Žalobkyně se podanou žalobou (elektronickým platebním rozkazem) domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „předchůdkyně“) prostřednictvím internetových stránek , název, uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, na sdělené číslo účtu, a následně využil žalovaný možnost navýšení úvěru a čerpal celkem , částka, . Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit do dne , datum, , ale dostal se do prodlení. Ke dni splatnosti tvořila dlužnou částku jistina , částka, , úrok , částka, . Od , datum, je proto žalovaný v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala „dle tvrzení žalované o příjmech a výdajích“ a lustrací dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by žádala odročení jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil se, ani nepožádal o odročení jednání. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní). Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena žalované (zjištěno z listin smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. dodatku, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Co se týče úvěruschopnosti, dle vlastního tvrzení žalobkyně, resp. předchůdkyně, vycházela ze sdělení žalované osoby o příjmech a výdajích, a další skutečnosti kontroly úvěruschopnosti nebyly doloženy. Soud ani nemohl poučit žalobkyni dle § 118a o.s.ř., neboť se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání. Z předložené listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jejichž součástí byly obchodní podmínky předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že je na nich zachyceno jednání mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, listiny nejsou opatřeny podpisem žalované, přičemž je z důkazů patrno, že jednání mezi účastníky probíhalo elektronicky (potvrzení kodem). Na základě uvedené smlouvy předchůdce žalobkyně poskytl žalované osobě částku ve výši , částka, , a žalovaná se zavázala tuto částku splatit ve splátkách vč. úroku 279,83 % ročně. Součástí smlouvy je rovněž ujednání o možnosti zesplatnit úvěr v celé výši při prodlení spotřebitele a smluvní pokuta z dlužné částky jistiny v prodlení 0,1 % denně. Následně byly uzavřeny dodatky k těmto smlouvám o úvěru č. , hodnota, , kterými bylo sjednáno navýšení úvěru na částku , částka, (zjištěno ze z dodatku č., hodnota, ze dne , datum, ). Z výpisů z účtu předchůdce žalobkyně u , právnická osoba, bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného celkem částku ve výši , částka, (dne , datum, částku , částka, , , datum, částku , částka, ). Sjednané částky tedy byly žalovanému poskytnuty. Z potvrzení o finančních transakcích ke sml. , hodnota, a z listiny nazvané poslední možnost k úhradě ze dne , datum, má soud za zjištěné, že dne , datum, došlo k částečné úhradě ve výši , částka, ze strany žalovaného, a právní předchůdce žalobkyně takto stanovenou nesplacenou jistinu vymáhal. Proto soud z provedeného dokazování nemá za prokázané žalobní tvrzení žalobkyně, že dlužná částka se stává z nesplacené jistiny , částka, , ale naopak za zjištěné, že z poskytnutých , částka, , žalovaný , částka, zaplatil. Z listiny nazvané poslední možnost k úhradě ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, má soud dále za zjištěné, že předchůdce žalobkyně žalovanou osobu vyzýval k zaplacení dlužné částky po „zesplatnění“, a to „ihned“, a odeslána byla výzva dne , datum, . Z výzvy k zaplacení ze dne , datum, vč. potvrzení o odeslání má soud za zjištěné, že žalobkyně prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyzývala žalovanou k zaplacení ve lhůtě 3 dnů s tím, že odeslána byla výzva dne , datum, .5. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. Společnost , právnická osoba, v souladu s § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.) bylo prokázáno. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele a tuto skutečnost oznámila žalované (§ 1880 o.z.).6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace od spotřebitele vyžádala natož ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora); soud ani nemohl poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se nedostavila k prvnímu jednání ve věci. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, který ostatně nesplácela.7. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 20168. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované osobě tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, a s přihlédnutím k § 87 odst. 1 ZSÚ soud nemá žádné informace o možnostech žalované osoby vrátit bezdůvodné obohacení, vychází soud z toho, že podle § 1958 odst. 2 o.z. může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Od následujícího dne výzvy je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (, částka, ; k tomu srov. skutková zjištění shora) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky „ihned“ dle výzvy ze dne , datum, , doručené osobě žalované dne , datum, ve smyslu § 573 o.z. (splatnost na výzvu proto je dána na den , datum, ). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).9. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce , částka, (jistina s přiznaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku), naopak osoba žalovaná osoba byla úspěšná v částce , částka, (zamítnutá část úroku a nepřiznaný nárok úroku z prodlení v rozdílu přiznané a zamítnuté části nároku a v rozdílu mezi splatností ze smlouvy a splatností na výzvu). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu cca 63,28 %, a žalovaný v rozsahu cca 36,72 %. Soud primárně vycházel z § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen „AT“), neboť v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, . Pro účely úspěchu ve věci soud vycházel i z příslušenství, kdy tuto možnost potvrdil Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, . Celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , které představují cca 26,56 % poměrného úspěchu žalobkyně z částky , částka, , jež by byla přiznána v případě plného úspěchu ve věci. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x , částka, (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po , částka, (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).