8 C 175/2021-43 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 7. 7. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 102,14 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z nezávazné žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný je svobodný, forma bydlení není jasná, když je uvedeno, že vlastní byt/dům bez zástavy. Pracuje jako manuální zaměstnanec u označené firmy s příjmem 17 120 Kč a žádal o půjčku na osobní automobil nebo motocykl ve výši 60 000 Kč dne 10. 12. 2015. 5. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného soud zjistil, že jeho příjem za posledních 12 měsíců je 17 120 Kč, přičemž hrubá mzda je 9 783 Kč a splácí 4 000 Kč firemní půjčku. 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 12. 2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [obec a číslo] poskytla žalovanému částku výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit ve 24 splátkách po 3 052 Kč, vždy k 5. dni každého kalendářního měsíce, první splátku 5. 1. 2016 Poslední splátka ve výši 3 023 Kč měla být zaplacena dne 5. 12. 2017 Celkem měl žalovaný zaplatit 73 819 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 19,9%, RPSN 23,45%. 7. Žalovaný zaplatil žalobci 94 000 Kč. 8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 5. 10. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zesplatnil celou dlužnou pohledávku k tomuto datu. Dluh k datu 5. 10. 2016 činil 53 007 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2016 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 12. 2016, že bylo žalovanému oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky a komu má dluh splácet. 11. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 21. 12. 2016 doporučeně. 12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaný měl žalobci zaplatit celkem 73 819 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 052 Kč. Zaplatil 94 000 Kč. 13. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr předložil - žalovaný je svobodný, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy. Má uzavřený pracovní poměr a z jeho příjmu je schopen poskytnutý úvěr splácet, odkázal na rozsudek KS České Budějovice ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170. Dále uvedl, že pokud by se soud domníval, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., sděluje, že jeho právní předchůdce je bankou, která vždy posuzuje úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí a nemá od svého právního předchůdce k dispozici dokument, který zachycuje tento složitý proces a jeho výsledek, neboť toto posouzení se netýká pouze pohledávky postoupené na žalobce, ale i dalších produktů. 14. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 19. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Vzhledem k datu uzavření smlouvy - 11. 12. 2015 se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016. 23. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 24. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 25. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že aktivně ověřoval a zjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet řádně, neboť pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, porušil svou povinnost vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr (zápůjčku) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou smě