7 C 81/2021-37 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 24. 2. 2021 (ve znění doplňujícího podání ze dne 12. 7. 2021) domáhal po žalované zaplacení částky celkem 70 106 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděl, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 30. 11. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]; na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 30 736 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Celkovou poskytnutou částku se žalovaná zavázala uhradit v 24 měsíčních splátkách po 3 489 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, nezaplatila ničeho. Původní věřitel tak dluh zesplatnil ke dni 14. 2. 2020. Po zesplatnění dluhu se dlužná jistina dále úročí úrokem ve výši 19,12 % ročně. Dlužná částka je pak tvořena nesplacenou jistinou ve výši 41 000 Kč, dlužnou úhradou za služby ve výši 29 106 Kč a úrokovým příslušenstvím. Pohledávka byla postoupena na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 s účinností k témuž dni. Za období od postoupení pohledávky žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce dále uváděl, jak byla posuzována úvěruschopnost žalované původním věřitelem. Při absenci dobrovolného plnění se žalobce domáhá předmětné dlužné částky žalobou podanou u soudu. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalované do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. 3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaná se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými. Soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 30. 11. 2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž celková výše úvěru byla sjednána na částku 41 000 Kč (úvěr měl být čerpán bezhotovostně na bankovní účet zákazníka). Úvěr měl být splácen ve 24 měsíčních splátkách po 3 489 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 60,73 % ročně (celkově měla na úroku žalovaná splatit částku 30 736 Kč), RPSN činilo 118,38 %. Administrativní poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán na 12 000 Kč. Celkově měla tedy žalovaná uhradit původnímu věřiteli částku 83 736 Kč Smlouva dále upravovala práva a povinnosti smluvních stran, následky nesplácení úvěru (např. zesplatnění úvěru), zánik smlouvy. Žalované byly též poskytnuty informace pro přihlášení k účtu zákazníka a splátkový kalendář. Z Karty zákazníka/Žádosti o spotřebitelský úvěr je patrno, že žalovaná bydlí v nájmu, pracuje u [právnická osoba], s.r.o. v [obec] jako pracovnice [anonymizováno], a to od 1. 12. 2015. Její pravidelný měsíční příjem činí 21 000 Kč, její výdaje pak tvoří výdaje na bydlení (4 000 Kč), osobní výdaje (3 410 Kč), ostatní výdaje (1 000 Kč), celkem tedy 8 410 Kč. Použitelný příjem pak dosahuje částky 12 590 Kč. Poskytnutí částky žalované bylo doloženo Potvrzením o provedení transakce (dne 30. 11. 2018 byla žalované poskytnuta původním věřitelem částka 41 000 Kč). Žalovaná byla upomínána prostřednictvím listiny ze dne 20. 6. 2019 k úhradě splatné části dluhu, byla rovněž upozorňována na možné zesplatnění celého úvěru. Listinou ze dne 14. 2. 2020 - označenou Oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzva k úhradě dluhu - bylo žalované sdělováno, že se předmětný spotřebitelský úvěr stal splatným ke dni 14. 2. 2020 (a skládal se z následujících položek: jistina 41 000 Kč, zůstatek administrativního poplatku 6 500 Kč, zůstatek úroku 22 606 Kč a zůstatek vzniklých účelně vynaložených nákladů 300 Kč). Pohledávka za žalovanou byla postoupena původním věřitelem na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, jejíž přílohou (č. 1) byl Seznam pohledávek, který specifikoval smlouvu, výši pohledávky, datum zesplatnění a údaje o dlužníkovi. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 26. 8. 2020. Právní zástupce žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku datovanou 20. 12. 2020, kterou žalované sděloval právní důvod vzniku pohledávky, postoupení pohledávky na žalobce a rovněž upozorňoval na možné soudní řízení a vznik dalších nákladů. Žalovaná při posuzování úvěruschopnosti předložila Smlouvu o nájmu bytu, ze které je zřejmé, že žalovaná měla hradit nájemné ve výši 4 633 Kč měsíčně. Z výplatních pásků žalované bylo zjištěno, že tato dosahuje příjmů cca 21 500 Kč čistého měsíčně. 5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje: a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 11. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 12. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an., § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an., § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patr