77 C 450/2022-46 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 9 110 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi účastnicemi dne [datum], když neuhradila ničeho, přičemž žalobkyně převedla žalované na její žádost částku 5 000 Kč. Uplatněný nárok sestává ze zapůjčené jistiny 5 000 Kč, poplatku za čerpání úvěru 1 000 Kč, úroků 2 747 Kč, účelně vynaložených nákladů 363 Kč a úroků z prodlení. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se [datum] dohodly na podmínkách poskytnutí revolvingového úvěru s limitem 50 000 Kč. Tak učinili poté, co žalobkyně ověřila identitu žalované. Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru bylo ujednání o automatickém prvním čerpáním úvěru v částce 5 000 Kč, o podmínkách splácení, dále poplatek za čerpání úvěru v částce 1 000 Kč, úroku a jeho splatnosti a účelně vynaložených nákladech. [příjmení] 5 000 Kč byla zaslána žalobkyní na účet žalované. Žalobkyně však neprokázala, že by prověřovala úvěruschopnost žalované, žalobkyně sice předložila jednu výplatní pásku žalované a mohla tedy mít znalosti o jejím příjmu, avšak žalobkyně neprokázala, zda a jak se zabývala výdaji žalované a jak tedy dospěla k výdajům, jež zanesla do svého interního systému. Ve vztahu k tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalobkyně neunesla důkazní břemeno, o němž nemohla být s ohledem na svou dobrovolnou neúčast při jednání poučena, tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti tak zůstává neprokázané. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byl úvěr, jednalo se případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. Žalobkyně neprokázala, že coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ splnila, přičemž nesplnění takové povinnosti má podle § 87 ZSÚ za následek neplatnost smlouvy, k níž podle úpravy [účinnost] soud přihlédne i bez návrhu. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele nebyla žalované před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku (poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelů, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a ve výsledku k negativním ekonomickým dopadům na celou společnost a její členy), a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. (a v souladu se závěry Soudního dvora EU vyslovenými v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo]) absolutně neplatná. Žalobkyně má proto za žalovanou pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalobkyně podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalované poskytla peněžní prostředky v částce 5 000 Kč a o tuto částku se tak žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná do podání žaloby na dluh z neplatné smlouvy nic neuhradila. Podle § 2993 o. z. je tak povinna bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byla žalovaná k vrácení dlužné částky vyzvána psaním z [datum], které zástupce žalobkyně odeslal žalované dne [datum], výzva se má za doručenou podle § 573 o. z. třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne [datum], žalovaná měla dluh dle výzvy splnit do [datum]. Žalovaná měla dostatek času od doručení výzvy dluh splnit, avšak tak neučinila. Od [datum] je tedy žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z příslušného vládního nařízení, tedy ve výši 11,75 % ročně. Žaloba je co do požadavku na zaplacení 5 000 Kč a zákonného úroku od [datum] důvodná a soud jí proto vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení jakýchkoli poplatků, úroků či nákladů upomínání. Soud proto žalobu ve zbývající části výrokem II zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaná není povinna žalobkyni platit. S ohledem na obdobný poměr úspěch a neúspěchu obou účastnic soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.