5 C 47/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 78.318 Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného a záloh na služby za období hospodářského roku 2017 ve výši 1.954 Kč, dlužného nájemného a záloh na služby za období hospodářského roku 2018 ve výši 32.164 Kč, bezdůvodného obohacení za užívání bytu po skončení nájmu ve výši 13.760 Kč a náhrady za škody v pronajatém bytě ve výši 30.440 Kč. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že vlastníkem domu [adresa], který je součástí st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], je žalobce. Z nájemní smlouvy [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 15. 4. 2016, jejím předmětem byl nájem bytu [číslo] na dobu určitou do 31. 10. 2016 za nájemné ve výši 2.990 Kč měsíčně a dále specifikované náklady spojené s užíváním bytu. K nájemní smlouvě smluvní strany uzavřeli rozhodčí doložku, sdělením rozhodce ze dne 7. 4. 2015 v jiné právní věci byla žalobci vrácena rozhodčí žaloba s ohledem na vývoj judikatury. Dodatkem [číslo] ze dne 31. 10. 2016 byl nájem prodloužen do 31. 10. 2018. Dodatkem [číslo] ze dne 25. 10. 2018 byl nájem prodloužen do 31. 1 2019. Z uznání a dohody o splátkách dluhu ze dne 22. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 12.697 Kč z vyúčtování hospodářského roku 2017 a na nájemném za měsíce srpen, září a říjen 2018. Z přehledu vyúčtování za období od 1. 5. 2019 do 31. 8. 2019 soud zjistil, že žalobce v tomto období evidoval nedoplatek žalované za nájemné a náklady spojené s užíváním bytu ve výši 13.760 Kč. Výzvou ze dne 12. 10. 2018 vyzval žalobce žalovanou k úhradě nájemného a případně k podpisu dodatku nájemní smlouvy. Výzvou ze dne 21. 1. 2019 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a případně, po splnění podmínek, k podpisu dodatku nájemní smlouvy. Výzvou ze dne 19. 2. 2019 vyzval žalobce žalovanou k vyklizení bytu s tím, že nájem skončil ke dni 31. 1. 2019. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 9. 2019, č. j. 14 C 231/2019 – 18, bylo zastaveno řízení o vyklizení bytu. Z protokolu o převzetí bytu [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná předala byt zpět žalobci dne 20. 8. 2019 s několika závadami (díry ve dveřích, chybí sklo ve dveřích, malba tmavými barvami, špína, nevyklizený sklep), které se nezavázala odstranit. Fakturou ze dne 9. 10. 2019 účtovala společnost [právnická osoba] žalobci za vyklizení bytu [číslo] celkem 9.807 Kč. Fakturou ze dne 6. 11 2019 účtovala společnost [právnická osoba] žalobci, mimo jiné, za revizi plynu v bytu [číslo] celkem 700 Kč. Fakturou ze dne 4. 12. 2019 účtovala společnost [právnická osoba] žalobci za opravu vybavení bytu [číslo] celkem 18.743 Kč. Fakturou ze dne 8. 1. 2020 účtovala společnost [právnická osoba] žalobci, mimo jiné, za digestoř pro byt [číslo] částku 1.190 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2019 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle obecných ustanovení o nájmu dle ust. § 2201 a násl. a dle zvláštních ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu dle ust. § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 2246 odst. 1 věty první o.z. Strany ujednají nájemné pevnou částkou. Dle ust. § 2247 odst. 1 o.z. Strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle ust. § 2293 o.z. Nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel. Dle ust. § 2913 odst. 1 o.z. Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o nájmu bytu, na základě které užívala žalovaná byt žalobce. Žalovaná řádně nehradila nájemné a zálohy na služby, část dluhu uznala. Po ukončení nájmu bytu žalovaná užívala byt v období od 1. 2. 2019 do 20. 8. 2019 bez právního důvodu, při předání bytu jej nepředala ve stavu, v jakém jej převzala, žalobce byl povinen provést opravu bytu k uvedení bytu do původního stavu. Soud proto s ohledem na výše uvedené uložil žalované zaplatit žalobci dlužné nájemné, platby spojené s užíváním bytu, bezdůvodné obohacení a náhradu škody za uvedení bytu do původního stavu, celkem částku 78.318 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.133 Kč, z částky 10.650 Kč za 2,5 úkonu právní služby po 4.260 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 900 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2.425,50 Kč. Celková náhrada nákladů činí 17.108,50 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.