77 C 82/2023-21 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18 860 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum], když na dluh neuhradil ničeho, přestože se zavázal uhradit 10 000 Kč na jistině, 3 250 Kč na poplatku, jakož i účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, kdy žalobkyně požaduje 2 500 Kč, a smluvní pokutu vyčíslenou částkou 3 110 Kč. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. Žalobkyně a žalovaný se dne [datum] dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku 10 000 Kč, za což se žalovaný zaváže zaplatit poplatek 3 250 Kč, dohodnou si i jiné podmínky včetně dalších případných poplatků a smluvní pokut (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Žalobkyně dne [datum] zaslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě 1 Kč z [datum]). Žalobkyně opakovaně sepsala upomínky a výzvy k úhradě (zjištěno z upomínek z [datum], [datum], [datum], [datum]). Advokátka žalobkyně sepsala předžalobní výzvu k úhradě dluhu 20 186 Kč do tří dnů (zjištěno z výzvy z [datum]) a stejného dne ji žalobkyně podala na poště za účelem doručení žalovanému (zjištěno z podacího lístku č. [anonymizováno]). O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žádné důkazy k tomu však nepředložila a jelikož se z jednání omluvila, připravila se dobrovolně o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Tvrzení žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti žalobkyně tak zůstala neprokázaná. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na poskytnutí zápůjčky, načež byla dne [datum] částka 10 000 Kč žalovanému v hotovosti poskytnuta. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Dne [datum] žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení do 3 dnů. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. Žalobkyně má za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 10 000 Kč. Z této částky žalovaný nic nevrátil. Žalovaný, jenž se o tuto částku obohatil na úkor žalobkyně, je tedy povinen tuto částku žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byl žalovaný k vrácení dlužné částky vyzván psaním ze dne [datum], které žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum]. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne [datum]. Žalovaný byl vyzván ke splnění do tří dnů (od sepsání výzvy), tedy právě do [datum]. Od [datum] je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., respektive v nižší žalobou uplatněné výši. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků, nákladů vymáhání ani smluvní pokuty, jež byly součástí neplatné smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaný žalobkyni nedluží. S ohledem na podobný úspěch účastníků (při zohlednění požadovaného příslušenství) soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.