14 C 8/2023-27 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 53 500 Kč s tím, že dne 19.8.2021 uzavřeli účastníci smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 27.10.2021. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 21 000 Kč, smluvní pokuta celkem 2 500 Kč, za prodlení se splacením pěti splátek po 500 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky, kde žalovaný zadal své údaje, byl mu zřízen účet, žalovaný požádal o úvěr, byl mu zaslán návrh smlouvy a ten žalovaný podepsal pomocí zaslaného SMS kódu. 2. Žalovaný uvedl, že nerozporuje dlužnou částku, neuhradil žádnou splátku. Žádá však o snížení nákladů řízení, má několik exekucí, ztratil zaměstnání a dostal se do tíživé situace. Žádal také splátkový kalendář. 3. Soud ve věci rozhodoval bez přítomnosti účastníků, žalobce svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal, žalovaný se na doručené předvolání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). 4. Při svém rozhodování vycházel soud z takto zjištěného skutkového stavu: Účastníci dne 19.8.2021 uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, podle které bylo žalovanému na jeho účet zasláno 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit v pěti splátkách po 6 000 Kč, dále se zavázal platit poplatek pětkrát 4 200 Kč, celkově měl být úvěr splacen do 27.10.2021. Doba trvání úvěru tedy byla 70 dní, poplatek 1% denně za každý den čerpání úvěru, nezávisle na již splacení části úvěru. Při nesplacení jedné splátky je žalovaný povinen zaplatit 500 Kč, úroky z prodlení byly sjednány na 0,5% denně do 90 dnů po splatnosti, 0,02% denně dále. (zjištěno z úvěrové smlouvy a potvrzení o zaslání jistiny). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího lístku). 5. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 1978 odst.1 o.z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. 7. Podle ust. § 1800 odst.2 o.z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. 8. Podle ust. § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 9. Podle ust. § 433 odst.1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. 10. Podle ust. § 433 odst.2 o.z. má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. 11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ust. § 2991 odst.1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle ust. § 2991 odst.2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.3.2021 jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. 15. V posuzované věci byla uzavřena smlouva mezi dvěma subjekty, které samy sebe prezentují jako podnikatel. Již z charakteru žalobce jako podnikatele poskytujícího úvěry je zřejmé, že je v této oblasti profesionálem, zatímco žalovaný, byť vystupuje jako podnikatel (o čemž však lze rovněž pochybovat), profesionálem ve finančnictví zjevně není. Sám žalovaný ve svém odporu uvedl, že přišel o zaměstnání – pokud by byl skutečně podnikatelem, který podnikání provozuje, pak by nebyl zaměstnán. Pokud by pak byl profesionálem ve finančním oboru, neuzavřel by zjevně nevýhodnou smlouvu o úvěru, v níž se zavázal hradit tzv. poplatek (ve skutečnosti úrok) ve výši 1% denně z půjčené částky, bez závislosti na výši splacené části úvěru. Takový úrok má ovšem výši 365% ročně z původně půjčené sumy, což je pro dlužníka extrémně nevýhodné. Je tedy zjevné, že žalovaný v této smlouvě vystupoval jako slabší strana a je třeba se zabývat platností takto uzavřené smlouvy. 16. Úrok ve výši 365% ročně bez ohledu na splácení je zcela excesivní, vybočuje z rámce běžně sjednávaných úroků nejen kvůli své výši, ale zejména kvůli skutečnosti, že výše úroku nijak nereaguje na výši skutečně dlužné částky. Úrok je také nazýván poplatek, čímž se zamlžuje skutečná funkce této platby, a tou je cena půjčených peněz. Takové ujednání je zjevně v rozporu s dobrými mravy a je tedy absolutně neplatné. Žalovanému je předložena smlouva, jejíž podmínky nemůže nijak ovlivnit, nedochází k žádnému jednání mezi stranami. Postavení žalovaného se velmi blíží postavení spotřebitele, přičemž pohlížet na podnikatele jako na spotřebitele není dle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyloučeno. I když však soud posoudí oba účastníky jako podnikatele, je postavení žalovaného slabší a smluvní podmínky výrazně nevyvážené v jeho neprospěch. Úrok nejen svou výší, ale hlavně svým charakterem značně vybočuje z rámce akceptovatelných podmínek. Soud proto posoudil smlouvu jako neplatnou. 17. Žalovanému však byly vyplaceny prostředky ve výši 30 000 Kč na jeho účet, je tedy povinen tuto částku žalobci vrátit ve lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.. Soud nestanovil žalovanému splátky, neboť sám uvádí, že má několik exekucí a nemá zaměstnání, je tedy nepravděpodobné, že by byl schopen splátkový kalendář dodržet. 18. Žalobce požadoval také úrok z prodlení, na který má nárok dle ust. § 1970 OZ a vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou. Úroky z prodlení soud přiznal žalobci od data doručení žaloby žalovanému, neboť posoudil nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení, k jehož vrácení byl žalovaný vyzván žalobou. 19. Žalobce byl ve věci částečně úspěšný (57%) a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 140 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 3 220 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 6 440 Kč za 2 úkony (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 1 610