33 C 26/2024-48 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 42 316 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, zaměstnán u žalobkyně na pracovní pozici „, funkce, Dne , datum, dala žalobkyně žalovanému výpověď z pracovního poměru z důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce. S ohledem na fakt, že důvodem pro ukončení pracovního poměru žalovaného bylo zrušení jím zastávané pracovní pozice, žalovaný se stal pro žalobkyni nadbytečným. Od uvedeného data nebyla žalobkyně schopna přidělovat žalovanému práci, a to až do uplynutí výpovědní doby, tj. do , datum, . Vzhledem ke zrušení pracovní pozice žalovaného a z toho vyplývající nadbytečnosti žalovaného, žalovaný od předání výpovědi do skončení pracovního poměru nevykonával pro žalobkyni žádnou práci z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele podle ust. § 208 zákoníku práce. Za měsíc , měsíc, , rok, tak žalovanému měla být vyplacena náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku žalovaného stanoveného podle § 351 a násl. zákoníku práce. Žalobkyně nesprávně vyměřila žalovanému náhradu mzdy za měsíc , měsíc, , rok, ve výši 140 556 Kč (184 755 Kč hrubého) a tato částka byla žalovanému následně vyplacena. Po výplatě uvedené náhrady mzdy za měsíc , měsíc, , rok, žalobkyně zjistila, že došlo k početní chybě při kalkulaci náhrady mzdy, kdy byl při výpočtu použit nesprávný průměr a správně měla být žalovanému vyplacena náhrada mzdy „pouze“ ve výši 98 240 Kč (125 066 Kč hrubého). Dne , datum, žalobkyně informovala žalovaného o početní chybě při určení náhrady mzdy za měsíc , měsíc, , rok, a zaslala žalovanému opravenou výplatní pásku za měsíc , měsíc, , rok, , kde již bylo kalkulováno se správně stanoveným průměrem a náhradou mzdy ve výši 98 240 Kč (125 066 Kč hrubého). Současně žalobkyně formou předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvala žalovaného k vrácení rozdílu oproti původně vyplacené mzdě, tj. k vrácení částky 42 316 Kč, a to do sedmi pracovních dní od doručení uvedené výzvy. Dopisem ze dne , datum, žalovaný sdělil žalobkyni, že považuje vyplacenou mzdu za správnou a odmítá uvedenou část náhrady mzdy žalobkyni vrátit. Toto sdělení žalovaného považuje žalobkyně za účelové a nepravdivé. Žalovaný znal výši své měsíční mzdy a muselo mu tak být jasné, že došlo k omylu, když mu zaměstnavatel vyplatil náhradu mzdy za měsíc , měsíc, , rok, ve vyšší částce, než kterou by dostal, pokud by normálně konal práci. Žalobkyně má za to, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, přičemž nemůže být řeč o dobré víře žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud uvedenou část vyplacené náhrady mzdy žalobkyni nevrátil, požaduje žalobkyně zaplacení částky 42 316 Kč, včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení z částky 42 316 Kč za období od , datum, do zaplacení. Žalobkyně si dovoluje doplnit, že po předání výpovědi pracovního poměru žalovaný dopisem ze dne , datum, žalobkyni sdělil, že s výpovědí nesouhlasí a považuje ji za neplatnou. Ačkoliv odmítnutí žalovaného vydat vybavení žalobkyni nesouvisí s tvrzenou neplatností výpovědi pracovního poměru, pro dokreslení celkového přístupu žalovaného a k jeho domnělým nárokům si žalobkyně dovoluje dále uvést požadavky žalovaného v souvislosti s ukončením jeho pracovního poměru. Před předáním výpovědi pracovního poměru žalobkyně nabídla žalovanému ukončit jeho pracovní poměr dohodou, přičemž žalovanému nabídla odstupné (jednorázový bonus) ve výši 888 240 Kč, tj. částku odpovídající desetinásobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného, byť měl žalovaný v souvislosti s ukončením svého pracovního poměru s ohledem na výpovědní důvod a dobu trvání pracovního poměru nárok na odstupné pouze ve výši dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, tj. ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Tuto nabídku žalovaný nepřijal a po podání výpovědi ze strany žalobkyně žalovaný namítl neplatnost výpovědi. V rámci následujících mimosoudních jednání mezi účastníky žalovaný požadoval po žalobkyni poskytnutí odstupného odpovídající osmnáctinásobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného. Žalobkyně má za to, že tento požadavek žalovaného výstižně ilustruje přístup žalovaného k jednání s žalobkyní a vypovídá o absurdních představách žalovaného ohledně jeho nároků a zásluh. ze strany žalobkyně nejednalo o zlý úmysl, ale o pouhý omyl nezkušeného účetního. V okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že došlo k chybnému