22 C 328/2021-597 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 7. 2021, ve znění její změny navržené v podání ze dne 7. 9. 2021, která byla připuštěna usnesením ze dne 14. 9. 2021, ve znění jejích pozdějších upřesnění, na žalované domáhala ochrany před nerovným zacházením v pracovním poměru soudkyně, spočívajícím v jejím přeložení z civilního úseku na úsek správního soudnictví, a to jednak uložením povinnosti žalované upustit od nerovného zacházení se žalobkyní spočívajícího v zastavení jejího nápadu jako členky senátu a jako samosoudkyni oddělení , Anonymizováno, úseku občanskoprávního a jejím přeřazení jako soudkyně do oddělení , Anonymizováno, a , Anonymizováno, úseku správního soudnictví, a dále uložením povinnosti žalované odstranit následky nerovného zacházení se žalobkyní tak, že žalovaná prostřednictvím své předsedkyně vydá dodatek rozvrhu práce Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž bude žalobkyni plně obnoven nápad jako člence senátu i jako samosoudkyni v oddělení , Anonymizováno, občanskoprávního úseku, a jímž bude vyřazena z oddělení , Anonymizováno, a , Anonymizováno, úseku správního soudnictví. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že působila, jako soudkyně na civilním odvolacím úseku Krajského soudu v Ústí nad Labem, její dosavadní kariéra byla bezproblémová, a byla na tomto úseku jednou ze služebně nejstarších a nejzkušenějších soudkyň, přičemž úroveň její odbornosti byla známá také mezi jejími kolegy, a přesto žalovaná vydala dne 31. 8. 2021 dodatek k rozvrhu práce soudu, kterým byla žalobkyně s účinností od 1. 9. 2021 zařazena jako soudkyně do oddělení , Anonymizováno, a , Anonymizováno, úseku správního soudnictví, a byl jí zastaven nápad v oddělení , Anonymizováno, občanskoprávního úseku. Žalovanou tak bylo učiněno bez souhlasu žalobkyně a proti její jasně vyjádřené vůli, v rozporu s principem rovného zacházení s žalobkyní jako zaměstnancem žalované, a přes nesouhlas kolegia předsedů senátů civilního úseku a soudcovské rady. Konkrétní jednání žalované spočívající v nerovném zacházení ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce – dále jen „z. p.“, spatřovala žalobkyně v tom, že jí byla zcela změněna náplň výkonu funkce z civilní na správní agendu, tedy že byla žalobkyně zařazena k výkonu práce, kterou zatím nevykonávala, ačkoliv bylo možné práci rozdělit mezi soudce, kteří jí vykonávali doposud, tedy správní soudce pobočky v Liberci, a dále v jednání, kterým byli vybrání k přeřazení na správní úsek dva soudci úseku občanskoprávního, když mohlo být zasaženo rovnoměrně tak, že by (všichni) civilní soudci byli zapojeni do výkonu správního soudnictví částečně. Dalším důvodem, pro který žalobkyně spatřovala v jednání žalované nerovné zacházení, bylo přeložení z úseku občanskoprávního na úsek správního soudnictví právě vybraných dvou soudců, včetně žalobkyně, když ti byli dle žalobkyně vybráni žalovanou zcela svévolně a bez uvedení transparentních a racionálních kritérií. Předsedkyně žalované sice dle žalobkyně prezentovala určitá kritéria, na základě kterých byli konkrétní dva soudci vybráni, a to konkrétně, že nepůjde o předsedy senátů, nebudou dotčeny specializované senáty, dále že bude výběr proveden dle odborné způsobilosti, a skutečnosti, že je konkrétní soudce samosoudcem, jakož i dle zohlednění názoru správního úseku, resp. místopředsedy správního úseku soudu, přičemž byl vytvořen neformální seznam soudců vybraných pro změnu agendy, nicméně jak žalobkyně současně upozornila, nebyl tento seznam žalobkyni ani soudcovské radě nikdy poskytnut. Žalovanou nebylo dle žalobkyně bráno ani v potaz, že žalobkyně byla jednou z nejzkušenějších a nejdéle působících soudkyní, tedy nebylo vzato v úvahu hledisko seniority, a došlo tak ke znevýhodnění žalobkyně vůči podstatně služebně mladším soudcům, pro které by přeložení na jiný úsek neznamenalo dle žalobkyně takový zásah do kariérního vývoje, s čímž souhlasila také soudcovská rada. Žalovaná naopak dle žalobkyně zvolila kritéria, která byla nepřezkoumatelná a nemístná, a žalovaná se jimi při výběru soudců nadto ani neřídila, a to především kritériem odbornosti, jelikož nebylo zřejmé, z čeho dovodila, že je žalobkyně odborně vybavená k výkonu správního soudnictví, když tato se správním soudnictvím neměla s výjimkou jediné volební věci a jediné věci agendy pobytu cizinců žádnou zkušenost, a nadto nebyla žalovanou vybrána soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která dříve působila jako soudkyně správního senátu napříč agendami. Druhý soudce, který byl k přeložení na správní úsek vybrán, , tituly před jménem, , jméno FO, , působil nadto dle žalobkyně v senátu se specializací na věci s mezinárodním prvkem a ani kritérium nezasažení do specializací tak nebylo dle názoru žalobkyně dodrženo. Žalobkyně tak namítala, že s ní bylo zacházeno méně příznivě než s jinou skupinou soudců nacházejících se buď ve stejném postavení, nebo naopak v odlišném postavení, pro které by výkon správního soudnictví znamenal méně intenzivní zásah do pracovních podmínek, když změna výkonu agendy z civilního na správní soudnictví byla pro žalobkyni významnou změnou v obsahu a způsobu práce a rozhodnutí o přeřazení na úsek správního soudnictví jí navíc fakticky zabránilo v kariérním postupu jako civilní soudkyně, když očekávala postup na funkci předsedkyně senátu a udržení prestiže plynoucí z její profesní zkušenosti v civilním soudnictví, o což přeřazením na úsek správního soudnictví přišla. Žalobkyně dále uvedla, že zásah žalované považuje za nezákonný i z hlediska veřejného práva, s ohledem na což pak citovala rozhodovací praxi soudu EU, a informovala soud o podání žaloby ke správním soudům proti postupu žalované.2. Po uplynutí koncentrační lhůty ve smyslu § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.” žalobkyně při jednání dne 31. 1. 2024 doplnila rozhodné skutečnosti o tvrzení, že „v době, kdy přestupovala z okresního soudu na krajský soud, přestupovala z civilní agendy na civilní agendu, tak to to bylo míněno z její strany, i ze strany vedení krajského soudu, a že kdyby v té době dostala informaci, že po určitém období na civilní agendě na agendu jinou, zejména tedy správní, pak by s přestupem na krajský soud nesouhlasila. Okolnosti, při kterých přestupovala, a přístup tehdejšího vedení krajského soudu, považuje za implicitní příslib, že na krajském soudě bude zařazena na civilní agendu, a k tomuto tvrzení označuje důkaz k doplnění výpovědi žalobkyně.“. K prokázání uvedené skutečnosti pak žalobkyně označila jako důkaz doplnění své účastnické výpovědi.3. Soud rozhodl, že k tomuto skutkovému tvrzení nebude přihlížet, neboť ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. bylo lze v projednávané věci ze strany účastníků uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označovat důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům směl soud přihlédnout, jen jednalo-li by se o skutečnosti nebo důkazy, jimiž by měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. V případě shora popsaného skutkového tvrzení žalobkyně dospěl soud k závěru, že se jednalo tvrzení, které mohla žalobkyně uvést již před koncentračním bodem tohoto řízení a zároveň nenaplňuje ani žádnou jinou z výjimek z koncentrace řízení uvedených v § 118b odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně v tomto směru ani přes výzvu soudu neuvedla, proč učinila své skutkové tvrzení a důkazní návrh k jeho prokázání až po koncentračním bodu řízení, nikoliv dříve. Obdobně pak soud rozhodl též o neprovedení navrženého důkazu k prokázání popsaného skutkového tvrzení doplněním účastnického výslechu žalobkyně, když nad rámec uvedeného dospěl též k názoru, že takové dokazování, resp. prokázání nově tvrzených skutečností (v případě, že by k těmto soud přihlédl), by nemělo vlivu na věcné posouzení věci a jeho provádění by tak bylo nadbytečným.4. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedla, že všem dotčeným osobám vysvětlila důvody, pro které přistoupila k rozhodnutí o převedení dvou soudců na úsek správního soudnictví, přičemž své rozhodnutí opírala o statistická data situace na okresních soudech v působnosti krajského soudu, a o další podklady, ze kterých bylo zřejmé, že bylo nutné využití k posílení úseku správního soudnictví právě soudců krajského soudu – civilního úseku. Převedení soudců brala žalovaná až jako poslední možnost, přičemž o nutnosti posílení správního úseku nebyla pochybnost ani v soudcovské radě, protože počet soudců v agendě C a Co byl nadměrný. Neshoda pak dle žalované panovala ohledně výběru konkrétních dvou soudců, když byl ze strany soudcovské rady navržen výběr losem, případně výběr po zohlednění délky výkonu funkce. Žalovaná předložil