8 C 242/2021-17 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 8. 11. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 13 608 Kč s příslušenstvím, částky 2 500 Kč - náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky 4 612 Kč - smluvní pokuty, když žalobce tvrdil, že se žalovanou uzavřel dne 20. 7. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl finanční prostředky ve výši 10 800 Kč. Žalobce uvedl, že pokud by soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná, aby žalobci přiznal nesplacené finanční prostředky z titulu bezdůvodného obohacení, včetně úroku z prodlení a nákladů řízení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 10 800 Kč formou bezúčelové a bezhotovostní půjčky, bezhotovostním převodem na její účet. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 808 Kč do 19. 8. 2020. Za těchto podmínek bude zápůjční úroková sazba 0%, RSPN byla ve smlouvě dohodnuta ve výši 2 972%, žalovaná měla celkem zaplati 13 608 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, v nichž byly další smluvní ujednání, včetně ujednání o prodlení klienta, prodloužení doby splatnosti, apod. 5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že finanční částku 10 800 Kč odeslal žalobce žalované dne 20. 7. 2020 na její účet. 6. Žalobce doložil, že žalovanou písemně upomínal o zaplacení dluhu dne 26. 8. 2020, 2. 9. 2020, 9. 9. 2020, 18. 9. 2020 a 3. 10. 2020. Doklady o odeslání doloženy nebyly. 7. Výzva před podáním žaloby byla žalované zaslána s datem 15. 7. 2021, odeslána byla doporučeně dne 16. 7. 2021. 8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobce a žalovaná uzavřeli prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o zápůjčce vyplněním formuláře na webové stránce žalobce, na základě které poskytl žalobce žalované částku 10 800 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku navýšenou o 2 808 Kč - poplatek - do 19. 8. 2020. Žalovaná nezaplatila ničeho. 9. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované, což pravděpodobně povede k závěru soudu, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neplatná. Navrhl, shodně s podanou žalobou, aby pokud soud dospěje k závěru, že smlouva je neplatná, přiznal nároky z titulu bezdůvodného obohacení. 10. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 14. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 20. 7. 2020 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 19. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 20. Žalobce úvěruschopnost žalované nezkoumal vůbec, tímto svým jednáním porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takové jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 21. V daném případě žalobce půjčil žalované částku 10 800 Kč, žalovaná nezaplatila nic, zbývá doplatit částka 10 800 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba byla uznána důvodnou pouze částečně, co do částky 10 800 Kč, ve zbytku byla jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.), když soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně, proto má nárok na vydání pouze bezdůvodného obohacení. Z částky 10 800 Kč soud přiznal úrok z prodlení od 20. 8. 2020, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci plný úspěch. Požadoval zaplacení částky 20 720 Kč (13 608+2 500+4 612), přiznaná byla částka 10 800 Kč. Byl úspěšný z 52%, neúspěšný ze 48%, náklady řízení by byly ve výši 4% ve prospěch žalobce, což je nepatrná částka, proto bylo rozhodnuto tak, že náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků.