17 C 117/2023-46 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku s odkazem na smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 13.7.2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) - a žalovaným. Žalobkyně tvrdí, že žalovanému v hotovosti vyplatila 35.046 Kč a částku 13.954 Kč v souladu se smlouvou úvěru použila k refinancování dluhu žalovaného ze zápůjčky poskytnuté věřitelem smlouvou [číslo]. K úvěruschopnosti u smlouvy [číslo] žalobkyně tvrdí, že se žalovaného věřitel dotazoval na jeho poměry, což ověřoval nahlédnutím do listin zaznamenaných v kartě zákazníka. Úroků z prodlení se žalobkyně domáhá od 9.5.2021. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 13.7.2020 uzavřel věřitel s žalovaným, spotřebitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] částky 49.000 Kč, přičemž částka ve výši 35.046 Kč byla žalovanému vyplacena při podpisu smlouvy a u částky ve výši 13.654 Kč je uvedeno, že úvěr v této výši bude použit na zaplacení stávajícího spotřebitelského úvěru/zápůjčky u věřitele ze smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokem ve výši 69 % ročně a poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.138 Kč vrátit v 24 měsíčních splátkách po 4.321 Kč. 4. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 13.7.2020 žalovaný podepsal žádost o úvěr, ve které uvedl, že úvěr potřebuje na refinancování. Je zaměstnán od 1.2.2020 na dobu neurčitou s čistým příjmem ve výši 15.989 Kč, má výdaje ve výši 3.400 Kč měsíčně a výdaje na splátky věřiteli ve výši 2.144 Kč. Nemá zápůjčku a nehradí splátky jiné společnosti nežli věřiteli. Uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost. Adresu výběru hotovosti uvedl v [obec], adresu zaměstnavatele ve [obec], adresu trvalého bydliště ve [obec]. Uvedl, že proti němu nejsou vedeny exekuce ani insolvenční řízení, úvěr je schopen splácet. Další položky karty, např. jiné příjmy, příjmy osob v domácnosti nejsou vyplněny. Je zatrženo předložení výplatních pásek a pracovní smlouvy. 5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný na úvěru [číslo] zaplatil 3x4. 500 Kč, přičemž poslední platbu učinil 16.10.2020. 6. Žalobkyně byla dle § 118a o.s.ř. (č.l. 35) vyzvána k dokladům o poskytnutí žalovaného úvěru na úhradu úvěru [číslo] předložení smlouvy [číslo] včetně dokladů a tvrzení o zjišťování úvěruschopnosti a k platbám žalovaného u této smlouvy. Žalobkyně tvrdí, že nedisponuje listinami vztahujícími se ke smlouvě [číslo] ani listinami prokazujícími (vyjma karty zákazníka) prověřování úvěruschopnosti u smlouvy [číslo]. Žalobkyně svá tvrzení ve smyslu poučení soudu nedoplnila, doplnění dokazování nenavrhla. 7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou ze dne 14. 12. 2022. Postoupení bylo žalovanému oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 13. 1. 2023. Zároveň byl vyzván k platbě žalovaných částek do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku) 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 6 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 14. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 78 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 (pořizování listin nezbytných pro hodnověrné osvědčení řádného plnění povinností stanovených tímto zákonem) uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzovaní úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 17. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 18. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správnídu soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 19. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 20. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 21. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace