8 C 187/2021-33 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 29. 6. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání, ač řádně obeslán, se nedostavil, ani se neomluvil. 3. Žalobce se z nařízeného jednání řádně omluvil. 4. Ze smlouvy o půjčce (úvěru) [číslo] ze dne 21. 8. 2013 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], se sídlem [obec a číslo] poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a dále poplatek ve výši 7 400 Kč, který se skládá z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částky za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit 17 400 Kč v 58 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč, první splátka 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, poslední splátka měla být zaplacena dne 9. 10. 2014. Žalovaný zaplatil žalobci částku 1 400 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což vyplynulo i ze seznamu postoupených pohledávek. 6. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno doporučeným dopisem s datem 6. 12. 2019. 7. Předžalobní upomínka ze dne 13. 5. 2021 byla žalovanému zaslána doporučeně. 8. Z karty zákazníka, kterou žalovaný podepsal dne 21. 8. 2013, soud zjistil, že žalovaný uvedl jako místo bydliště [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], další adresu v [obec] [anonymizováno], totožnost byla ověřena z občanského průkazu a bylo uvedeno, že žije s rodiči. Uvedl, že jiné půjčky nemá, neuvedl žádné děti; uvedl, že pobírá invalidní důchod a pracuje jako [role v řízení] [právnická osoba] [obec a číslo], [ulice a číslo]. Mzdu uvedl ve výši 8 300 Kč, další příjmy 15 000 Kč, celkem 23 300 Kč, výdaje 3 500 Kč. 9. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 13. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Vzhledem k datu uzavření smlouvy – 21. 8. 2013 se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016. 18. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 19. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 20. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …. poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 21. K dotazu soudu žalobce sdělil, že vycházel z údajů žalovaného a dostupných databází, nic však nedoložil. Doložil rozsudek KS České Budějovice ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, z něhož vycházel. Zhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy, když žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřována oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce respektive jeho právní předchůdce vycházel z občanského průkazu žalovaného a z jeho údajů. 22. Žalobce nedoložil žádné listiny, ze kterých vycházel, k nařízenému jednání se nedostavil, nemohl tak být poučen v souladu s ustanovením § 118a, odst. 1 a 3 o. s. ř., takže tyto skutečnosti neprokázal. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalovaného o úvěr vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, když není doložen ani důchodový výměr, ani výplatní páska či daňové přiznání, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, apod., přičemž částka měsíčních výdajů ve výši 3 500 Kč se soudu jeví i pro rok 2013 jako vysoce podhodnocená. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku, apod., kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele