30 C 548/2025-34 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 13.11.2025, ve znění pozdějšího podání, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 58.611,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , Anonymizováno, , s žalovaným uzavřela dne 20.11.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 61.409,49 Kč, které měl žalovaný splatit dne 20.9.2025. Po započtení dílčích plateb celková dlužná částka, kterou měl žalovaný k tomuto datu splatit, činila 58.611,- Kč, jež žalovaný dosud nezaplatil, přestože byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 58.611,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Ve věci byl dne 28.11.2025 vydán elektronický platební rozkaz, , č. účtu, , proti němuž žalovaný podal včasný odpor. Žalovaný v odporu uvedl, že nejpozději do poloviny února 2026 bude schopen splatit celou dlužnou částku, když detailně popsal, na základě jakých skutečností by měl dluh zaplatit, jakož i detailně rozvedl, jaké skutečnosti mu aktuálně brání v úhradě (celé) dlužné částky.3. V dalším podání ze dne 11.12.2025 žalovaný dále rozvedl předcházející argumentaci, když zejména požádal o odklad platební povinnosti o dva měsíce.4. Žalobkyně v podání ze dne 5.2.2026 uvedla, že žalovaný načerpal peněžní prostředky v celkové výši 90.869,36 Kč. Žalovaný v souhrnu prostřednictvím jednotlivých dílčích plateb zaplatil částku 69.616,30 Kč. Před podáním žaloby žalovaný dále zaplatil částku 2.798,49 Kč. Po podání žaloby žalovaný zaplatil podvakrát částku ve výši 2.000,- Kč, tj. celkem 4.000,- Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 4.000,- Kč a souvisejícího příslušenství.5. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 4.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2.000,- Kč od 20.11.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2.000,- Kč od 17.12.202 do zaplacení dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalovaného.6. Soud ve věci nařídil jednání na 26.2.2026. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila. Žalovaný se z nařízeného jednání taktéž omluvil – telefonicky dne 26.2.2026 v 9:45 hod. Žalovaný v rámci telefonické omluvy, o níž byl sepsán úřední záznam, též uvedl, že dluh vůči žalobci uznává, a že žádá o poskytnutí splátek, když dluh by chtěl zaplatit do šesti měsíců. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř., pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.7. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr, Anonymizováno8. Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovaným uzavřela dne 20.11.2024 úvěrovou smlouvu vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90.869,36 Kč, které měl žalovaný splatit dne 20.9.2025. Po započtení dílčích plateb žalovaný zaplatil/vrátil částku ve výši 76.414,79 Kč. Pokud se týká těchto částek, v obou případech soud vyšel ze sdělení žalobkyně ze dne 5.2.2026. Ohledně částky ve výši 90.869,36 Kč soud rovněž vyšel z listin označených jako , Anonymizováno, , když součet těchto jednotlivých plateb činí zmíněnou částku. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.9. Lze učinit dílčí skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem peněžní prostředky v celkové výši 90.869,36 Kč. Žalovaný dosud zaplatil/vrátil částku ve výši 76.414,79 Kč. Částka ve výši 14.454,57 Kč nebyla dosud zaplacena/vrácena.10. Z listiny označené jako úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, jakož i z ostatních listin, které byly připojeny k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, soud nezjistil, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného jakkoliv ověřovala jeho schopnost splácet případně poskytnuté peněžní prostředky.11. Soud nezjistil, že by si právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech, které by následně ověřila prostřednictvím výplatních pásek či výpisů z bankovního účtu žalovaného. Soud taktéž nezjistil, že by si právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného vyžádala informace ohledně jeho pravidelných měsíčních výdajů (např. náklady na bydlení), popř. informaci, zda žalovanému byly již dříve poskytnuty peněžní prostředky bankovními či nebankovními subjekty, jakož ani neověřila, zda jsou takto poskytnuté peněžní prostředky ze strany žalovaného řádně a včas spláceny.12. Lze shrnout, že žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny či jiné důkazní prostředky, na jejichž podkladě by si mohl ověřit, že právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím peněžních prostředků skutečně ověřila jeho schopnost splácet eventuálně poskytnuté peněžní prostředky.13. Soud doplňuje, že pokud by se žalobkyně nařízeného jednání zúčastnila, poskytnul by jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti označit a předložit důkazy ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož se však žalobkyně nařízeného jednání nezúčastnila, sama se dobrovolně vzdala možnosti, aby jí při jednání bylo poskytnuto dobrodiní poučení dle § 118a o.s.ř., které se poskytuje výhradně při jednání přítomným účastníkům.14. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně totiž v tomto směru soudu nepředložila žádné listiny, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně relevantním a současně i prokazatelným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu poskytla peněžní prostředky. Tento právní závěr vyplývá ze shora rozvedeného skutkového zjištění, resp. skutkového závěru.18. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, a že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovaným, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.19. Právě uvedené znamená, že jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v souhrnné výši 90.869,36 Kč, přičemž tyto byly žalovanému poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení ve výši 14.454,57 Kč (částka 90.869,36 Kč byla žalovanému poskytnuta; částka v celkové výši 76.414,79 Kč byla žalovaným zaplacena/vrácena), které je žalovaný povinen vydat, neboť se bezdůvodně obohatil. Soud nezjistil, že by u žalovaného byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaný nebyl povinen peněžní prostředky, o něž se obohatil, vydat.20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytov