8 C 190/2021-25 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 30. 7. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 443 Kč s příslušenstvím. Při zahájení jednání na podané žalobě trval. 2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Ze zákaznické karty, podepsané žalovaným dne 27. 2. 2017, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce ověřil totožnost žalovaného z občanského průkazu. Žalovaný uvedl, že je vlastníkem bytu, je svobodný, má auto, nemá žádnou vyživovací povinnost a podniká. Údajně doložil živnostenský list. Dále uvedl příjem 13 740 Kč a výpis z účtu za listopad, prosinec 2016 a leden 2017. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 2. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a částku 42 948 Kč, která se skládá z částky 14 831 Kč - úrok, částky 10 490 Kč - částka za zpracování a flexibilní splácení, částku 17 627 Kč - za administrativní činnost, komfortní splácení, takže žalovaný měl celkem zaplatit 87 948 Kč, ve 24 měsíčních splátkách po 3 665 Kč, první splátku do měsíce od data uzavření smlouvy, poslední splátku 3 653 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 29% p. a., RPSN ve výši 106,71%. 5. Z tabulky umoření předložené žalobcem vyplývá, že žalovaný zaplatil 81 505 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávka byla postoupena na nového věřitele. 8. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 28. 6. 2021 doporučeně. 9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které, poskytl žalobce žalovanému částku 45 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 42 948 Kč (úrok, administrativní poplatek, hotovostní inkaso splátek), takže celkem měl zaplatit 87 948 Kč, ve 24 měsíčních splátkách po 3 665 Kč, poslední splátku ve výši 3 653 Kč. Zaplatil 81 505 Kč. 10. Na písemnou výzvu soudu žalobce sdělil, že schopnost žalovaného splácet zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto skutečnosti však nedoložil. Tvrdil, že neprokázání splnění povinnosti podle § 84 - 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy a doložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, ve kterém soud dovodil, že postup žalobce při zkoumání úvěruschopnosti splácet byl přiměřený, neodporující dobrým mravům. 11. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že smlouvu skutečně uzavřel, v době uzavření smlouvy pracoval a byt, ve kterém bydlí, mu patřil. V současné době je invalidní důchodce od března 2020 a byt musel prodat, takže v současné době bydlí v nájmu. Veškeré závazky vůči žalobci má uhrazeny, ale nemá žádné doklady, kterými by prokázal, kolik skutečně zaplatil. Je si jistý, že celou částku 87 948 Kč zaplatil. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 12. Zástupce žalobce byl u jednání poučen podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a doložil důkazy, jakým způsobem zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Zástupce žalobce sdělil, že zásadní skutečnosti vyplývají ze zákaznické karty a ze smlouvy, které žalovaný podepsal. Žádné jiné doklady, než které už má soud k dispozici, žalobce nemá. Podle něho žalobce na vydaný platební rozkaz nereagoval kvalifikovaným vyjádřením. Navrhl vydání rozsudku pro uznání. 13. Podle ustanovení § 2390 a následujících občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 15. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 18. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 27. 2. 2017 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 23. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 24. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalovaného o zápůjčku vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, jaké jsou jeho výdaje, apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, např. výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet, zjistit a ověřit, jaké má žalovaný výdaje. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalob