet týdně částku 1 125 Kč tak, že prvá splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný uhradil jen částku 32 754 Kč, kterou žalobkyně započetla nejprve na úhradu nákladů a vymáhání, na smluvní pokutu, na úhradu poplatků za prodlení, dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, na poplatek za hotovostní inkaso splátek a dále na jistinu a úrok z úvěru. V případě prodlení s plněním nebo neplněním úvěru podle smluvních podmínek se stává zbývající dluhu včetně příslušenstvím splatným, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. V daném případě žalovaný začal splácet nepravidelně, tudíž žalobkyně mohla postupovat tak, že uhrazenou částku ve výši 32 754 Kč vydělila předepsanou týdenní splátkou 1 125 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Žalobkyně však nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určila datum 30.1.2022 a datum prodlení ke dni 31.1.2022. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, tak žalobkyně kontrolovala databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, rodné číslo dálkovým systémem [právnická osoba], insolvenční rejstřík, telefonicky kontrolovala zaměstnání, platební historii klienta u žalobkyně a vyhodnotila aktuální finanční situaci podle vyplněných podkladů klienta. Stejné informace zopakovala žalobkyně k výzvě soudu k doplnění tvrzení o zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu. Soud tak jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, z jejího textu je zřejmé, že žalobkyně a žalovaný, identifikovaný svým rodným číslem a číslem občanského průkazu prohlásili, že uzavírají na základě žádosti klienta smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jistina byla ve výši 45 000 Kč. Finanční obnos si žalovaný převzal k okamžiku podpisu smlouvy, doba trvání úvěru byla sjednána na 78 týdnů. Úrok byl vypočten na částku 14 850 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 13 500 Kč, zápůjční úroková sazba stanovena na 63,33 % ročně a poplatek za hotovostní inkaso splátek byl určen na částku 14 400 Kč. Celková výše ke splacení činila 87 750 Kč. Úvěr měl být uhrazeno 78. týdenními splátkami po 1 125 Kč v hotovosti k rukám osoby žalobkyně. Úhrada prvé splátky byla ke dni 10.8.2020. Strany učinily nedílnou součástí smlouvy Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Evidenční kartu klienta. Listinu podepsaly strany vlastnoručně dne 3.8.2020. 5. Z listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplynuly totožné informace jako ze smlouvy shora. I tato listina nese vlastnoruční podpis žalovaného a datum 1.8.2020. 6. Z listiny označené jako Evidenční karta klienta jsou patrné stejné identifikační údaje žalovaného, kontaktní adresa [adresa]. Bydlení měl nájemní, vzdělání středoškolské, byl svobodný, počet členů v domácnosti dva, z toho jedno nezaopatřené dítě, nevlastnil vůz ani nemovitosti, trestně stíhán žalovaný nebyl. Úvěr u společnosti někdy měl. Pracoval na plný úvazek u [územní celek]. Byla zaškrtnuta kolonka„ zaměstnání ověřeno“ pracovní smlouvou a výplatní páskou. Pracovní zařazení žalovaného bylo na pozici [anonymizováno]. Pracovní smlouvu měl uzavřenu na dobu neurčitou. Mzda byla ve výši 32 144 Kč, jiné příjmy v měsíci žalovaný neměl. Životní výdaje na bydlení činily bezmála 7 000 Kč, životní minimum bylo ve výši 6 470 Kč, splátky nebankovních závazků činily 2 232 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly vypočteny na částku 15 655 Kč a disponibilní zůstatek na částku 16 489 Kč. Tuto listinu žalovaný podepsal dne 1.8.2020. 7. Z kopií výplatních pásek za období 5/ 2020 a 6/ 2020 bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného činil 36 843 Kč a 28 501 Kč. 8. Z listiny označené jako Informace o smlouvě, vyhotovené žalobkyní soud zjistil, že žalovaný měl uhradit částku 6x 5 000 Kč, dále částku 2 000 Kč a jedenkrát částku 754 Kč Celkem tedy uhradil 32 754 Kč z celkové částky 87 750 Kč. 9. Žalobkyně, resp. její právní zástupce vyzval žalovaného k úhradě dluhu přípisem, který byl dán k poštovní přepravě dne 13.12.2022. 10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 11. Žalobkyně se žalovaným podepsala listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě obdržel žalovaný po jejím podpisu částku 45 000 Kč. Převzetí hotovosti stvrdil svým podpisem. Současně žalovaný podepsal listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Evidenční kartu klienta, přičemž v posledně uvedené listině podepsal údaje o svých příjmech, výdajích, osobních a majetkových poměrech tak, že jeho disponibilní zůstatek činil 16 489 Kč k danému datu podpisu smlouvy. K tomuto doložil žalobkyni kopie dvou výplatních pásek za období května a června 2020. Podle tvrzení žalobkyně uhradil na poskytnuté peníze částku 32 754 Kč celkem osmi platbami 12. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).</i> <i>15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>16. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 18. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonným ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne 3.8.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovaný) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný však v daném případ