výpočtu a vyplacení nesprávné částky vyrozuměla žalovaného o této skutečnosti a v rámci péče řádného hospodáře se domáhala vrácení bezdůvodného obohacení. Skutečnost, že se jedná o bezdůvodné obohacení vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně ze shrnutí praxe pod sp. zn. Cpj 34/74. Je sice pravda, že pan Jurečka má 20 let zkušeností, nicméně jako účetní nikoliv jako mzdový účetní, proto uváděl, že v tomto směru zkušenosti nemá. Jednatelé žalobkyně jsou cizinci a mají tak nulovou znalost českého práva. Již ze samotné skutečnosti, že žalovaný ověřoval výši svého mzdového nároku je zřejmé, že si musel být vědom, že mu bylo vyplaceno více než na kolik měl nárok. V rámci komunikace o smírném řešení věci navíc žalovaný uváděl, že si je vědom, že výpočet dle opravené výplatní pásky je správný. To, že si nikdo neztěžoval ještě neznamená, že k žádné chybě nedošlo, když ostatně i dle tvrzení žalovaného měl pan Jurečka uvádět, že si ani nevšimnul, že do výpočtu průměrného výdělku zahrnul náhradu mzdy za dovolenou, což je ostatní příjem, který se do výpočtu nezahrnuje2. Žalovaný v obraně uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani zčásti. Žalobkyně uplatňuje svou žalobou nárok na zaplacení částky ve výši 42 316 Kč s odůvodněním, že šlo o chybně uhrazenou část mzdy žalovanému, jakožto zaměstnanci žalobkyně, za měsíc , měsíc, , rok, , neboť jí žalobkyně žalovanému chybně vyměřila. Žalovaný uvádí, že má za to, že mzda byla vyplacena žalobkyní správně. Nadto uvádí, že žalovaný reagoval dne , datum, na předžalobní výzvu žalobkyně s dotazem, nechť předloží, v čem má spočívat údajná početní chyba mzdy. Na tento dotaz v přípise z , datum, však žalobkyně již nereagovala, nezaslala žalovanému žádný podklad, na jehož základě by bylo možno dospět k tomu, že došlo k chybně provedenému výpočtu mzdy. , právnická osoba, žalobkyně, společnost , právnická osoba, , však telefonicky žalovanému sdělil, že mzda byla vypočtena správně. Žalovaná dále uvádí, že má za to, že jde o šikanózní žalobu v rámci širšího sporu mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný podal žalobu o neplatnost výpovědí danými mu žalobkyní – zaměstnavatelem. Je nutné odkázat na ustanovení § 331 zákoníku práce, ze kterého vyplývá, že zaměstnanec je povinen vrátit vyplacené částky pouze tehdy, pokud z okolností musel vědět, že mu tyto částky byly vyplaceny v nesprávné výši. K tomu uvádí, že se nejednalo o žádného nezkušeného účetního, ale účetní firma , právnická osoba, . Tato společnost zpracovává účetnictví pro žalobkyni více než 20 let. Konkrétně účastnictví zpracovává jednatel pan Jurečka. Žalovaný byl s jednatelem panem Jurečkou úzce v kontaktu a konktrétně zpracování mezd u žalobkyně probíhal tak, že podklady připravila žalobkyně, která je předala účetní firmě a následně zpracované mzdy byly ještě schvalovány přímo žalobkyní. Konkrétně za měsíc , měsíc, , rok, žalovaný obdržel na mzdě částku 177 921 Kč, včetně bonusů a náhrady za dovolenou a v měsíci , měsíc, , rok, pak částku 140 556 Kč. Součástí byla rovněž náhrada za dovolenou a prémie, které se odrazily v celkové výši průměrného výdělku. Žalovaný poté ještě kontroloval telefonicky u pana , jméno FO, , že se jednalo o správnou výši výpočtu a byl ze strany pana , jméno FO, ubezpečen, že výpočet je správně. Žalovaný je laik má střední vzdělání s maturitou a nemá zkušenosti se mzdovým účetnictvím. Byl ze strany účetního žalobkyně ubezpečen o správnosti výpočtů a nelze tak tvrdit, že nebyl v dobré víře. Za 6 let, co žalovaný pracoval u žalobkyně nedošlo k tomu, že by nějakému zaměstnanci byla mzda vyplacena v nesprávné výši. Žalovaný z titulu své pozice autorizoval platby do 50 000 Kč a byl tak v každodenním kontaktu s panem , jméno FO, a věděl by tak, pokud by došlo k opravě výplatních pásek u jiného zaměstnance Tvrzení žalobkyně jakožto nadnárodní společnosti, že nemá dostatečný personální aparát je zcela absurdní a účelové. Mezi účastníky probíhala náročná mediace, kde se řešil celý komplex otázek například spor o platnost výpovědi žalovaného, vydání věcí a způsob ukončení pracovního poměru. Nelze tak jednotlivé požadavky vytrhávat z kontextu. Podle původní výplatní pásky byly provedeny i odvody na sociální a zdravotní pojištění a sražená zálohová daň. Potvrzení o zdanitelných příjmech ze dne , datum, sice obsahovalo opravenou výši příjmu žalovaného, nicméně k vrácení srážek již nedošlo. Pokud by žalobkyně byla v tomto sporu úspěšná, zváží žalovaný započtení svého nároku z titulu nesprávných