30 C 306/2025-55 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 11.3.2025, ve znění pozdějšího podání, domáhala na žalované zaplacení částky 30.191,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovanou uzavřela dne 6.12.2023 smlouvu, na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25.000,- Kč, které byla žalovaná povinna vrátit nejpozději dne 6.1.2025. Částka 30.191,47 Kč, jejíhož zaplacení se žalobkyně původně domáhala, byla složena z jistiny ve výši 15.840,96 Kč, ze smluvního úroku ve výši 4.789,51 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 401,96 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni.2. V podání ze dne 28.8.2025 žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 6.12.2023 načerpala peněžní prostředky ve výši 25.000,- Kč, a že žalovaná postupně zaplatila částku v celkové výši 21.573,12 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že předmětem řízení je správně částka ve výši 21.032,43 Kč, a nikoliv částka 30.191,47 Kč. Žalobkyně rovněž vzala žalobu zpět do částky 14.350,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14.350,51 Kč od 7.11.2024 do zaplacení, co do částky 4.789,51 Kč, jakožto smluvního úroku, a co do částky 401,96 Kč, jakožto smluvní pokuty. Žalobkyně se tak nově na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 15.840,96 Kč s příslušenstvím, jakožto nesplacené jistiny úvěru, a náhrady nákladů řízení.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla zcela pasivní.4. S ohledem na obsah podání žalobkyně ze dne 28.8.2025, kterým žalobkyně částečně omezila žalobní nárok, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 14.350,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14.350,51 Kč od 7.11.2024 do zaplacení, co do částky 4.789,51 Kč, jakožto smluvního úroku, a co do částky 401,96 Kč, jakožto smluvní pokuty, dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalované.5. Soud ve věci nařídil jednání na 30.9.2025. Žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala o odročení nařízeného jednání. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř., pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.6. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:7. Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovanou uzavřela dne 6.12.2023 Smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bankovním převodem téhož dne peněžní prostředky ve výši 25.000,- Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně postupně zaplatila/vrátila částku ve výši 21.573,12 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni.8. Z listiny označené jako Smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , jakož i z ostatních listin, které byly připojeny k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, resp. k podání žalobkyně ze dne 28.8.2025, soud nezjistil, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalované jakkoliv ověřovala její schopnost splácet případně poskytnuté peněžní prostředky.9. Soud nezjistil, že by si právní předchůdkyně žalobkyně u žalované vyžádala informace o jejích příjmech, které by následně ověřila prostřednictvím výplatních pásek či výpisů z bankovního účtu žalované. Soud taktéž nezjistil, že by si právní předchůdkyně žalobkyně u žalované vyžádala informace ohledně jejích pravidelných měsíčních výdajích (např. náklady na bydlení), popř. informaci, zda žalované byly již dříve poskytnuty peněžní prostředky bankovními či nebankovními subjekty, jakož ani neověřila, zda jsou takto poskytnuté peněžní prostředky ze strany žalované řádně a včas spláceny.10. Lze shrnout, že žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny či jiné důkazní prostředky, na jejichž podkladě by si mohl ověřit, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně u žalované před poskytnutím peněžních prostředků ověřila její schopnost splácet eventuálně poskytnuté peněžní prostředky.11. Soud doplňuje, že pokud by se žalobkyně nařízeného jednání zúčastnila, poskytnul by jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti označit a předložit důkazy ohledně ověření úvěruschopnosti žalované. Jelikož se však žalobkyně nařízeného jednání nezúčastnila, sama se dobrovolně vzdala možnosti, aby jí při jednání bylo poskytnuto dobrodiní poučení dle § 118a o.s.ř. které se poskytuje výhradně při jednání přítomným účastníkům.12. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně totiž v tomto směru soudu nepředložila žádné listiny, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně relevantním a současně i prokazatelným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované předtím, než jí poskytla peněžní prostředky.16. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, a že mezi právní předchůdkyní žalobkyní, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovanou, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.17. Právě uvedené znamená, že jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25.000,- Kč, přičemž tyto byly žalované poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalované (teoreticky) došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení ve výši 3.426,88 Kč (25.000,- Kč – 21.573,12 Kč), které by žalovaná měla vydat, neboť se o částku v této výši obohatila. Soud nezjistil, že by u žalované byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaný nebyl povinen peněžní prostředky, o něž se obohatil, vydat.18. Soud v předchozím odstavci uvedl slovo teoreticky záměrně. Je tomu z důvodu, že po opravě chyby v psaní se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 21.032,43 Kč, tj. nižší částky, než kterou žalovaná postupně zaplatila/vrátila právní předchůdkyni žalobkyně (21.573,12 Kč).19. Pakliže platí, že se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 21.032,43 Kč, tj. tato částka je (nyní) předmětem řízení, a že žalovaná zaplatila/vrátila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 21.573,12 Kč, tj. tato částka převyšuje předmět řízení, je na tomto podkladě vyloučeno, aby žalobkyně mohla být s žalobou alespoň částečně úspěšná.20. Na tomto závěru, při stávajícím předmětu řízení, nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované od počátku bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 25.000,- Kč, oproti čemuž jí žalovaná zaplatila/vrátila toliko (nižší) částku ve výši 21.573,12 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 3.426,88 Kč nemůže soud uložit žalované k zaplacení, jakožto bezdůvodné obohacení, neboť stávající výše předmětu řízení takový postup vylučuje. Soud nemůže žalobkyni přiznat více, než žalobou požadovala. Jinými slovy řečeno – soud je vázán žalobním návrhem a tento nemůže překročit, resp. přisoudit více (viz § 153 odst. 2 o.s.ř.).21. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).22. S ohledem na výše uvedené soud žalobu co do částky 1.490,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1.490