77 C 164/2023-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] když nevrátila (po posouzení úvěruschopnosti žalované) poskytnutý úvěr ve výši 13 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 510 Kč, poplatkem za službu Presto 165 Kč, účelně vynaloženými náklady 735 Kč, smluvní pokutou 1 170 Kč a úrokem z prodlení. 2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující. 5. Účastnice se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] dohodly na uzavření smlouvy o úvěru s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši až do výše 13 000 Kč, přičemž žalovaná zaplatí při čerpání celého úvěrového limitu částku 16 675 Kč v jedné splátce do [datum] (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním). Žalobkyně předtím ověřila identitu žalované (zjištěno z kopie OP žalované). Dne [datum] byla na účet žalované připsána částka 13 000 Kč (zjištěno ze sdělení [právnická osoba], z [datum], jakož i podpůrně z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně disponuje všeobecnými obchodními podmínkami, obecnými principy posuzování a filozofií společnosti a sazebníkem poplatků, avšak z těchto soud nic relevantního nezjistil, neboť není z ničeho zřejmé, že by s nimi byla žalovaná seznámena. Z přehledu identifikovaných příjmů plyne, že žalobkyně měla k dispozici bankovní výpis žalované, který obsahoval příjmové transakce, z nichž žalobkyně určila výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 31 334 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: dva členové ve společně hospodařící domácnosti žalované, jeden z nich s příjmem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou 5 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 31 334 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou 30 000 Kč, regionální koeficient 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600, vypočítané minimální výdaje 9 630 Kč, disponibilní příjem 19 400 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Advokát žalobkyně vystavil výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v částce 19 994,16 Kč do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy z [datum]). Dne [datum] advokát žalobkyně podal na [obec] poště zásilku za účelem doručení žalované (zjištěno z podacího lístku č. [anonymizováno]). Žádné jiné důkazy k výzvám k zaplacení žalobkyně nepředložila. 6. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalované, či že by prováděla její lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalované, tyto však nezkoumala zjevně vůbec. 7. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dohodly na poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, který byl dne [datum] poukázán na účet žalované. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela výhradně z příjmů uvedených žalovanou a doložených výpisem z účtu, nikterak se žalobkyně nezabývala žalovaným tvrzenými zcela flagrantně nevěrohodnými nízkými výdaji. Žalovaná byla výzvou odeslanou dne [datum] vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Žalobkyně a žalovaná coby spotřebitelka uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. 10. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. V předmětné věci musely údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr žalobkyni nutně vést k důvodným pochybnostem o jejich pravdivosti, příp. neúplnosti, když žalovaná uvedla zcela neuvěřitelně své výdaje pouze ve výši 5 000 Kč, a to přestože s ní ve společné domácnosti žila osoba nečinná výdělečně. Žalobkyně neprokázala, že provedla lustraci žalované v dostupných databázích ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně se tak zjevně zabývala pouze příjmy, nikoli výdaji, a za takové situace žalobkyně zkrátka nemohla dojít k závěru, že žalovaná bude schopna do jednoho měsíce od poskytnutí úvěru tento jednorázově vrátit spolu s poplatky. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru neučinila nic k tomu, aby se uvedených pochybností v rámci posuzování úvěruschopnosti zbavila, případně v tomto řízení ani netvrdila, že by aktivitu nad rámec doloženého vyvinula a žalobkyni nebylo možno v tomto ohledu vyzývat podle § 118a o. s. ř., neboť se k řízení nedostavila. Ostatně také skutečnost, že žalovaná neuhradila na dluh, jenž měl dle smlouvy při řádném a včasném splácení dosahovat částky 16 675 Kč, zcela vůbec ničeho, jen podporuje závěr o tom, že úvěruschopností žalované se žalobkyně rozhodně nezabývala dostatečně. 12. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatelka úvěru nesplnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. 13. Žalobkyně zjevně částku 13 000 Kč žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná se tak dle soudu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a vznikla jí povinnost plnění poskytnuté bez právního důvodu žalobkyni vrátit. 14. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byla žalovaná k vrácení dlužné částky vyzvána psaním ze dne [datum], které žalobkyně odeslala žalované téhož dne. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána ke splnění do tří dnů, tedy do [datum]. Od [datum] je žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., respektive v nižší žalobou uplatněné výši. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. 15. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků, nákladů vymáhání ani smluvní pokuty, jež byly součástí neplatné smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku a z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaná žalobkyni nedluží. 16. Žalobkyni, jež zaznamenala v řízení vyšší úspěch než žalovaná, soud náhradu nákladů nepřiznal. Skutečnost, že žalobkyně poskytla úvěr spotřebiteli, aniž by řádně a dostatečně posuzovala jeho úvěruschopnost, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Žalované naopak právo na náhradu nákladů nevzniklo z důvodu převážného neúspěchu ve věci.