8 C 91/2021-27 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 13. 1. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 7 470 Kč s příslušenstvím. 2. K nařízenému jednání se žalobce nedostavil, ani se neomluvil. 3. Z výpovědi žalované soud zjistil, že smlouvu uzavřela, pomáhala finančně babičce. V té době už to byla asi její 3 smlouva. Nikdy nebydlela mimo [obec], avšak výzvy k zaplacení se k ní dostaly až v poslední době. Splácí jiné dluhy, zbývá doplatit okolo 100 000 Kč. Peníze získané na základě smlouvy, nepoužila pro svoji potřebu. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 27. 3. 2014 soud zjistil, že žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku a dále poplatek ve výši 14 720 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit 34 720 Kč. Dlužnou částku měla zaplatit v 56 týdenních splátkách po 620 Kč, první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, tj. 3. 4. 2014, poslední splátka měla být zaplacena dne 23. 4. 2015. V čestném prohlášení, které je součástí smlouvy, žalovaná uzvedla, že splácí půjčku ve výši 15 000 Kč [právnická osoba]. Zaplatila 27 520 Kč, splatnost pohledávky nastala k datu 5. 2. 2015. Žalobce požaduje doplatit částku 7 420 Kč. 5. Z čestného prohlášení o výši závazků ze dne 27. 3. 2014 soud zjistil, že žalovaná splácí úvěr [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč a bude doplacen v roce 2014. 6. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky dne 30. 1. 2018. 7. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 11. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Vzhledem k datu uzavření smlouvy 27. 3. 2014 se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016. 16. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 17. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 18. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …. poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 19. K dotazu soudu žalobce sdělil, že zhodnotil informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy, když žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů ministerstva vnitra ČR, kontrolu rodného čísla, nahlédl do insolvenčního rejstříku, ověřil telefonicky zaměstnání apod., což uvedl v kartě klienta. Žádné listinné důkazy nedoložil. 20. Shora uvedené doklady žalobce nepředložil, k nařízenému jednání se nedostavil, nemohl tak být poučen v souladu s ustanovením § 118a, odst. 1 a 3 o. s. ř., takže tyto skutečnosti neprokázal. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalované o zápůjčku vycházel. Není zřejmé, že vůbec věděl, jaký má žalovaná příjem, zda z tohoto příjmu je schopna dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, což v té době již měla - splácela úvěr jiné společnosti, jaký je počet členů domácnosti apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku apod., kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalované dluh splácet. Tímto svým jednáním tak žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek. V daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 21. Soud uzavírá, že v roce 2014 žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit kromě jistiny další částku 14 720 Kč, celkem 34 720 Kč, zaplatila 27 520 Kč, zbývá doplatit částka 0 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žalobce má nárok na plnění z titulu bezdůvodného obohacení, žalovaná vrátila částku, kterou jí žalovaný zapůjčil, proto byla žaloba jako ned