6 C 268/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 34 700 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o zápůjčce dne 21.7.2014 a 21.6.2014. 2. Žalobní nárok odůvodnil tím, že dne 21.7.2014 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8 361 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč Celkem se tak zavázal vrátit žalobci 18 361 Kč v 60ti týdenních splátkách po 307 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14.9.2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil 1.12.2015. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 6 932 Kč a na dlužném poplatku 5 795 Kč. Po tomto datu žalovaný ještě zaplatil 2 674,26 Kč. Žalobci vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. 3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením více než jedné ze splátek má žalobce právo na základě smluvního ujednání obsaženého v článku 4 první věty smluvních podmínek právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poskytnuté splátky úvěru. 4. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce dne 15.5.2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. K tomuto datu žalobce také vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 801,11 Kč a rovněž úrok dohodnutý ve smlouvě částkou 2 314,68 Kč, tj. úrok ve výši 19,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny, tj. z částky 6 932 Kč od 14.9.2015 do 15.5.2017. 5. Ve druhém případě se jednalo o smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi stejnými účastníky dne 21.6.2014. Žalobce uvedl, že druhá smlouva byla evidována pod [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se podpisem smlouvy zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 15 049 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 299 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 421 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 329 Kč Tyto platby žalobce nazval souhrnně jako„ poplatek“. Uvedl dále, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou půjčku včetně poplatku v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 551 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15.8.2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena 1.12.2015. Po datu 6.5.2016 žalovaný zaplatil ještě 5 294,94 Kč. 6. Uvedl také, že s ohledem na sjednaný termín zaplacení poslední splátky a špatnou platební morálku žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 13 725 Kč a na dlužném poplatku 6 179,06 Kč. Předchůdci žalobce vzniklo rovněž právo požadovat po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení a dále také úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné nesplacené jistiny, když žalovaný byl v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek a nikoli pouze jedné nebo pouze poslední splátky. Toto právo vyplynulo pro žalobce ze smluvních podmínek článku 4 a, které jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy. 7. Stejně jako v případě první půjčky žalobce opřel svou procesní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 15.5.2017, kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobce, tj. se společností [právnická osoba] 8. K datu postoupení pohledávek žalobce vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 1 586,16 Kč a úrok za půjčené peníze částkou 4 808,34 Kč. 9. Posledním nárokem žalobce bylo zaplacení nesplaceného úvěru z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 22.12.2013. Ohledně tohoto nároku vzal žalobu zpět ještě před tím, než soud začal o věci samé jednat. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. 10. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že podle potvrzení vystaveného od [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] je dluh zaplacen. Doložil potvrzení o bezdlužnosti z titulu smlouvy [číslo] vůči [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] Jedná se však o zcela jiný závazek, než který je uplatněn žalobou. Soud proto tuto námitku považoval za bezpředmětnou. 11. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jeho účasti a s ohledem na to, že se žalovaný k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil. Předpokládal soud, že i on s takovým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4. o.s.ř.). S ohledem na uvedené soud ve věci rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 115a) o.s.ř.). 12. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. k datu 21.7.2014 a 21.6.2014. 13. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 14. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 16. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 17. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 18. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 19. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu uzavření smluv a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, ž