76 C 1/2023-20 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 7 468 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem. 2. Žalobu odůvodnila tím, že na základě žádosti žalované ze dne [datum] poskytla žalované dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč, jenž byl splatný dne [datum]. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 496 K. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně si od žalované vyžádala potvrzení o jejích příjmech, z nichž zjistila, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činí 19 110 Kč. Informace o výdajích žalované žalobkyně získala z prohlášení žalované a ze statistického modelu. Žalobkyně tak zjistila výdaje žalované ve výši 6 116 Kč na bydlení a energie a ve výši 5 764 Kč na osobní výdaje. Žalobkyně rovněž provedla lustraci centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru úvěrů REPI, přičemž jako pravidelná měsíční splátka byla u žalované zjištěna částka ve výši 1 392 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátila, a to ani přes řadu urgencí a upomínek. Žalobkyně požaduje po žalované dále smluvní pokuty v souhrnné výši 4 972 Kč (upomínky, sms, emaily). 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní. 4. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když účastníci, ač řádně předvoláni, se k jednání nedostavili a nepožádali o jeho odročení. 5. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná s žalobkyní jednala o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť jí poskytla své osobní a identifikační údaje, jakož i fotokopii svého občanského průkazu a výplatní pásky za měsíce březen až květen 2022. Žalobkyně pak vystavila předsmluvní informace a listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou účastníci za pomoci prostředků komunikace na dálku podepsali dne [datum], resp. [datum]. Obsahem této listiny pak byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 39 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 496 Kč. Pro případ prodlení byly sjednány smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení, a dále jednorázové smluvní pokuty ve výši 450 Kč a 650 Kč za upomínky a 1 500 Kč za předání pohledávky k vymáhání. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně z výplatních pásek zjistila příjem žalované ve výši 19 110 Kč a dále zjistila výdaje ve výši 6 116 Kč na bydlení, 0 Kč na energie, osobní výdaje ve výši 5 764 Kč a na jiné půjčky 1 392 Kč. Žalovaná neměla žádné záznamy v centrální evidenci exekucí. Žalovaná zaslala na účet žalobkyně částku 1 Kč dne [datum] a žalobkyně dne [datum] zaslala na účet č. [bankovní účet] (účet uvedený v úvěrové smlouvě) částku 2 000 Kč. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to upomínkou ze dne [datum], jež byla žalované odeslána téhož dne a v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě do [datum]. Žalobkyně neprokázala odeslání upomínek ze dnů [datum] a [datum]. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2). 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 9. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužnicí, byla za pomoci prostředků komunikace na dálku dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrované (žalované) v její prospěch peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a úvěrovaná (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Uvedená povinnost pak byla žalovanou porušena, když dlužnou částku v den splatnosti neuhradila řádně a včas. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ. 11. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 2 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). 12. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. 13. V projednávané věci pak žalobkyně předložila soudu doklad o posuzování úvěruschopnosti a výpisy z centrální evidence exekucí. Soud konstatuje, že z předložených důkazů vyplynulo, že se žalobkyně schopností žalované splácet poskytnutý