14 C 48/2023-25 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 20 190,50 Kč s tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 11.8.2022 dohodu o uznání dluhu, která upravovala vztahy ze smlouvy o podnikatelském úvěru. Na věc se tedy nevztahuje zákon o spotřebitelském úvěru. Pokud někdo uzná svůj dluh co do důvodu a výše, má se za to, že v době uznání dluh trvá, žalobce tedy není povinen dokazovat platnost smlouvy o úvěru. Z dohody o uznání dluhu dále vyplývá, že v případě prodlení s jakoukoli částkou dluhu vzniká žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 50% z dlužné částky. Žalobce se nyní domáhá 12 927 Kč jako jistiny, 6 463,50 Kč jako smluvní pokuty a 800 Kč nákladů na vymáhání. Dále požaduje smluvní úrok z prodlení ve výš 0,5% denně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, když žalobce svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal, žalovaný se na doručené předvolání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: dne 11.8.2022 podepsal žalovaný Dohodu o uznání dluhu, která se vztahovala ke smlouvě o úvěru ze dne 7.7.2022, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 10 000 Kč s poplatkem 2 270 Kč, úvěr měl být splacen do 6.8.2022. V dohodě je pak uvedena dvojí varianta, buď již došlo k prodlení nebo nikoliv, podle toho pak má nastoupit jiný následek, toto ujednání je však velmi nejasné a není zřejmé, která varianta se na žalovaného vztahuje. Dále je uvedeno, že se žalovaný zavazuje uhradit žalobci 12 927 Kč do 10.9.2022. Je sjednána smluvní pokuta 50% z dlužné částky v případě prodlení delším než 14 dní a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně a poplatky za SMS a upomínky. Účastníci také podepsali, že nepovažují tato ujednání ze nepřiměřená (zjištěno z Dohody o uznání dluhu). Dále bylo soudu předloženo množství SMS upomínek a předžalobní výzva. 5. Žalobce v žalobě sice tvrdí, že je nadbytečné zkoumat původní úvěrovou smlouvu, pokud existuje uznání dluhu, tento závěr však soud nesdílí. Dále soud vychází z toho, že i když by nebylo možné aplikovat ve věci zákon na ochranu spotřebitele, není možné žalovanému zcela odepřít ochranu jako slabší straně. 6. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2020, spzn. 21 Cdo 4606/2018 není-li uznání dluhu samostatným zavazovacím důvodem, nenahrazuje (nemůže nahrazovat) samotné uznání dluhu chybějící skutková tvrzení ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. O skutkovém vymezení věci by se mohlo uvažovat, pokud by v uznání dluhu, na něž by bylo v žalobě odkázáno, byl dluh uznán co do konkrétních v něm uvedených důvodů. Předložené písemné prohlášení o uznání dluhu uplatněného žalobou by muselo obsahovat takové skutečnosti, kterými se vylíčí skutkový děj, na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. 8. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 1978 odst.1 o.z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. 10. Podle ust. § 1800 odst.2 o.z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. 11. Podle ust. § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 12. Podle ust. § 433 odst.1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. 13. Podle ust. § 433 odst.2 o.z. se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. 14. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ust. § 2991 odst.1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle ust. § 2991 odst.2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.3.2021 jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. 18. V posuzované věci byla pravděpodobně uzavřena smlouva mezi dvěma subjekty, které samy sebe prezentují jako podnikatel (smlouva však soudu předložena nebyla). Již z charakteru žalobce jako podnikatele poskytujícího úvěry je zřejmé, že je v této oblasti profesionálem, zatímco žalovaný, byť vystupuje jako podnikatel (o čemž však lze rovněž pochybovat), profesionálem ve finančnictví zjevně není. Pokud by pak byl profesionálem ve finančním oboru, neuzavřel by zjevně nevýhodnou smlouvu o úvěru, v níž se zavázal hradit tzv. poplatek (ve skutečnosti úrok) ve výši cca 22% z půjčené částky za jeden měsíc, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně (tedy 182,5% ročně) a smluvní pokutu ve výši 50% z nesplacené částky. Je tedy zjevné, že žalovaný v této smlouvě i v dohodě o uznání dluhu vystupoval jako slabší strana a je třeba se zabývat platností takto uzavřené smlouvy i dohody o uznání dluhu. Sankce, které žalobce proti žalovanému uplatňuje, tedy smluvní pokuta a úrok z prodlení ve sjednané výši jsou ujednáními neplatnými, neboť zakládají významnou nerovnováhu mezi stranami smlouvy (i dohoda o uznání dluhu je svým způsobem smlouva, jsou na ní podepsány obě strany). 19. Žalobce se nedostavil k jednání, a nemohl být proto soudem poučen dle ust. § 118a o.s.ř., o tom, co má pro úspěch ve věci tvrdit a prokazovat, když tuto poučovací povinnost má soud pouze při jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.10.2010, sp.zn. 28 Cdo 3665/2009 - Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.